Vědci by mohli diagnostikovat Alzheimerovu chorobu až 14 let před jejím propuknutím

TLDR verze: Vědci detekovali patologickou formu proteinu amyloidu beta, která je původcem nemoci známé jako Alzheimerova choroba, v krvi pacientů až čtrnáct let před tím, než se u nich projevily symptomy. Oznámení zde. Studie zde.

Tenkrát v Dojčlandu

S mozkem je jenom trápení. Celý život si ho ládujete vědomostma a vzpomínkama, jenom abyste o to všechno v závěru začali trapně přicházet. Bohužel si totiž mozek v průběhu života ládujeme i amyloidními plaky a dalšími srandami, které způsobují nepříjemnou šlamastyku jménem Alzheimer.

V současné době neexistuje efektivní léčba rozvinuté Alzheimerovy choroby. Ve chvíli, kdy vám Němec začne schovávat věci po domě, už je totiž většinou pozdě. Amyloidní plaky už se v mozku nahromadily a způsobily jeho nezvratné poškození. V současné době se tak spousta výzkumu soustřeďuje na období před tím, pro které by mohlo být snadnější vyvinout fungující léčbu. Problém je v tom, že zatím nemáme spolehlivou metodu, jak odhalit budoucí pacienty.

Vědci z Německého centra pro výzkum rakoviny (DKFZ) tak pro změnu nezkoumali rakovinu, ale Alzheimera. Výzkum Hannah Stockerové pod vedením prof. Brennera odhalil dosud nejspolehlivější rizikový faktor vzniku Alzheimera, který je navíc zjistitelný až 14 let před tím, než propuknou syndromy choroby. Asi bych měl(-a) pro klarifikaci zmínit, že na DKFZ studuje i aktuálně píšící podjednotka. Ale obviously nejde o reklamu jako spíše výzkum, kterého si právě díky tomu všimla.

Idea vlastně dílčím způsobem navazuje na starší snahy odhalení kořenů toho, jak vzniká Alzheimerova choroba. Možná si pamatujete na lednovou studii, podle které může rozvoji této choroby napomoct i špatné čištění zubů a zánět v ústech. Většina z vás (včetně mě) se nad zprávou zhrozila a běžela do koupelny.

Proteiny jinak

Výzkum však byl později zpochybněn. Pozornost jsme tak ve snaze o prevenci obrátili od kartáčků na zuby zpátky k ověřeným průvodním jevům. Teoreticky sice ztráta špatných vzpomínek může nést benefity z memíčka, v praxi je ale asi jasné, že to platí nejspíše jenom pro nejrozervanější existencialisty.

Nová německá metoda je tak postavená na detekci špatně „poskládaných“ proteinů amyloid beta v krvi.  Amyloidy mají vícero druhů, ale jejich funkce v organismu zatím zůstává do značné míry tajemná. Špatně poskládané amyloid beta proteiny jsou ale špatná zpráva. Pokud jsou v buňce zpracovány do nesprávného tvaru, agregují a akumulují se v nervových buňkách – pro které je to fatální. Naopak správně „poskládané“ varianty amyloidu beta toto nedělají.

Již dříve byla vyvinuta metoda detekce špatně poskládaného amyloidu beta v krvi, a prokázáno, že špatně poskládaný amyloid beta může být v pacientech zjištěn až 20 let před objevem symptomů. Během této studie vědci dali dvě a dvě dohromady – a ověřili, že amyloid beta v krvi lze detekovat včas. Aby nemuseli čekat dvacet let, použili sbírku krevních vzorků z roku 2000. Geniální!

Amyloid beta pak v krvi detekovali pomocí imuno-infračerveného senzoru. Pacienti, u kterých se vědci zjistili zvýšený poměr špatně poskládaných proteinů, měli až třiadvacetkrát vyšší šanci, že se u nich projeví Alzheimer. To je hodně cool! Tedy – pro vědu, nikoliv pro lidi, co před 19 lety darovali někde onu krev, že ano. Další potenciální rizikový faktor, přítomnost proteinu APOE4, totiž pacientům připisuje pouze dvakrát vyšší šanci na rozvoj Alzheimera v příštích 14 letech.



Doufám, že vám kontextová reklama prodává nějaká antidepresiva. 

Horší zprávy dříve?

Proč se teď takhle radovat s podobného zjištění? Alzheimerova choroba jaksi vyléčená stále není. Ale tento výzkum může značně usnadnit a hlavně URYCHLIT vývoj nových léků, či umožnit prevenci onemocnění.

Přestože tak (asi) lék na Áčko nedorazí v dohledné době, detekce vyšší hladiny amyloidu beta v krvi by mohla sloužit jako velké červené varovné světlo k tomu, aby doktoři pacientovi naordinovali radikální změnu životního stylu. Tím by se mohl postup choroby zpomalit. A třeba by se pak takový člověk dočkal i toho léku.

Klinické studie, na kterých by se takový (preventivní) lék testoval, by navíc díky tomuto zjištění mohly rozdělit pacienty do skupin podle poměru amyloidu beta v krvi. Vlastně by se tak dalo efektivněji zjistit, jestli by případný lék fungoval! A to je ještě o něco hmatatelnější posun kupředu, díky čemuž bychom se mohli nástrah stáří zase o něco míň obávat!

[LL, TL]

O Alzheimeru od zubů taky ve videu tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze