Unikátní rychlý rádiový záblesk byl poprvé vystopován ke zdroji – vzdálené galaxii

TLDR verze: Rychlé rádiové záblesky známe 11 let, ale teprve podruhé jsme na stopě jejich možnému zdroji. A zcela poprvé u FRB, který se neopakuje. Studie tu.

Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii

Rychlé rádiové záblesky (fast radio bursts, dále FRBs) jsou oblíbené téma radioastronomů i popularizátorů. V případě toho prvního lze říct, že FRBs jsou takové radioastronomářské variace gravitačních vln. Také by mohly jako první přinést nálož informací o dění tam nahoře a posloužit jako „prvotní alarm“ pro další astronomomy, kam mají natočit Hubblea. Popularizátoři mají FRBs navíc rádi kvůli tomu, že 9 z 10 čtenářů považuje titulek FRBs za potenciální ufounský signál – ať už protože se ve čtení titulku spletou, anebo protože mají fakt moc rádi Akta X.

V reálu není třeba od FRBs očekávat umělý původ. Tedy, bylo by to milé – kdybychom konečně našli nějaké ty emzáky. Vesmír je však plný brutálních jevů i bez (zjevných) civilizací, a radiové záblesky můžou nejspíše vydávat různá přirozená kataklyzmata, o nichž si ještě povíme níže.

Pokud by se nám na každý pád podařilo synchronizovat detekci jednoho FRB s jinými astronomátory, mohli bychom ve směru příletu signálu snad najít vysvětlení radiového paprsku. Třeba kolizi hvězd. Totéž se ostatně stalo i v případ gravitačních vln, když napomohly najít první známou kilonovu.

Jednou se to již podařilo. Rok a půl nazpět vystopovali radioastronomové signál FRB 121102 k pravděpodobné miliardy světelných let vzdálené hvězdě, která je na cestě do chřtánu černé díry. FRB 121102 byl však opakující se záblesk, což jeho detekci zjednodušovalo. Drtivá většina radiových záblesků se však neopakuje, to zjevně zvyšuje šanci, že mají původ v ojedinělé katastrofě. Třeba ve srážce hvězd.

Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii

Když tak vědátoři australské národní vědecké akademie CSIRO pod bičem Keitha Bannistera včera oznámili, že poprvé vystopovali původ neopakujícího se záblesku, by to důvod k menší oslavičce! CSIRO detekoval signál FRB 180924 pomocí australského pole radioteleskopů ASKAP.

To jako rádiový interferometr dovolilo určit velmi přesně směr, odkud daný jednorázový signál přilétl. Když na souřadnice zamířili svůj VTL optičtí astronomové z Evropské jižní observatoře, našli tu galaxii DES J214425.25–405400.81 vzdálenou 3,6 miliardy světelných let!

Teď se možná těšíte, že díky tomu konečně zjistíme, co daný záblesk způsobilo! Ale to by asi bylo příliš snadné. Už dlouho se spekuluje, že by FRBs mohly mít zdroj ve vzniku magnetarů, specifického typu neutronových hvězd. Mnozí samozřejmě doufají i v alternativní vysvětlení, jako již zmíněné ufony. Nejnovější práce však přesný zdroj FRB 180924 nenašla. Vzhledem ke vzdálenosti objektu se přenost pozorování pohybuje na úrovni „plus mínus průměr galaxie“. To je pro přesnější identifikaci poněkud problematické.

Zajímavé ale je, že zkoumaná galaxie DES J214425.25–405400.81 je co do svých vlastností značně odlišná od původce signálu FRB 121102. Zatímco tenhle signál totiž přišel z trpasličí galaxie, FRB 180924 má původ ve velké galaxii – kde by mělo docházet také na méně častý výskyt magnetarů. Možná, že magnetary vznikají častěji, než jsme tušili. Nebo je FRB 180924 výjimkou z pravidla. Anebo mají FRBs více typů zdrojů. Ze dvou odlišných vzorků se soudí špatně. Jako obvykle tak bude nutno obrnit se trpělivostí a vyčkat na další detekce.


Nová naděje

Už nyní je ale jasné, že FRBs jsou nejnovější zajímavý přírůstek do palety astronomických poslů, které nám můžou přinést nové informace o vesmíru kolem nás. Po fotonech, infračerveném záření nebo gravitačních vlnách jsou rychlé radiové záblesky dalším významným hráčem na hřišti (ač radioastronomie jako taková samože není nic nového). Podobně jako právě gravitační vlny, i FRBs by v budoucnu mohly najít mnoho nových zajímavých míst, kam se dalšími teleskopy podívat. Navíc by nám signály mohly přinést i více informací o tom, kudy prolétly.

Nakonec, první FRB byl detekován teprve v roce 2008. Kdo ví – nyní je možné, že na rychlé rádiové záblesky dochází častěji, než jsme tušili. Třeba tam nahoře létají i další zprávy, o kterých nemáme zatím tucha! Naděje by tu byla.

Pokud jste tedy na tenhle textík klikli v naději, že jsme konečně našli Kvejgáry… máte smůlu. Ale možná jenom zatím!

[LL]

Radioastronomie umí divy – třeba i vyfotit černou díru (resp. samože její okolí): 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze