Spalničky řádí od Česka po Madagaskar. Co za ně může?

TLDR verze: chce to více očkovat, neasi! Na téma kolem spalniček sedla moje imunologická podjednotka.

O očkování k octování

Možná jste na počátku roku slyšeli, že letos budou in kalhoty do zvonu s kapsami na kolenou, namísto toho je ale virální docela jiný trend: spalničky.

Výskyt choroby skokově roste na Ukrajině, v Rusku, bídná je ale také situace u nászejména v Praze a v Ostravě. WHO odhaduje, že oproti předloňskému roku se výskyt choroby ztrojnásobil. Už v roce 2017 se přitom zase zečtyřnásobil oproti předešlému stavu.

Nejspíše nejmaniakálnější je situace na Madagaskaru. Tady se spalničky naposledy rozmohly v letech 2003 a 2004, momentální epidemie však překoná zřejmě i ty předešlé. Odhaduje se, že infikováno je na Madagaskaru nyní přes 50 tisíc lidí, nemoc si také vybrala přes 300 obětí zejména ze stran dětí.

Modří vědí, že infekční choroba na Madagaskaru, to věru není příjemná situace

Je tak nějak naší přirozeností hledat v podobné situaci viníka. A já sám, který si tropím šoufky z protiočkovacích hnutí, kudy chodím, se samozřejmě s gustem zasměji i ledajakým memíčkům na toto téma. Faktem ale je, že situace je o fous komplikovanější – antivaxx mánie rozhodně ničemu nepomáhají, ale za zhoršení situace můžou jenom částečně.

Kdo za to může (krom spalniček)

Jak se vlastně stalo, že nemoc, která v rozsáhlých oblastech byla již zcela eliminována, se opět vrací? Příčinou je obecně nízká proočkovanost populace. Vakcína je totiž jedinou spolehlivou prevencí.

V Africe a v jižní a jihovýchodní Asii ostatně tolik „moderních“ antivaxxerů jaksi nenajdeme.  Na zdejší vině epidemie je tak především špatný stav místního zdravotnictví po finanční a organizační stránce, ale i náboženské předsudky. Kdyby to byla zábavná situace, dalo by se říct, že tu „tradiční“ protiočkovací hnutí byly dříve, než to „moderní“ bylo cool u nás.

V kontrastu s tím, v Evropě a Severní Americe je dílčí příčinou naopak módní nedůvěra v moderní medicínu a vědu vůbec a příklon k „tradičním směrům medicíny“ (které v regionu svého původu v boji se spalničkami tristně prohrávají).  Vlivem poklesu efektu vakcíny po 15 až 30 letech se však proočkovanou populace snižuje i přirozeně i mezi lidmi, kteří by za očkování nejspíše dali ruku do ohně. Co z toho je významnější, se momentálně říct nedá – ale k tomu se ještě dostanu.

Z 12800 případů v EU v roce 2017 bylo 51 % osob starších 15 let a asi 30% děti do 5 let. Děti (až do 2 let – asi 1300 případů) byly velmi často (95 %) neočkované (často to ale u daného jedince nešlo). Z celkového počtu 72 % (asi 9200 lidí) bylo neočkovaných a 10% nevědělo, zdali očkování mají. Absence očkování tedy představuje největší hrozbu, ani ale nemusí nutně souviset s antivaxx. Ovšem  přeočkování u nás zjevně je na místě.
Ano. Je opravdu překvapivé, že při pohlesu imunologizace dochází na nárůst infekčních chorob…

Pojítkem mezi těmito problémy se stává zvyšující se mobilita obyvatelstva, kdy turista druhý den po nakažení se spalničkami v Jakartě může vystoupit z letadla třeba v Praze. A to už může mít za sebou rozsev viru v klimatizaci celého letadla.

Faktem nicméně je, že globalizaci asi jen tak nevygumujeme. A k lepšímu proočkování bude třeba přiložit ruku k dílu, popřípadě napsat svému politikovi nějaký milý líbesbríf za mandatorní/dotované očkování.

Než se smát antivaxx hnutí, bylo by objektivně asi efektivnější přeočkovat populaci, řešit efektivnější očkovací politiku, ale třeba i udělat celostátní kampaň vysvětlující užitečnost očkování znovu, mileji, a polopatičtěji.

Jenže takové systémové nástroje jaksi po ruce nemám. Takže se zaměřím za to, co dělat můžu – demýtizovat právě mýty kolem vakcín a/nebo spalniček. Důvěře v očkování totiž nejrůznější mýty a nesmysly šířené odpůrci vakcinace rozhodně nepomáhají – a v součtu hrají ve zhoršení proočkovanosti nenulovou úlohu.

Mýty nepomáhají

 „Ano, kojenec může na spalničky i zemřít.  Ale je to velice nepravděpodobné, protože obyčejně se na spalničky neumírá“.  Tohle si můžeme přečíst na českých stránkách bojovníků za „svobodu v očkování“. Vyvolává to dojem, že spalničky nejsou tak vážné i u lidí, kteří vakcínám věří. „V roce 2000 na spalničky zemřelo 545.000 lidí, v roce 2017 už „pouze“ 110.000 lidí, z velké části dětí“Tohle pro změnu tvrdí Světová zdravotnická organizace. Taky vám přijdou stovky tisíc mrtvých u nemoci „na kterou se neumírá“ trochu moc? Jak je to tedy ve skutečnosti?

Spalničky jsou jedna z nejvíce nakažlivých infekcí, které lidstvo postihují. Při pobytu neimunního jedince s jedincem nakaženým v jedné místnosti není otázkou, zda ten první bude taky infikován, ale za jak dlouho se tak stane. A to i bez přímého kontaktu, stačí dýchat stejný vzduch obsahující drobné kapénky nesoucí virus.

Na spalničky neexistuje univerzální léčba. Testují se sice nějaké novinky (třeba FDA schválila „novinku“, ale infuze normálního dárcovského gamaglobulinu se na spalničky postexpozičně doporučují už snad 40 let), ani na horizontu ale prostě zázračná léčba po infekci není.

Infekčního jedince lze pouze izolovat, tlumit příznaky a čekat, až infekci zvládne či nezvládne imunitní systém. Problémem ale je, že samotný virus spalniček umí značně narušit aktivitu imunitního systému a tak otevřít cestu dalším infekcím, které mohou být pro takto oslabeného jedince osudné. Což je třeba v době chřipkové epidemie super kombo.

Je možné, že svou vinu má i medicína? Jistě, vyloučit to nelze. Ale obviňovat doktory z „vcunování očkování“ zavání victim blamingem

„Ale co když se nechám nakazit cíleně?“

Babské a internetové rady na „zvýšení imunity“ jsou v tomto případě zpravidla k ničemu. Navíc i po přežití téhle akutní fáze není vyhráno, po letech se totiž může objevit v návaznosti na spalničky stav zvaný subakutnísklerotizujícípanencefalitida. Je to overkill nejen jménem, ale i projevy.

Jako komplikace je to problém velice vzácný, ale šance na její přežití je bohužel pouze teoretická. Kojenec, který spalničky prodělal, tak na jejich následky může umřít v časném školním věku. V tomhle tedy „přirozená“ infekce spalničkami – na rozdíl od vakcín – fakt moc nepomáhá.

Kudy z téhle situace ven? Jedinou možností je zvýšit proočkovanost a to nejen v endemických oblastech spalniček. Fakt. V poměru cena-výkon-riziko prostě není lepší volby. Za zvážení stojí i otestování imunity v dospělosti, protože účinek vakcíny může i u očkovaných klesat po 30. roce života. Čili ano, očkování není automaticky nafurt – oproti subakutnísklerotizujícípanencefalitidě má ale pořád dost benefitů navíc.

Náklady na případné přeočkování jsou potom srovnatelné s večeří pro dva v běžné restauraci. Což je podstatně míň než za funus. A dokonce i podstatně míň než za několikatýdenní hospitalizaci, i kdybyste dopadli dobře.

Takže neotálejte a využijte současné epidemie k tomu, abyste sami přidali ruku k dílu – totiž ke kolektivní imunitě, která čelí ataku z nejrůznějších stran!

[imunologická podjednotka MK, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze