Nový teleskop pozoroval povrch Slunce až v 30km rozlišení

TLDR verze: Nová sada detailních záběrů přichází od vědátorů ze Solárního teleskopu Daniela K. Inouye. Podařilo se jim pozorovat povrch v až dvojnásobném detailu oproti starším snímkům. Tiskovka tu, videa tu a tu.

Vychází Slunce

Nejspíše jste včera čekali, že dnes uvidíte Slunce – ale asi jste nečekali, že jej uvidíte v tomhle fantastickém rozlišení! Hned na úvod však musím varovat před termity. Skutečnost, že na nejnovější sadě (pohyblivých) snímků z Havaje lze pozorovat „detaily velké jenom 30 kilometrů“ neznamená, že ty „buňky“ na obrázku mají velikost 30 kilometrů. Ve skutečnosti jsou velké jako Texas, budu-li citovat autory astronomy. Nebo taky zhruba jako Francie, chcete-li evropský příměr.

Přesto je podobné rozlišení až dvakrát lepší než dosavadní pozorovací metody. Teleskop umístěný ve výšce 3 kiláků na ostrově Maui jej dosáhl i díky tomu, že v kategorii solárních observatoří disponuje největším, čtyřmetrovým zrcadlem. Přesto není pozorování pořízené ve vlnové délce 705nm jenom otázkou zaměření na Slunce a cvaknutí snímku. Vědátoři z Inouye Solar Telescope pozorovali průběh aktivity na povrchu Slunce až po 10 minut.

To vyžadovalo i precizní hlídání a regulování tepla, kterým se zrcadlo teleskopu začalo zahřívat. Bez ní by se drahé zrcadlo totiž mohlo nenávratně poškodit, a vyžadovalo by k oživení nové grantové lektvary! Zrcadlo je ve skutečnosti pochlazováno ledovou vodou, jeho možnosti rozšiřuje i nad sto vzduchových trysek. Observatoř byla dokončena teprve ke konci roku 2017, současné cvaky jsou tak možná jenom ochutnávkou před ještě lepší kalibrací.

Co vlastně vidíme na snímcích současných? Někdo je srovnává s popcornem, mě evokují mletí kávy, ale pokud už chceme paralelu – připomínají i mikroskopické záběry kožní tkáně. Samozřejmě nejde o živé buňky, to jenom příroda ráda dokola používá podobné tvary. Ony solární flaksy na obrázku jsou vrcholkem plazmatu vyvěrajícího z nitra Slunce na povrch. Tam se vrcholek ochlazuje a poté klesá zase níže, jak je nahrazen vrcholkem novým. Proces podobné výměny tepla je znám jako konvekce a nejde samozřejmě o nový objev. Přesto detailnější snímky povrchu Slunce neslouží jen pro vědeckou parádu.

Není k dispozici žádný popis fotky.
Jen pro srovnání, via brať Vedator_sk.

Blíž rozlousknutí sluneční záhady

Jednotlivé buňky totiž můžou být ohraničeny nejenom rozdílem tepla, ale i drobnými variacemi solárního magnetického pole. Je přitom rovněž možné, že teplo a magnetismus se u Slunce můžou do určité míry překrývat, a jeden má vliv na druhý. Zjištění, jak přesně ale takový mechanismus může probíhat, závisí i na tom, jak detailně Slunce pozorujeme. Od toho jsou ostřejší snímky z Hajave notně užitečné!

Můžou totiž skrze ještě detailnější sledování projevů Slunce pomáhat vysvětlit celou řadu sluneční mystérií. Většina lidí má asi stále problém si existenci Slunce jako „vlastně už miliardy let vybuchující vodíkové megabomby“ racionálně vysvětlit. A přesto Slunce den co den vychází! Ale vědátoři mají se Sluncem spojené

daleko větší záhady.

Tou největší je problém teploty sluneční koróny. Tato vnější část sluneční atmosféry, kterou můžeme vidět v okolí Slunce třeba pro úplném zatmění, nám totiž v teoriích tropí dost neplechu. Zatímco povrchu Slunce má totiž jenom asi 5000 °C, koróna může mít 1 až 6 milionů (!) °C! Je to trochu jako kdybyste upekli buchtu, vytáhli ji z trouby – a zatímco její povrch by vám jen popálil špičky prstíků, nad buchtou by se vzduch začal ohřívat do teplot, které by roztavily váš barák i se zbytkem města…

Není to zkrátka příliš intuitivní. Tuší se, že na ohřev koróny snad budou mít vliv právě magnetická pole a další jevy pramenící hlouběji ve Slunci, ale přesný popis mechanismu chybí. Jevy uvnitř kosmických těles se nám obecně z logiky věci jaksi pozorují špatně, což celkovému chápání neprospívá. Když si vědu přitom vezmeme ze široka, čím lépe pochopíme Slunce, tím efektivněji budeme možná moct replikovat i fúzní reakci na Zemi. Ale zase taková fúze… by v podstatě přes noc vyřešila většinu dnešních bolístek civilizace, ekologie a vůbec!

Doufám, že vám nyní kontextová reklama prodává akcie uheláren.

Vážně..?

No, OK, teď samozřejmě malilinko v optimismu vařím z vody. Mezi solární vědou a termojadernou fúzí samozřejmě neexistuje žádná přímá úměra. Ale kdo ví, jaká nová zjištění ze studia Slunce může napomoct rozlousknout oříšky ITERu. Fúzní elektrárny se, objektivně vzato, snaží postavit kousek Slunce na Zemi. Fúzi samotnou vlastně dávno umíme – jenom ji neumíme udělat tak, aby z ní vyšlo víc energie, než do ní vložíme. Což je z hlediska energetiky na prd. Postupné štelování toho, jak efektivněji fúzi udělat, rozhodně může být inspirováno i lepším pochopením Slunce.

Vědátoři si stran řešení korónového problému u Slunce hodně slibují od Parket Solar Probe, sondy, která se v příštích letech bude stále blíže přibližovat ke slunečnímu povrchu. Ale také každé pozorování, jako to nynější z Havaje, pomáhá dokreslovat obrázek chování naší nejbližší hvězdy, a utvářet tak celý obrázek v co nejvyšší kvalitě.

Snad tak již v dohledné době rozlouskneme největší tajemství Slunce, které obratem může napomoct vnést i více světla do dalších oborů vědy!

[LL]

O Parkerovské sondě taky víc ve videu níže z Astronomického ústavu, v němž jsem ovšem bohužel ještě neměl na mikrofon…

Diskuze

Reklama