Mikroplasty se našly uvnitř všech testovaných mořských tvorů

TLDR: Australská práce zkoumala, jak nastavit testování malých plastových částeček v plodech moře. Objevila při tom mikroplasty u zcela všech zkoumaných vzorků. Jejich vliv na organismy ale stále není znám. Studie tu.

Maso po rybě??

Plody moře na vašem talíři mají nejspíše delikátní příchuť mikroplastů. Tým australských výzkumníků pod vedením Francisty Ribeiro totiž ve své poslední práci provedl test pěti nejpopulárnějších oceánských živočichů používaných lidmi ke konzumaci, a našem vzorky mikroplastů u zcela všech zkoumaných biočichů! Je tedy pomalu na čase začít se živit vzduchem?

Nejspíše ještě posečtejte – a to ačkoliv znečištění mikroplasty dnes působí vážněji než pár let nazpět.

Australané zakoupili patero mořských krabů, deset kusů krevet (chovaných na farmě), pak nějaké chobotnice, ústřice a nakonec sardinky (pro změnu z širého moře). Testování následně odhalila mikroplasty v úplně každém ze vzorků. Lišily se ale poměry.

V průměru by tak třeba běžný strávník při srkání ústřic jako bonus pozřel též 0,7 miligramu plastu. Spodní hranice ležela u robotniček s 0,04 mg plastu na výběr hmotnosti tkáně. Nejvíce mikroplastů v sobě naopak měly sardinky – u těch by člověk při průměrné konzumaci mohl spolykat až 30 mg plastu. To je zhruba ekvivalent zrnka rýže.

„Plast“ samozřejmě není jeden jediný typ materiálu, s využitím hmotnostní spektroskopie tak protinožci provedli i chemický rozbor mikroplastu. Nejčastěji se uvnitř živočichů našlo PVC čili polyvinylchlorid. Méně často, ale za to v nejvyšších koncentracích, pak polyethylen, čili plast využívaný třeba pro odpady, textilní vlákna nebo fólie.

Byl by tak vlastně asi větší oříšek najít živočichy, uvnitř kterých mikroplasty nebyly! Co to vše ale znamená?

Zdroj: Pixabay/vlastní

Bon appetit

Jelikož studované „vzorky“ vědátoři koupili normálně v krámku, dalo by se asi namítnout, že mohly být znečištěny až při potravinářském zpracování po odchytu. Nicméně, mikroplasty i uvnitř volně žijících mořských živočichů potvrdily také starší práce. A nynější studie je jednou v řadě, které se snaží napomoct kalibraci metody měření mikroplastů tým od týmů, aby se výzkumy mohly sjednotit.

Více než metodika ale nejspíše majoritu čtenářů asi zajímá, co to vlastně hergot znamená?

Mikroplasty jsou definovány NOAA jako plasty menší než 5 mm, přičemž typicky může jít o kousíčky i řádově menší. Proč může jít o problém? Plasty mají onu fantastickou výhodu, že degradují velmi pomalu, takže jde o vynikající materiál pro řadu využití – ale zároveň bohužel degradují velmi pomalu, takže se v případě mikroplastů můžou v těle hromadit. Co to s oním tělem může znamenat, ale zatím nevíme.

Možná si pamatujete, že když se téma mikroplastů poprvé objevilo pár let nazpět, byl jsem vůči jeho impaktu spíše skeptický. Jasně, je obecně lepší, když lidi nezabordelují přírodu. Ale na objev chorob častěji dochází tak, že se objeví neviditelný problém, jehož následky nelze přehlížet – třeba jako při pandemii infekční nemoci, kdy náhled přibývá nemocných lidí.

Teprve po odhalení problémů se hledá titěrný viník. U mikroplastů se nejprve objevil potenciální viník, a teď se zkoumá, jestli nebo co vlastně dělá. Je ale dobré dodat, že byť jde o typický průběh u přirozených patogenů, u lidských materiálů je často průběh také opačný: bronz, olovo nebo azbest by mohly vyprávět…

Mikroplasty v říčních sedimentech. Zdroj: Wagner et al./Environmental Sciences Europe, Wikipedia/CC BY

Není prostého řešení

Přesto ohledně vlivu mikroplastů na lidi skutečně furt nejsou známy výraznější negativní vlivy, ačkoliv chronické problémy vytanou až časem – a panují třeba obavy, aby na sebe mikroplasty nevázaly těžké kovy… Větší šlamastika pro zdraví  řady menších živočichů je situace docela jiná.

Jejich hmotnost je nižší, těla menší, a metabolismům tak stačí k menší dávka k překročení toxicity. Jinými slovy, mikroplasty v případě všech těch rybišek a krevetek můžou mikroplasty výrazněji nahlodat zdraví celých ekosystémů. Není úplně třeba, aby mikroplasty živočichy zabíjely – jde o plast, ne mor. Úplně postačí, pokud zhorší ve velkém zdraví a délku života jedinců.

Ale to už bude muset být předmětem dalších prací, stresovat či ulevit si budeme moct až po nich.

Zároveň je dobré i dodat, že zcela eliminovat všechny plasty hned zítra by také nemuselo ničemu pomoct. Tedy, ano – zmizel by zdroj mikroplastů. Ale také by zmizely lehké a potravinářsky či zdravotně velmi efektivní obaly, nástroje, mašiny. Plasty lze navíc vyrábět fantasticky efektivně, viz debata ohledně igelitek, takže plastů zcela svobodná civilizace by byla také civilizace spotřebovávající více zdrojů.

Chce to zkrátka najít onu míru redukce plastů tam, kde nejsou zase tolik potřeba, a zároveň jejich nepálení v místech, kde potřeba nejsou. A dodržovat dobrou odpadní politiku. V reálu se ovšem obojí zjevně dodržuje složitěji, než se to řekne. Dilemata mikroplastů, jak působí alespoň nyní, je tak složitější, než se může zdát – a plodů s příchutí plastů si tak ještě asi budeme dlouho „s chutí užívat“…

[Ladislav Loukota]

Dílčí pomocí může být tohle síto na větší plasty – čím méně bude v moři těch makro, tím méně těch mikro z nich bude odpadávat…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama