Vymírání, které vyhubilo trilobity, spustili překvapiví pachatelé – stromy

TLDR verze: Devonské vymírání bylo událostí, které nás zbavilo dominance trilobitů. Dlouho jsme si mysleli, že za něj mohla kometa nebo sopky. Nyní se zdá, že pachatelem byly stromy. Studie tu.

Trilobiti z Alabamy

Kdybyste byli šéf ufounského kosmoletu snažícího se o první kontakt s pozemšťany, koho byste si ze zástupců místních druhů vybrali? Dnes nejspíše lidi, protože mravenci po vás atomovky střílet nebudou a delfíni by s tak prostým druhem, jako je vaše Kvejgárské impérium, zase neobtěžovali ztrácet čas… Ale po drtivou většinu historie (a z jisté perspektivy i dnes) patřila planeta jiným druhům. Země je už stamiliony let hlavně planetou stromů, ještě delší období je pak také planetou mikrobů. Zapomeňte na to, že Tři soutěsky můžete vidět i z vesmíru – jsou to teprve obří pralesy, co dává barvu celým kontinentům…

Jak nás ale učí detektivky, každá něžná tvářička nejspíše ukrývá děsivé tajemství. Co když i milé stromy mají na triku nějaký hrdelní zločin? A nemluvím teď jenom o věznění nebohých dam pod kořeny. Tým pod vedením doktorandky Man Lu z Alabamské univerzity nyní třeba přišel s tím, že stromy se nejspíše významně podílely také na vymírání v pozdním Devonu. To je právě to, při kterém se do věčných lovišť odebrali populární trilobiti! Ukázal na to průzkum sedimentů uvnitř starých skalisek na severu Alabamy.

Trilobiti všech druhů a vyznání. Stroj: Wikipedia/CC

Vymírání v pozdním devonu se vyznačuje tím, že k němu došlo na vymírání v pozdním devonu – proto se mu říká vymírání v pozdním devonu. Pokud to trochu rozepíšeme, tak na tuhle šlamastiku došlo před 360 až 375 miliony let a na krovky se obrátilo 19 % všech tehdejších druhů. Dodnes se přesně netuší, co za ní mohlo. Spekuluje se třeba o důsledku obří vulkanické erupce na Sibiři – paradoxně podobně jako další masivní permské vymírání před 252 miliony lety.

Alternativně se uvažuje také o impaktu komety, popřípadě o jiných exotičtějších nápadech. Populární je třeba hypotéza anoxie, tedy poklesu kyslíku snad v důsledku nějakého globálního jevu. Osobně jsem jako milovník zlaté střední cesty donedávna tipoval, že došlo na impakt komety do vulkánu… Každopádně, nový důkaz jasně ukazuje, že pachatel je někdo zcela jiný – má zelenou barvu a může dorůst do výšky mnoha desítek metrů…

Civilizace stromů

Devonská extinkce má totiž jednu nápadnou zvláštnost. Zemi tehdy opanoval zejména suchozemský hmyz a rostliny – voda byla stále doménou brachiopodů, trilobitů a podobných biočichů. Zatímco suchozemské organismy však byla devonským vymíráním prakticky netknuté, extinkce kosila ve velkém vodní druhy! Ačkoliv různé biomy obývaly různé dominantní druhy, nelze předpokládat, že trilobiti se prostě rozhodli spáchat jednu velkou battle royale.

Právě proto je exotická hypotéza oceánské anoxie stále populárnější – pokud by na ní došlo jenom ve vodě, vysvětlovalo by to rozdíl v úbytku druhů lépe než sopky nebo kometka. Navíc víme, že stromy se objevily prakticky paralelně s průběhem/konce vymírání. Nyní se zdá, že máme v kapse i důkaz toho, jak to všechno spolu souvisí.

Man Lu s kladivem v ilustraci toho, že pokud chcete vypadat jako dělník, ale furt pracovat pro vědu, nemusíte studovat jenom archeologii! Stroj: T. Ikejiri

Alabamští vědátoři důkaz objevili v analýze černých břidlic, specificky v rozboru jejich části exponované atmosféře. V těch byly s využitím geochemie a mikroskopie objeveny malé fosilizované pozůstatky pocházející pravděpodobně od tehdejších stromů. Je to první důkaz, který naznačuje na přítomnost stromů i v místech, kde pro jejich existenci v pozdním devonu zatím nic nesvědilo.

Rostliny tehdy, zdá se, došly přímo k raketovému šíření. Můžeme si to ilustrovat na jednoduchém příklad. Nejvyšší rostliny jen pár milionů let nazpět měly 30 centimetrů – pár milionů let později pak už masivních 30 metrů! Starší zkazky evoluce stromů ale typicky vycházejí z velkých dochovaných fosilií. Alabamská studie ovšem teď naznačuje, že rozšíření stromů po souši proběhlo velmi rychlým, skoro až bleskovým tempem i tam, kde k tomu doposud nebyly makrofosilní, ale jen mikrofosilní pozůstatky. Jinými slovy, stromů bylo v dané době víc i tam, kde se to netušilo.


Zabij strom, zachráníš trilobita

Stromy byly tedy zjevně evolučně velmi úspěšné a jejich rychlá kolonizace souše mohla mít za následek významné globální změny. Hypotéza anoxie předpokládá, že se stromy začaly šířit i mimo původní mokřady dále do vnitrozemí a přeorávaly ve velkém původně inertní půdu. Tím globálně významně zvýšily erozi a způsobily rychlení vyplavení tisíců tun živin do mělčin.

To zní jako dobrá věc – jiné podobné jevy ostatně jindy evoluci nakoply (jinam, než do rozkroku). Stačí se ale podívat na průměrný český brčákovník, abyste si to rozmysleli. Přemíra živin totiž vede především i rychlému přemnožení přemnožení planktonu a sinic. Ty následně ze svého prostředí rychle odčerpají kyslík, což zabije vyšší vodní živočichy. Procesu se říká eutrofizace a dnes má často původ v lidské aktivitě. V Devonu jej ale mohly zrovna tak způsobit agilní stromy. Kruh se uzavírá, stromy jsou bestie. Ještěže jim to dnes vracíme i s úroky!

Práce Man Lu v tomto celkovém kontextu není převratným, ježišikristetojsmenečekali zvratem, ale dalším významný bodem pro hypotézu anoxie. Tím spíše, že jde o nejstarší podobný důkaz přítomnosti stromů jako takových. Jedná se tak možná o poslední dílek skládačky, po níže Poirot konečně vejít do lesa a začít ve velkém zatýkat podezřelé! 

[LL]

Ještěže nám dneska už nic takového nehrozí! 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze