Neurovědci našli způsob, jak osvěžit lidskou paměť – s pomocí elektroterapie

TLDR verze: Nová aplikace elektroterapie může o 15 % zlepšit funkci paměti. Práce především odhaluje význam specifické části mozku, ale jednou by mohla mít i praktický výsledek (studie tu).

Šokující objev!

Elektrošoky nemají v medicíně zrovna pozitivní pověst. „Čertem letícím z elektriky“ nás matky straší od nejútlejšího věku, nepomohlo tomu nicméně ani nadužívání elektrokonvulzivní terapie v první polovině 20. století, kdy s její pomocí psychiatři „léčili“ pomalu i mžitky před očima. Už mnohokrát jsem ale napsal, že není elektroterapie jako elektroterapie. Velmi dobré výsledky dává třeba slabá elektrostimulace, které se přezdívá kardiostrimulátor pro srdce. Tým pod vedením Andrew J. Westphala a jeho kolegů i kolegyň z UCLA si pak posvítil na chod paměti pomocí jiné elektroterapie, totiž slabé elektrostimulace!

Již starší studie opakovaně naznačily, kde hledat místo pro posílení paměti. Levá část rostrolaterálního prefrontálního kortexu (přátelé jí říkají jen „RLPFC„) byla skrze sledování mozku v chodu asociována s dlouhodobou, epizodickou pamětí – to je ta část, která vám uchovává informace časově chronologizovaných událostech. Tedy místa a emoce – ale především kdy, jak a proč jste na nich byli.

RLPFC, Stroj: Daily Mail

Jde o takovou timelajnu vašeho života. Vidět RLPFC rozsvítit se na magnetické rezonanci je ale jedna věc – v praxi však ověřit její vliv na chod epizodické paměti, to je úkol zcela jiný.

Westphalův tým však vzal 72 zdravých dospěláků a rozdělil je na dvě a půl skupiny. Jedné vpálil do lebky transkraniální stimulaci stejnosměrným proudem (přátelé jí říkají „tDCS„). To je neinvazivní neurostimulační elektroterapie, která pocitově vyvolává mírné šimrání. V kontrastu s tím zmíněná kontroverzní elektrokonvulzivní terapie vyvolávala i ztrátu vědomí a epileptický záchva. Metody tedy nelze dost dobře srovnávat. Alespoň pokud nezaměňujete často příborový nůž a motorovou pilu…

Každopádně lze přesto bulvárně říct, že výsledky studie byly šokující!

Elektroterapie jako průzkum

Na participantech prvních dvou skupin byla realizována anodová, respektive katodová stimulace tDCS. Rozdíl mezi nimi je dost podstatný, poněvadž anodová stimulace zvyšuje aktivitu dané oblasti makovice, zatímco katodová jí snižuje. Skupina třetí pak byla kontrolní, takže dostala jenom falešnou „placebo“ stimulaci. Následně všechny skupiny prováděly po dva dny paměťové testy. Celý setup byl v reálu o trochu složitější (všechny skupiny první den třeba dostaly falešnou stimulaci, a ty, které dostaly pravou, jí dostaly až druhý den), ale v podobných nuancích se raději nebudeme zaplétat, protože pro výsledky nejsou zase tolik podstatné.

Co je totiž podstatné? Především skutečnost, že skupina s anodovou stimulací zaznamenala (po své „pravé“ stimulaci) prudké zlepšení svých schopností! Řečí čísel zaznamenali otestovaní lidé vylepšenou paměť o 15,4 %.


Zlepšení bylo analogické vůči prvnímu dni (kdy všichni participanti dostali jen šumák) i vůči kontrolním skupinám druhého dne! A ještě podstatnější je, že to platí jenom pro schopnosti korelující s epizodickou pamětí. Jiné srovnávané paměťové testy koštovaly i to, jak daný člověk zvládá analogické uvažování nebo prostorou orientaci. Tyto schopnosti však zůstaly před i po stimulaci RLPFC identické.

To v součtu znamená, že RLPFC má skutečně významný vliv na vybavení si epizodické paměti – a rovněž to znamená, že v tDCS máme po ruce potenciální nástroj pro augmentaci naší paměti! To jsou solidní dvě mouchy jednou ránou! Stimulace tDCS obecně již prokázala jistou potenciální užitečnost třeba při mírnění (ale zdaleka ne lautr celém kurýrování) deprese nebo schizofrenie, naopak třeba u rekonvalescence po mrtvici je ukázala být užitečná asi jako automat na kondomy ve Vatikánu (čímž myslím: ne moc).

Tohle doma nezkoušejte!

Velmi podobnou zprávou je i neinvazivní charakter dané neurostrimulace. Že přesně zaměřené mikroelektrody umějí posílit paměť, víme už přes rok i z testů na lidech. Jenže implantovat tyhle srandy do mozku je podstatně náročnější, než si na hlavu dát čapku. Čím méně náročná na aplikaci podobná augmentace bude, tím lépe – už jen kvůli tomu, že při absenci operace jaksi hrozí méně zdravotních rizik.

Než si poběžíte (zvláště nyní v období zkoušek a státnic!) do krámu pro elektrody, je dobré zmínit, že i relativně nenáročná tDCS je zatím stále experimentálního rázu. Pravda, pokud nejste epileptici, ponejvíce vám z vedlejších účinků hrozí vyrážka nebo bolehlav. Přesto nelze samoléčbu prozatím rozhodně doporučit – o potenciálních dalších rizicích tDCS se toho prostě prozatím ví příliš málo.

Já za sebe však rozhodně doufám, že jenom v laboratořích nějaká forma tDCS, ale ani jiné slabé elektrostimulace, rozhodně nezůstanou navždy. Bylo by totiž hodně smutné, kdyby špatná pověst vlivu elektřiny na mozek zamezila aplikaci něčeho, co může teoreticky mírně oddálit měknutí naší mysli a posunout nás blíže superhrdinskému statusu!

Stejně jako u toho čerta letícího z elektřiky zkrátka i v tomto případě platí, že i elektrostimulace je dobrý pucflek, ale špatný boss!

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze