Komáři jsou nejhorší predátoři! Míří k nám jejich nemoci?

TLDR: Tropické choroby jsou podceňovaný zabiják. Napříč celou historií pustošily lidstvo, a můžou i v budoucnu. A krom malárie jde třeba také o leishmaniózu. Víc o malárii tuna, víc o leishmanióze tuna, a tuna shrnutí smrtelnosti komárstva.

BzzzzZZZ!

Ten frustrující pocit, kdy zavřete oko, načež vám kolem ucha začne jezdit vysoký kón komára, známe asi všichni. S koncem léta se začíná situace zlepšovat. Průměrný komár v našich polohách se dožije jenom sedmi dnů – samičky poté v hibernaci přezimují, aby příští jaro vše začalo nanovo. Alespoň prozatím ale s poklesem teplot budeme mít na podzim a v zimě pokoj. Nezdá se však, že by tomu tak mělo být napořád.

Průměrné teploty stoupají, a ať už je viníkem náš oxid uhličitý, dočista přirozený cyklus nebo kanadský žertík mimozemšťanů, pro komáry znamenají vyšší teploty jediné: zimní hibernaci nebudou potřebovat! Aktivní budou moct být i v našich končinách nejspíše po celý rok. Se zvýšením průměrných teplot o 3 až 5 °C, jaké je odhadováno na konec století, však nynější komáři, kteřá nám leda tak pijou krev, nejspíše nahradí komáři daleko rizikovější. Totiž ti, kteří přenášejí tropické nemoci.

Malárie již byla v našich podmínkách přítomna v minulosti – Janovala se hodonka a vyskytovala se sporadicky na jihu Moravy. Jak připomíná linkovaný článek SZU, v Evropě byla nemoc poté eradikována, takže jakékoliv případy jsou momentálně importem z jiných států. Nicméně, při dlouhodobém výhledu do konce století se nelze spolu se zvyšováním průměrných teplot vyloučit ani návrat tropických chorob na naše území.

Jasně, není to nic, co by bylo zaručené – a i v tropech lze teoreticky redukovat riziko přenosu, nebo dokonce eradikovat komáry jako takové. Ale africké státy nevymýtily malárii, protože by prostě byly líné. Podobná snaha je jednodušší v podmínkách moderního Česka (a s využíváním chemikálií ve velkém tak, jako se tomu dělo v polovině minulého století…), ale je poněkud sisyfovštější uprostřed Afriky. Pokud budou i jiné evropské státy čelit za půl století problémům jak ekologickým, tak i ekonomickým a dalším čelit návrat tropických chorob může být reálnou hrozbou.

A uvážíme-li, že komáři jsou dle mnoha největší predátory našich dějin, bylo by dobré se tomu vyvarovat

The World's Deadliest Animals Infographic, Mosquito Week | GatesNotes.com The Blog of Bill Gates
Zdroj obrázku: Gates Notes
Zdroj dat: WHO, crocodile-attack.info a další uvedené v citaci.

Nejhorší „predátor“ dějin

Historik Timothy C. Winegard je jedním z těch, podle nichž jsou komáři (potažmo tropičtí moskyti) vůbec nejvíce rizikovým predátorem lidských dějin! Jeho stejnojmenná kniha vypočítává nej(h)různější historické případy toho, nakolik nemoci přenášené komáry devastovaly celé lidské populace.

Malárie byla v prehistorické Africe tak ničivý, že nejspíše ovlivnila naši evoluci! Její vliv můžeme vidět dodnes na srpkovitém tvaru červených krvinek, ale další mutace, které byly výhodné proti malárii, můžou snad i za vyšší míru infarktů u lidí. Malárie však zabíjela i starověké Řeky, Číňany a Římany, měnila války a průběh historie, a dost možná se postarala i za rychlejší rozmach křesťanství na přelomu starověku a středověku.

Dalo by se sice argumentovat, že komáři jsou jenom přenašeči nemocí, které jsou pravými ničiteli – zatímco vlci nebo tygři byli přece „skutečnými“ predátory, kteří zabíjeli vědomě. Při podobné filozofické úvaze nad vinnou či nevinnou komárů se ovšem ztrácí fakt, že hledání viníka je zhola zbytečné. Komáři jsou klíčoví přenašeči nemoci, která by se na nás jinak nedostala. Malárii nelze dostat od jiného člověka, takže situace není podobná ani jako u dýmějového moru, kde sice prvotní přenašeči byli myši/blechy, ale nemoc měla i mezilidskou (plicní) variaci. Nakonec, komáři možná nezabíjejí vědomě – ale zabíjejí tygři pohánění hladem a instinkty také vědomě? A není to nakonec mrtvým jedno?

Kontrola populace komárů je tak či onak nejjednodušší cestou i k limitování rizika malárie. Obvykle tak lze provádět poměrně nízkonákladově – využívat moskytiéry a eliminovat místa se stojatou vodou nedaleko lidských sídlišť, v nichž by se komáři mohli množit. Průmyslové chemikálie jsou další, ač dnes poněkud nepopulární cestou. Sofistikovanější metody pak nabízejí ozařování nebo dokonce genetické modifikace komárů tak, aby se v přírodě komáři a komářice pářili bez potomků.

Druhá zmíněná novinka nedávno opět probleskla vlivem plánovaného vypuštění geneticky upravených „neplodných“ komárů na Floridě, a lidé se tomu vysmáli jako další okamžiku, kdy „se v roce 2020 přiblížíme apokalypse“. Ve skutečnosti na podobné vypuštění „GMO komárů“ již v minulosti došlo, aniž by to mělo za následek konec světa. Dokonce se po desítky (!) let používají ozáření neplodní komáři se stejným efektem. Ti neozáření by měli jenom tu výhodu, že by bylo levnější je nasadit. A tak by je mohly nasadit i chudší státy.

Pravda, některé z minulých testů GMO komárů skončily neúspěšně, ale nikoliv kvůli tomu, že by komáři pozabíjeli lidskou populaci – namísto toho se objevily mutace, které neplodnost obešly.  Bylo by ovšem zvláštní, kdyby i tato metoda boje s nemocemi fungovala na věky věkův…

Zdroj: New Line Cinema

Nejde jen o malárii

S malárií lze samozřejmě dnes už zatočit pomocí antimalarik. Vakcína jako taková ale neexistuje, a jak dobře vědí hráči Far Cry 2, antimalarika je nutné brát opakovaně. To je schůdné řešení pro občasné turisty – ale není to schůdné řešení pro populace žijící v postiženém regionu.

Malárie je ale jenom jednou z tropických chorob, a komáři jsou jenom jedním z jejich přenašečů. I pokud budeme s to eliminovat jednou malárii – ať už vakcínou, omezeném počtu komárů, či nějak jinak – tím ale vyhráno zcela nebue, v záloze za nimi čeká třeba leishmanióza. Ta může podobně zabíjet a zohyzdit, věnuje se ji však daleko méně pozornost.

Jako „přehlíženou“ chorobu ji přenáší pouštní mušky, z původních tropů byla však choroba zaznamenána již také ve Středomoří. Také tady již nějaké léky existují – je jich celkem sedm, mají však pestrou škálu vedlejších příznaků a proměnlivou účinnost.

A také tady se objevují novinky, jak s nemocí zatočit – nedávno jsem třeba spáchal rozhovor s českou vědátorkou Danielou Kondárodou, která je součástí týmů studujícího boj s leismaniózou. Její výzkum, a výzkum řady podobných týmů, bude však v efektivnějších antileismaniticích vliv nejspíše za dekády, než že by přinesl léky z roku na rok.

Možná, že pokud tropické choroby budou na konci století rizikem i pro našince, budou už k dispozici efektivnější metody, jak nemoci redukovat. Je však velkou řečnickou otázkou, zdali na to spoléhat. Bylo by totiž překvapivé, kdyby se největší predátoři našich dějin vzdali jen tak “bez boje”.

[Ladislav Loukota]

Víc o leishmanióze taky v rozhovoru tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama