Jak s COVID-19 můžou pomoct nové léky – plazma a steroidy?

TLDR: Léčba nemoci COVID-19 pomocí konvalescentního plazma je široce diskutované téma. Ne všichni vědci a lékaři totiž souhlasí s její účinností a využitím. Nyní byl ale tento způsob léčby schválen americkou FDA. A není jediný. Oznámení o plazma tu, studie steroidů tu.

Plazma zasahuje

Stále diskutovanější riziko podzimní druhé vlny pandemie má v záloze jedno eso, které může situaci odlišit od jarní paniky (doufejme, že nikoliv příchodem větší paniky, monster o velikosti paneláku a všeobecnou apokalypsou). V uplynulém týdnu se totiž objevily dvě velká prohlášení kolem nových léků. V první řadě je to nasazení krevního plazma v USA na velké škále, v řadě druhé jde o studii Londýnské univerzity, která naznačuje možné nasazení dobře dostupných protizánětlivých léků.

Ale u obou objevů jde o trochu něco jiného, než jak to na první pohled vypadá.

Zatímco u nás je COVID-19 momentálně minoritní riziko (především díky jarní reakci), ke konci srpna se po celém světě nakazilo touto nemocí už 25 250 000 lidí. Vývojem vakcíny na COVID-19 se zabývají bez nadsázky tisíce vědců po celém světě. I ty nejoptimističtější odhady ale předpokládají, že účinné vakcíny se dočkáme nejdříve za několik měsíců.

Do té doby se vědci a lékaři snaží zaměřit na to, jak nemoc COVID-19 efektivně léčit. Jedním z možných způsobů léčby u pacientů s vážným průběhem je léčba tzv. rekonvalescentní plazmou. O této léčbě už jsme psali na jaře, není to totiž nic moc nového a i u nás krevní plazma proti COVID-19 už bylo nasazeno.

Co je nového?

Ve zkratce se jedná o to, že se z krve pacienta, který se z nemoci zotavil, získá plazma obsahující protilátky, které mu s oním zotavením pomohlo. Takto získaná plazma se poté využije pro léčbu rizikových pacientů, u kterých má nemoc těžký průběh. Prosté jako facka!

Léčba konvalescentním plazma tedy není žádná nová myšlenka. Poprvé se tento způsob léčby objevil už na konci 19. století. Dvojice lékařů, Emil von Behring a Kitasato Shibasaburō použili v roce 1890 krevní sérum pro léčbu záškrtu. Behring za to dokonce v roce 1901 dostal Nobelovu cenu (na jeho kolegu Kitasatoa se tehdy nějak zapomnělo).

V případě léčby COVID-19 ale dosud panuje diskuze, zda je tento způsob léčby skutečně dostatečně účinný.

To není poprvé, co tohle memíčko používání u COVID-19 tématu. Zdroj: The_Only_Shoe/Public Domain, vlastní

Unáhlené řešení?

Agentura FDA se ve svém vyjádření o použití konvalescentní plazmy odkazuje na studii týmu vědců z US EAP COVID-19 Plasma Consortium. Dle studie zveřejněné 13. srpna, snížilo použití konvalescentní plazmy úmrtnost u pacientů až o 37 %, tedy pokud byla konvalescentní plasma podána do tří dnů od infekce. Nutno ovšem říci, že tato studie zatím neprošla recenzním řízením

Mnozí vědci tak mají stále pochyby o účinnosti této metody, a považují její schválení agenturou FDA za unáhlené.

V médiích se také vyskytly obavy ohledně bezpečnosti této metody. Mnozí se obávají, že by mohlo přes konvalescentní plazmu dojít k infekci nějakou nemocí od dárce, například virem HIV. Při extrakci protilátek z krve dárce je plasma přečišťována a testována na jakékoliv potencionálně nebezpečné infekční nemoci, jako je právě HIV nebo žloutenka. Dle FDA je šance přenosu infekční nemoci přes krevní sérum velmi nízká, nelze to ale zcela vyloučit.

Mohou se navíc vyskytnout i jiné vedlejší účinky, jako alergické reakce na transfuzi. Obecně se tedy stran využití plazma objevuje více než dost neznámých a potenciálních rizik. A existuje i další důvod, proč se krevní plazma nepoužívá běžně – metoda je mnohem složitější a dražší oproti produkci léků jinými metodami, než dojením lidí.

Co s tím?

Je přitom znát, že FDA si protiargumenty uvědomuje. Prozatím schválila použití konvalescentní plazmy pouze pro pohotovostní používání (Emergency Use Authorization – EUA). To znamená, že lze tuto léčbu požívat pouze se souhlasem pacienta a po jeho seznámení s veškerými možnými vedlejšími účinky.

V součtu tedy platí, že plazma není všelék, který nad rizikem infekce udělá jednu tečku. Zároveň je však nutné brát v potaz, že na celém světě na COVID-19 zemřelo již téměř 850 000 lidí a jiné metody, jako léčba hydroxichloroquinem, se ukázaly jako neúčinné.

Snížení úmrtnosti o 37 %, pokud se tato metoda prokáže i mimo zatím neschválenou studii, by tedy byl významný, byť nikoliv ultimativní pokrok. A to navzdory skutečnosti, že léčba by sebou nesla i rizika.

A prakticky totéž lze říct i o druhém navrženém novém léku z Anglie…

Podání konvalescentní plasmy snížilo úmrtnost pacientů na COVID-19 během sedmi dní o 37%.
zdroj: FDA

I trocha je lepší než nic?

Tým Anthonyho Gordona z Londýnské univerzity otestoval na skupině pacientů hydrocortison, čili kortikosteroidní hormon podávaný běžně na záněty kůže nebo alergické projevy. Nejde tedy o žádný suprlék typu remdesiviru, jehož produkce je nějak náročná nebo neozkoušená. Naopak ho známe poměrně dlouho.

Britský tým nasadil hydrocortison u vážných COVID-19 případů a srovnal výsledky jejich umírání/neumírání s kontrolními skupinami ze zbytku světa. V jejich případě doktoři nemocné léčily standardními metodami. Ačkoliv nejde o nejpřesnější metodiku na světě, v dané situaci je rychlejší než alternativy.

Na konci srovnání dat ukázala, že nasazení kortikoidu snížilo úmrtnost asi o 20 %. Jde tedy v zásadě o podobný výsledek, jakého se dostalo i dexametazonu, který se také používá pro zánětlivé reakce.

Co to znamená?

Zase platí, že žádný z daných léků není ultimátní řešení situace, kdy má nemocný vážnou reakci těla. V součtu stovek tisíců pacientů s vážnými symptomy by ale i 20% redukce mortality mohla zachránit značné množství životů.

Jako tradičně píšu od jara, veškerá data se můžou za měsíc lišit (hydroxychloroquine taky zpočátku vypadal nadějně), veškerá situace je stále průběžná. Česko je sice momentálně ostrůvkem stability v pandemii, takže je skoro problém tu vysvětlit, že nějaká pandemie (tj. globální situace) jaksi probíhá, ale za našimi hranicemi není situace vždy totožná. A nemusí vypadat navždy stejně ani uvnitř těch hranic.

Nicméně, rekonvalescenční plazma byla s úspěchem pro ty nejvážnější případy využívána i v minulosti, a nasazení protizánětlivých léků dává smysl kvůli potlačení přehnané reakce imunity. Čili, oba nové léky jsou zřejmě mírným pokrokem ve zvládání epidemie.

File:Pulmonary hypertension-associated vasculitis (4348170815).jpg
Zánět plicní tkáně spolu s nekrózou. Zdroj: Yale Rosen/Wikipedia/CC BY

COVID-19 nespechá…

Uvidíme ještě, co ovšem přinese podzim, a to jak stran možného šíření nového koronaviru, tak i stran stále dřívějších odhadů příchodu vakcíny. Také v USA se totiž momentálně mluví o možném přeběžném schválení očkování proti SARS-CoV-2 již v říjnu nebo listopadu. Po objektivně uspěchané pekingské a ruské vakcíně, mi osobně nepřijde podobné uspíšení úplně nejlepší.

V principy vakcinace mám vysokou důvěru, nicméně ta dílem plyne právě z toho, že vakcíny typicky důkladně zkoušejí. Vývoj očkování pro potenciálně stamiliony lidí, který proběhne jen za 10 měsíců, ovšem do stejné kolonky nespadá.

Ačkoliv si asi lze představit schválení předběžné vakcíny třeba pro lékařský personál, v rámci celé populace spíše věřím v důkladné dokončení fáze 3 klinických testů, které by mělo být dokončeno nejdříve v polovině roku 2021. Ale letošní rok nám připravil nejedno překvápko, a tak bych se nedivil, kdyby v říjnu (krom Godzilly, Cthulhu a generála Zoda) přišlo i plošné nasazení americké vakcíny.

Pokud se tak stane, můžeme jen doufat, že nežádoucích účinků bude minimum, a to jak kvůli pacientům samotným, tak i pro riziko dalšího zvýšení nechuti vůči opatřením, které můžou rizika pandemie redukovat.

[Svatopluk Skoupý, LL]

Od tohoto videa už je ve fázi 3 vícero vakcín, rámcově se ale nic moc nezměnilo:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama