Odstartoval Solar Orbiter, sonda s významnou českou účastí

TLDR verze: Sonda Solar Orbiter má v příštích letech poskytnout novou dlouhodobou perspektivu na sluneční aktivitu – a to včetně pozorování obou pólů. Čtyři z 10 přístrojů na ní pomáhali významně stavět Češi. Start sondy tu, info AV o sondě tu.

Do teplých krajů

Zatímco vy se klepete zimou, v noci z neděle na pondělí ke Slunci odstartovala nová mise! Satelit Solar Orbiter z dílny Evropské kosmické agentury obsahuje má za cíl rozšířit vědátorské sledování naší nejbližší hvězdy, a především poskytnout nová data studia vnitřní heliosféry! Start jste samozřejmě mohli sledovat u kolegů z Kosmonautix, pojďme si tedy říct, co má mise za cíl – a jak k ní přispěli čeští vědátoři.

Sledování Slunce totiž nemá na růžích ustláno. Na jednu stranu je totiž pozorování Slunce dost složité kvůli tomu, že aparatury se při něm nemálo přehřívají. Na stranu druhou je Slunce pro detailnější pozorování navíc pořád poměrně daleko – a navíc po čertech špatně vidíme třebas jeho póly. Dodnes tak třeba neznáme odpověď na zásadní dilema, totiž proč je okolí Slunce mnohem teplejší než sluneční povrch.

Psal jsem o tom i nedávno kvůli detailnějšímu snímku slunečního povrchu, který mimochodem přišel od observatoře, s jejímiž daty budou výzkumníci údaje ze Solar Orbiteru primárně srovnávat. V zásadě však platí, že sluneční koróna (to okolo Slunce) má teplotu 1 až 6 milionů °C. Což je o trošku víc než povrchu Slunce (to, ehm, na povrchu), kde je teplota jenom kolem 5 tisíc °C.

Na různé otázky se snaží odpovědět už Parker Solar Probe, ale také nynější Solar Orbiter se plánuje dlouhodobě mrknout na to, jak vzniká sluneční vítr či jak pracuje sluneční dynamo a ovlivňuje okolí Slunce. Tuší, se, že právě magnetismus by sna mohl korónu více zahřívat – ale k jasnějším závěrů jsou třeba i jasnější data.

Solar Orbiter by je mohl poskytnout jednak díky tomu, že se podívá až do vzdálenosti skoro čtvrtiny astronomické jednotky (cca. na úroveň orbity Merkur), kde prožije až třináctkrát silnější intenzitu sluneční aktivit než my na Zemi. Ale jednak sledování nově pomůže i postupné nabírání polárnější orbity. Solar Orbiter by tak měl hodit i oko na vrchní a spodní části toho oranžového nesmyslu na obloze. Dílem k tomu přitom přispěli i čeští vědátoři!

OK, a teď vážně

Samozřejmě tedy český příspěvek není takový, že je celý Solar Orbiter stejně tak tuzemským dílem jako třeba Stodvacítka – ale rozumíme si, že jo! Celkem se Astronomický ústav Akademie věd ČR podílel na vývoji čtyř přístrojů pro Solar Orbiter. Jedná se o gadgety  STIX, RPW, METIS a SWA, což vám asi nic moc neřekne, ale naštěstí vám je přiblížím pěkně polopaticky.

STIX je rentgenovský spektrometr, který bude pozorovat emise rentgenového záření (včetně jejich domovské adresy) vznikající typicky během sluneční erupcí. A jelikož erupcí je u Slunce docela dost, STIX se v rámci mise Solar Orbiteru nejspíše dost zapotí! Mašinka vznikala primárně ve Švýcarsku, ale tuzemští fachmani ze soukromých firem a Astronomického ústavu na něj přispěli a přispějí zejména budoucí analýzou jeho dat.

Také koronograf METIS vznikal ve spolupráci Astronomického ústavu a Ústav fyziky plazmatu s jeho domovskou Itálií. Tahle sranda má pro změnu pozorovat již zmíněnou korónu bez zbytku sluneční aktivity, a tak být přítomná i krutopřísným výronům koronální hmoty. Právě tyhle výrony jsou mimochodem událostmi generujícími nabité částice, které při kontaktu s pozemskou magnetosférou vytvářejí polární záři. Anebo, při dostatečně silném výronu, můžou usmažit počítače. METIS má zajistit, že mechaniku výronů koronální hmoty lépe pochopíme, a snad tak ochráníme i vaše data!

Třetí přístroj RPW je jedním z nejzásadnějších orgánů sondy! Měřit má magnetická a elektrická pole Slunce ve vysokém rozlišení a reálném čase. Ústav fyziky atmosféry na mašině spolupracoval spolu s českými firmami CSRC z Kroměříže a G. L. Electronic v Brně, které vyvinuly zásadní komponenty pro měření plazmových vln a další solární rotyku. Krom toho u nás na Astronomickém ústavu vznikal i zdroj napájení. RPW by v součtu měl zlepšit naše znalosti okolí Slunce a tak lépe korelovat i teorie o vnitřku Slunce s tvrdými daty.

Konečně poslední významný příspěvek je přistroj SWA, který vznikal spolu s Univerzitou Karlovou. Ten měří samotný sluneční vítr. Tuhle srandu možná znáte jako „pohon“ (více méně hypotetických) slunečních plachetnic, SWA by však na tok rychlostí částic prchajících od Slunce měl mrknout v zatím nepoznané kvalitě!

Doufám, že vám teď kontextová reklama prodává nějaké české vlaječky na mávání.

Zábava teprve začíná

Trochu přesnější (ale taky trochu nudnější!) rozbor aparatur najdete na webíku Astronomického ústavu. Samože platí, že Solar Orbiter svým startem svou misi teprve začíná. Mělo by trvat ještě tři a půl let, než se sonda s pomocí gravitačních praků Země a Venuše dostane na svou kýženou pozici! Ačkoliv měření začnou dříve, teprve v roce 2023 bychom měli dostat ta měření, kvůli kterým Solar Orbiter skutečně vznikl! A až někdy poté se snad dočkáme i sesumírování měření do tvrdých studií!

Na čekání si však výzkumníci nejspíše už zvykli, uvážíme-li původní plánovaný start sondy k roku 2018. Jenže vesmír je zkrátka náročný a je v něm toho tolik ke studiu! Obrňte si tedy nervy, Solar Orbiter možná již odstartovat – tou pravou zábavou nás ale zahřeje až za pár sezón!

[LL]

O Parker Solar Probe taky v archivním videu na Astronomickém ústavu natočeném ještě před vynálezem mikrofonu:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama