Proč psi pojídají exkrementy a dělají ksichty?

TLDR verze: Protože vás tím možná chrání. A protože tím s vámi psi komunikují. Odpověď na obě otázky postupně. Linky na studie a vysvětlovačka níže.

Bon appetit

Pes je nejlepší přítel člověk, a je samozřejmě krásné, když na vás ta chlupatá bestie skočí a chce vám olízat tvář! To však značně podrývají vzpomínky, jak to zvíře o den dříve při venčení našlo na zemi cizí výkal a pustilo se do něj se stejnou vervou, jako když vám doveze poslíček čerstvé, ještě teplé Quattro Formaggi.

Nechutné psí zálibě se říká koprofágie, a dlouho na ní neplatila vysvětlení identická pro jiné živočišné druhy šmakující si v hnědé lahůdce. Psi nekrmí výkaly své mladé jako hmyz, ani nemají chabý metabolismus jako jiní savci. A domestikovaným psům nechybí obvykle ani živiny či střevní mikroflora. Nehledě na zjistění níže je však možné, že psi podvyživení či naopak s břichobolem mohou po exkrementech sáhnout i z těchto důvodů.

Jako fekální Hercule Poirot však s jiným řešením přišel tým veterinářů skrze analýzu víc jak 3000 odpovědí jejich on-line dotazníku. Ukázalo se, že koprofágní psi pojídají v drtivé většině jenom exkrementy mladší 2 dnů. To je „shodou okolností“ i nejkratší doba, po níž se případní fekáliemi vyloučení parazité mohou u vlků vylíhnout a nakazit více členů smečky. #one_for_the_team

Ačkoliv jde tak zatím jen o hypotézu (studie vlastně řešila, jestli lze koprofágii u psů léčit jinou stravou – prý nakonec nelze), navíc dle ne zcela neprůstřelné metody, zdá se, že hafani si zkrátka šmakují na fekáliích jenom s velkým sebezapřením. Ani jim ta věc s vysokou pravděpodobností nechutná.

Dělají to ale možná díky „čistícímu“ instinktu, zřejmě naučeném ještě z vlčí éry pro své okolí a především – pro vás samotné!

Neksichti se, zůstane ti to!

Často jsem říkal svým známým, kteří se při pohledu na „vysmátého“ psa dojímali, že hafan jen dýchá hubou a pouze lidé si do něj projektují svou znalost grimas. Jenže ono to tak možná není – i PSI TOTIŽ (možná) DĚLAJÍ KSICHTY.

CERN, Houston a Arecibo jsou sice fajn, ale nejlepší pracovní náplň mají jednoznačně vědci z Institutu evoluční antropologie Maxa Plancka v Lipsku. Pro jejich nejnovější studium si hráli s hodnými pejsky různých plemen a věku. Pomocí speciálního softwaru studovali změny výrazu na hlavě (tváři? lebce??) nejlepších přátel člověka.

Ukázalo se při tom zřejmě, že psi při přímé konfrontaci s člověkem používají širokou škálu výrazů, ehm, tváře (lebky? hlavy???), zatímco na zády otočené osoby se dívají naprosto neutrálně, dokonce i v případě, že jim tato tajně podává pochoutky.

Nikoho nepřekvapí, že nejpopulárnějším psím trikem jsou pověstné „psí oči“, díky nimž Fifinky hrají na city svým mláděcím vzhledem, který jako druh nepřehlédneme.

Zdá se tedy, že psi – podobně jako částice kvantové fyziky – reagují „emotivně“ jenom v okamžiku, kdy jsou v merku člověka! Popravdě se stále mírně skepticky domnívám, že by to výsledky studie chtělo zreplikovat, ale to jenom kvůli tomu, že mě podobné zjištění samotného překvapuje. Nakonec, není to jejich jediná úchylka

Nikoliv kvůli tomu, že bych to hafanům nepřál, ale hlavně protože to značí daleko uzší emocionální vazbu mezi lidmi a zvířaty, než jakou by si mé emocionálně vyhořelé já dovedlo připustit.

 

[LP, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze