Nově objevená imunitní buňka opravdu likviduje více druhů rakoviny. Víc ale zatím nevíme

TLDR verze: Ano, titulky nelhaly, nový objev vypadá stran imunoonkologie optimisticky! Ale zatím je příliš brzy na to říct, zdali skutečně u lidí léčí více druhu karcinomů. Studie tu.

A co teprve si to všechno zapamatovat ke zkoušce…

Tak máme na obzoru zase jeden potenciální „lék na rakovinu“! Objevila se totiž zpráva o tom, že vědátoři „omylem našli imunitní buňky“, které jsou podle titulků možná „schopné léčit všechny druhy rakoviny„. No propánajána, co se to zase děje? A jak mohli něco takového jiní vědátoři přehlédnout? Odpověď na všechny nabízející otázky vás asi nepotěší. Přesto je v novince potenciální náznak optimismu!

Nejprve k tomu prvnímu, protože to zavání konspiracemi v duchu „lék na rakovinu dávno existuje, ale tají se“. Obecně platí, že popsat všechny druhy jednoho ekosystému je fuška. Carl Linné může dotvrdit. Děje se tak už kvůli rozsahu velikostí – od (elektron)mikroskopických po sloní a všechno mezi tím. A taky pro četnost – od vzácných endemitů po běžné kosmopolity. Často si pak říkáme, neschovává-li se lék na rakovinu v mechu na jednom stromu amazonského pralesa, který tak rychle mizí? A co když jsme ho dávno našli, jenom jsme si to neuvědomili?

Málokdy nás ale napadne, že podobně složité je popsat i jeden jediný organismus. V tomto případě lidské tělo a jeho buňky. „Mech amazonského pralesa“ by se tak úplně klidně mohl nacházet i uvnitř našeho těla, jen ho najít a umět použít. Vědátoři se tak už nějakou dobu soustředí na imunitní systém a jeho schopnost s rakovinou zatočit. Když se mu s tím trochu pomůže. Ergo, ano – je možné objevit v těle buňku, která byla zatím neznámá.

A skupina vědátorů z Cardiffské univerzity kolem Andrewa Sewella možná právě skutečně našla novou superhvězdu imunoterapeutického nebe. Ve své studii identifikovali zcela nový druh imunitní T-buňky, která má unikátní schopnost zabíjet buňky jakékoliv (*testované) rakoviny. A přitom zcela ignorovat (*testované) zdravé buňky. Taky ale čekáte ono pověstné ale?

Doufám, že vám teď kontextová reklama zase prodává vitamín B17…

Imunoterapie složitá jak žebř

Zabíjet rakovinu není zase tak složité, to svede i dynamit. Horší je zabíjet ji tak, aby při tom příliš netrpěl i zdravý zbytek organismu. Dalo by se říct, že univerzální schopnost rozpoznat rakovinné buňky od zdravých je svatý grál imunologie aplikované v onkologii. Rakovina přece jen pochází z našeho vlastního těla, jsou to zdravé buňky přeměněné na agresivní. Vědátoři tak čelí několika výzvám…

Prvně, můžou sice namířit imunitní buňky na proteiny, které na povrchu rakovinné buňky vypadají jinak, protože jsou přeměněné nemocí. Rakovina ale nemá nejmenší problém je vzít jako plastelínu a přemodelovat do podoby, kterou již designované imunitní buňky nerozpoznají.

Za druhé, rakovina si ve svém okolí vytváří prostředí, které imunitní buňky inhibuje. Psal jsem o tom třeba už tu. Je tedy možné, že imunitní buňky budou bezmocně plavat v nádoru, případně se k němu vůbec nedostanou. Tenhle problém už ale umíme v některých případech řešit.

A za třetí. Naučit buňky likvidovat rakovinu odlišenou od její okolní tkáně proteinem, který se ale vyskytuje na jiném místě v těle, je debilní nápad. Je to sice tak trochu logické, ale v minulosti se to už stalo. Taky kvůli již zmíněné obrovské variabilitě a neprozkoumanosti lidského těla je velmi těžké předpovídat, co přesně mocná zbraň v podobě imunitního systému udělá a zacílí, dá-li se jí nemocný organismus a volná ruka.

Za poslední (doufám, že už si na nic dalšího nevzpomenu), rakovina je často vlastně takový „patchwork“ – její buňky nejsou přes kopírák stejné. Zacílení na většinu buněk, které určitý protein obsahují, je tak vlastně výhodné pro menšinu, která terapii přežije. A může expandovat. Skoro se chce říct, že co rakovina, to úplně nový protein a tak i úplně nová nemoc. To nám ale imunoterapii moc neusnadňuje, že.

A já to na tebe povím T-buňce!

Co tedy reálně přináší nově objevený typ buňky? Vypadá to, že je neškodný (*testovaným typům) zdravých buněk. Vědátoři ověřovali MC.7.G5, jak je buněčná linie zatím pojmenovaná, na buňkách svalů, plic a nebo jater. A nejen to – nechala na pokoji i buňky stresované (netušíte, jak moc stresujete vlastní buňky!), které by mohly být s rakovinnými snadno zaměněny. Tyto nové T-buňky by tedy mohly nechat zdravé okolí rakoviny smrdět.

A jak tyto nové buňky vědátoři vyhrábli? Pomocí CRISPR-Cas9 knihovny, tedy vlastně stejně, jako ve studii, o níž jsem psal před týdnem. (CRISPR vládne, CRISPR panuje, ámen.) Prvně se jim podařilo najít T-buňky, které zabíjely nádorové buňky dosud neznámým způsobem. Nepotřebovaly k tomu na rakovinných buňkách „spínač“, který „konvenční“ T-buňky vyžadují.

Následovala otázka: Jak to tedy vlastně dělají? Z jednotlivých rakovinných buněk CRISPRem odstranili na 20 tisíc genů (proteinů) jeden po druhém. Nechali na ně pak zaútočit MC.7.G5, a sekvenovali ty rakovinné buňky, které přežily. Očividně jim totiž scházel gen, pomocí kterého je MC.7.G5 identifikovaly.

Zjistili tak, že MC.7.G5 rozpoznává rakovinné buňky tehdy, mají-li na svém povrchu protein MR1. Protein MR1 „ukazuje světu“ metabolické sloučeniny zevnitř buňky. Je-li buňka zdravá, MC.7.G5 přijde, nenajde nic neobvyklého „hmmm, hmmm, v pořádku“, a plave dál. Rakovina má ale fundamentálně přeměněný metabolismus. Protein MR1 to na ni na jejím povrchu napráská, a MC.7.G5 pak buňku zlikviduje.

Víme, že nic nevíme

A co že to přesně MR1 ukazuje, že to tak bezpečně odliší rakovinu? Nevíme. Ani nevíme, jakým mechanismem se MC.7.G5 aktivují a zabíjejí. Což bude bezpodmínečně nutné zjistit předtím, než se to napíchá do pacientů. Snad nejsem moc optimistický.

K tomu je však ještě dlouhá cesta, kterou lemuje mnoho neznámých. Je třeba připomenout, že MC.7.G5 je přirozenou imunitní buňkou – ale zjevně její existence v našich tělech neučinila konec nádorovým onemocněním. Je tak možné, že její schopnosti jsou nějak limitovány, a mluvit stran nich o „univerzálním léku“ rakoviny je skoro až vyvoláváním falešného poplachu.

Jediné, co víme jistě, je, že v šesti leukemických myškách dokázaly MC.7.G5 srazit procento rakovinných buněk v kostní dřeni. Vědátoři taky testovali jeden (slovy jeden) pacientský vzorek, kdy přeměnili pacientovy „konvenční“ T-buňky na „nekonvenční“ MC.7.G5. Ty pak spolehlivě rozpoznaly pacientovu rakovinu od pacientovy zdravé tkáně – odebrané a kultivované mimo tělo pacienta, samozřejmě.

Vypadá to sice optimisticky, ale musí se ještě překonat celá řada úskalí a nástrah, než budeme zralí na opravdu bombastické titulky. Rád budu i v tomto případě mírně skeptický – potřebujeme replikované výsledky. Na dalších rakovinách, na dalších biologických modelech. I autoři sami přiznávají, že jejich „amazonský mech“ je ještě hodně velká neznámá.

Každopádně držím tomuhle výzkumu všechny obvody. Byl by to obrovský, masivní průlom ve výzkumu imunoterapie, do které se v posledních letech napumpovalo nepředstavitelné množství peněz a mozků. Pan-rakovinná, pan-populační léčba je imunoterapeutický nejdivočejší sen. Možné je všechno, ale zatím zkrátka nevíme, zdali nezůstane jenom u snu.

[TL]

Když to nevyjde, třeba nám pomůže aspoň kafe (na nervy, na raka asi těžko, neasi):

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze