Nádory trpěli i dinosauři, vědci u nich našli první zhoubný

TLDR: Kostní nádor starý až 77 milionů let objevila nová paleopatologická studie s pomocí detailní mikroskopie. Ačkoliv jsme znali i jiné nezhoubné nebo neidentifikovatelné nádory, tento je první s jasnou malignitidou. Studie tu.

Nic než nádor

Existuje poněkud mylné zdání, že rakovina je civilizační nemoc. Jasně, pokud se od rána ládujete karcinomy, může civilizovaný způsob života k nádorům přispět! Ale na náhodné mutace buněk může dojít u kohokoliv – a dělo se tak již desítky milionů let nazpět! Nová práce z McMaster University totiž odhalila starý nádor u dinoše Centrosaura! Téhle novinky jste si možná všimli už v týdnu, počkal jsem ale na zhodnocení histologa Jaromíra Šrámka nad tím, jestli je studie skutečně tak zajímavá, jak vypadá z titulků!

Pojďme ale postupně. Paleopatologie nádorů je docela depresivní obor – a ne jenom kvůli těm nádorům. Nádory sice rostou a nejspíš rostly už v dávných dobách, ale většinou v měkkých tkáních, takže obvykle nefosilizují. No, a když už je nádorem postižená kost, často je postižený úsek náchylnější k tomu, aby se rozpadl dříve než kost. I pokud se přitom nádor v kosti nějakým polovičním zázrakem dochová, vypadá tak, že to může být zrovna tak nádor jako třeba špatně zhojená zlomenina…

Nakonec když už máme nějakou fosilii s možným nádorem, chuť rozřezat může být velmi malá až žádná. I u čerstvého vzorku je pro určení diagnózy nezbytné podívat se na mikroskopickou anatomii. A fosilizací se přece jen může pozměnit vzhled.

Malou chuť řezat do fosilních nálezů demonstruje práce publikovaná v roce 2003 v časopise Naturwissenschaften (protože už němčina vyšla z módy, časopis se nedávno přejmenoval na The Science of Nature) s optimistickým názvem Epidemiologická studie tumorů u dinosaurů. Studie byla založena na rentgenu a výpočetní tomografii sbírky žeberních kostí nejméně sedmi set dinosaurů, celkem zhruba deset tisíc obratlů.

I když jde mrtvou tkáň v tomografu doslova grilovat, voxel nebude menší než milimetr. Přesto našli známky, které interpretovali jako nádorové postižení, u 29 (z nejméně 97) hadrosaurů. (Ti experti na ten článek odkazují s tvrzením, že jde o jeden případ. Kdyby si tohle dovolili v Journal of Paleopathology, tak jim recenzent utrhne uši u samé zadele…)

Tím se ale vědátoři teprve zahřívali pro hon zhoubných pacholků!

Zdroj: Public Domain/vlastní

Stěhování nádorů

Technologie se totiž postupně vyvíjí. K tomu, aby bylo možné se přiblížit mikroskopické anatomii bez nutnosti řezat fosilie na plátky tenké jen několik mikrometrů, je dnes již k dispozici nová hračka – mikro CT. Princip je podobný klasické výpočetní tomografii, jen je vše menší, takže je možné získat voxely o hraně desítek mikrometrů. S touto technikou bylo možné nedávno prokázat nezhoubný ameloblastom v dolní čelisti telmatosaura!

Bez mikroskopického vyšetření se přesto lze dostat jen těžko dál, takže přece jen se z fosilních kostí připravují výbrusy a vyšetřují se pod mikroskopem. První mikroskopicky potvrzené nádor u jiných dinosaurů než u hadrosaurů byly popsány v roce 2016 u titanosauroidů. V jednom případě jde nejspíš o pozůstatky osteomu (nezhoubného nádoru), v druhém nelze určit nic bližšího.

Na výbrusu je možné objevit diskrétní změny v mikroskopické stavbě, které lze interpretovat jako známky patologie. A přesně tohle se povedlo belgickým vědcům, kteří na začátku roku 2020 publikovali analýzu dvou takových nálezů na mikroskopické úrovni. Nález u isanosaura odpovídá zdaleka nejspíše reakci kosti na zhoubný nádor, takže práce předkládá nepřímý důkaz existence zhoubného nádoru u dinosaura.

To, že nádory se objevovaly už u dinosarů, lze tedy pokládat za prokázané. Jde ale o natolik vzácný nález, že každý nový nález je důvod k oslavě. Je tedy nejaktuálnější práce týmu Sepera Ekhtiari z McMaster Uni, publikovaná před několika dny, v něčem výjimečná? Pro vědu především v tom, že je to průkaz kostního nádoru (osteoblastom) u centrosaura, který je zatím s nejsilnější pravděpodobností zhoubný!

V paleopatologickém materiálu s mikroskopickým průkazem nádoru byly totiž dosud publikovány jen nádory zhoubné a nádory, u kterých nelze blíže určit jejich charakter. Nálezy odpovídající zhoubným nádorům vycházely jen z makroskopického vzhledu a obrazu ve výpočetní tomografii. Pečlivé srovnání na úrovni mikroskopické anatomie s lidským nádorem zvyšuje jistotu, že jde skutečně o pozůstatky osteoblastomu.

Dinoši tedy neměli žádné „neškodné“ nádory, a nyní to je ještě jasnější než dřív! Měli však tumorů méně?

The dinosaur's main tumor mass is at the top of the bone, and can be seen on the 3D reconstruction in yellow. Centrosaurus diagram by Danielle Dufault. Courtesy of Royal Ontario Museum.
Nádorem postižená kost centrosaura. Zdroj: Royal Ontario Museum

Síla i slabiny

Asi není šokantní, že to nejsme a nejspíše nebudeme s to určit. Tím spíše, že většina známých tumorů u dinosaurů má souvislost s kostí, protože podobné tumory se nám také nejlépe dochovávají

Není ale mnoho důvodů předpokládat, že rakovina je pouze civilizační nemoc. Známe řadu příkladů nádorů ve světě zvířat, a mnohdy dokonce horších než u lidí! Nakažlivá rakovina tasmánských čertů by mohla vyprávět. Jasně, jsou i druhy, které nemají nádory skoro vůbec – alespoň co víme. To má však nejspíše souvislost s jejich genovou a imunitní výbavou, která je v nějakém ohledu resistentnější vůči nádorům. Děkují za to však nejspíše genové loterii a trochu jinému postupu přirozeného výběru, spíše než čemukoliv jinému. Podobná odolnost je každopádně cosi, se snad časem zaučíme od podobných druhů okopírovat u pro druhy méně šťastné…

Prehistorický dinosaurus měl vlastně stejný typ nádorů, jaké se objevují i dnes u lidí, což může leckoho překvapovat. Ve skutečnosti to ale je překvapivé asi jako španělská inkvizice. Nádorové buňky obvykle zachovávají některý rys tkáně, ve které nádor vznikl, jednotlivé typy nádoru se liší tím, čemu jsou podobné. Je to tím, že nádorová buňka není zcela vyvázaná z regulačních mechanismů, takže je v ní obvykle alespoň částečně spuštěn program vývoje konkrétní tkáně.

Lidi nebo dinosauři, pro buňky v našich útrobách není mnoho odlišností mezi námi a praživočichy z éra před 66 miliony let. Nádorová onemocnění jsou dost možná tak stará, jak staré jsou i životní formy sestávající se z víc než jedné buňky – a teprve dnes se zaučíme poznávat jak jejich sílu, tak konečně i slabiny.

[Jaromír Šrámek, LL]

Výše uvedené neznamená, že by se tělo nesnažilo s nádory zatočit…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama