Odvrácená strana Pluta je jasnější díky novým datům sondy New Horizons

TLDR verze: Nová studie mrkla na méně přesná data o straně Pluta, která byla v době průletu sondy New Horizon kamera odvrácena. A našla tu potenciálně zajímavé odlišnosti terénu! Studie tu.

Temnná strana Pluta

Jsou tomu už čtyři roky, co sonda New Horizons v létě 2015 prolétla kolem neplanety Pluto (akurátnější termín je tedy trpasličí planeta, ale tímhle termínem zase naštvu víc lidí!) a pořídila tu pekelnou porci dat! Pamatujeme si to snad stále všichni. Objev aktivní geologie, respektive kryovulkanismu! Objev nejrůznějších pohoří a povědomých geologických útvarů! Anebo – jestli vůbec nemáte páru, co jsem to v minulých dvou větách napsal – aspoň objev velkého srdíčka na tváři Pluta!

New Horizons kolem Pluta bohužel jen prolétl, což má tu výhodu, že může pokračovat dále – třeba k objektu Ultima Thule. Ale také to má tu nevýhodu, že nám z Pluta pořádně ukázal jenom jednu stranu planety. Nicméně, ačkoliv čtyři roky od průletu platí možná za dlouhý čas v lidském zápolení, ve světě věty je to jenom trochu delší období. I nyní tak vědátoři přišli díky probírání se daty ze sondy na cosi nového!

S využitím dvou kamer LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) a MVIC (Multispectral Visible Imaging Camera) byli výzkumníci schopni vrhnout nové světlo na potemnělou odvrácenou stranu neplanety. Tedy, její temnota/odvrácenost je samozřejmě relativní jenom vůči době průletu. Akurátnější termín je tedy spíše „nekontaktní hemisféra„, ale tímhle termitem zase informuju víc lidí…

Z doby příletu každopádně máme obrázky nekontaktní hemisféry o horším rozlišení z doby, kdy byla „odvrácená strana“ přikloněna sondě. Den na Plutu, tedy otočení neplanety kolem své osy, trvá 153,3 hodin, takže dané snímky byly kamerou LORRI však pořízené z větší štreky. K tomu navíc MVIC hodila na odvrácenou stranu oko hned po průletu z větší blízky, tak umožnily na topografii Pluta přece jenom detailnější náhled.

Celá topografie odvrácené strany, Stroj: Stern et al.

Posel minulosti?

Nově publikovaná práce pod vedením Sola Alana Sterna a jeho vědátorů proto sesmolila ony méně ostré snímky z doby přílety sondy, a spojila je s některými snímky srpku Pluta z doby odletu. Ty zase nabídly díky vysokému kontrastu pohled na výšku pohoří ze zóny soumraku. Výsledkem je první detailnější pohled na odvrácenou stranu, který sice disponuje ostrostí pohledu asi jako po šestém pivu – ale přesto je stále několikanásobně lepší než náhled před průletem New Horizons.

Analýza v první řadě podtrhla rozdílnost obou hemisfér Pluta. Selský rozum by velel tomu, že odvrácená strana může být stejného druhu jako strana přivrácená, zdá se ale, že tomu tak není. Zatímco přivrácené hemisféře dominuje ono velké srdce plné dusíku (region Slutnik Planitia), odvrácená strana podobnou fičuru postrádá. Proč, to nevíme.

Absence srdéčka jsme si tedy všimli už dříve. Nově však práce rovněž vypíchla, že odvrácená strana Pluta je zřejmě daleko hustěji oseta obřími ledovými krystaly. Podobné útvary známe na Zemi třeba z And jako několikametrové ledové kajícníky, na Plutu mají však krystaly výšku až 300 metrů. Plus jsou tedy z metanu. Právě metan by mohl být důvodem narůstání do větší výšky. Proč metanu na odvrácené straně přibylo, není jasné, ale může to mít souvislost se třetím zjištěním.

Tím jsou tmavé linie, jejichž lokace na odvrácené straně koreluje s regionem Sputnik Planitia na straně přivrácené. Obě formace jsou vzájemní protinožci. Autoři tak postulují tezi, že Sputnik Planitia je pozůstatkem obřího impaktního kráteru, a tmavé linie jsou místem střetnutí následných seizmických vln. Obří dopad na tvář někdejšího Pluta by naznačoval, proč je tu i méně metanových krystalů – nepřežily v okolí impaktu. A také by to značilo, že nám tmavé linie můžou nabídnout unikátní pohled hlouběji do nitra Pluta!

Na jednu neplanetu toho zkrátka není málo!


Doufám, že vám teď kontextová reklama prodává nějaké animáky se psem Plutem. 

Bude i lander?

Samozřejmě platí, že daný pohled na Pluto rozhodně není dokonalý. Za daných okolností je ale nejlepší možný. Tím spíše, že další mise k Plutu se nejspíše dočkáme, jenom pokud někdo konečně vyvine lektvar nesmrtelnosti i pro jiné bytosti než octomilky. NASA ve čtvrtek odhalila nové plánované mise po těch, které jsou naplánované nyní. Čili možná tak reálné po roce 2030.

Mezi ně patří nový orbitek Ceresu a Venuše, stejně jako mise k Enceladu a možná i Neptunu. Pluto tu však nanajdeme.

Tohle těleso si zkrátka vybralo svou porci naší přízně už před čtyřmi lety, a ve sluneční soustavě stále existuje příliš mnoho jiných mysteriózních uličníků. Pluto tak bude muset počkat – střízlivě hádám, že minimálně dalších 20 a víc let, než se dočká další návštěvy od třetí planety. Třeba však půjde alespoň o přistávací modul – nebo rovnou rover – jak by si planetární vědátoři přáli!

V rychlosti kosmických misí by to byl dobrý obchod, počkat si trochu dýl na detailnější misi. Ale v rychlosti lidského fungování… No zkrátka za 20+ let, hádám, nejspíše všichni budeme na dávné léto 2015 vzpomínat ještě podstatně nostalgičtěji.

[LL]

Třeba nám však nový závod o Měsíc přinese rychlejší rakety i sondy pro vzdálené regiony sluneční soustavy:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze