Co vzorky dopravené sondou OSIRIS-REx obsahují, jsou základní kameny života – molekulární prekurzory, z nichž se sestávají DNA a RNA. Což je významné, ale nikoliv neočekávané. Studie tuna.

Už je to tu zase – zajímavá, leč nikoliv šokantní práce oznámila (již poněkolikáté), že v útrobách vesmíru našla nějaké organické sloučeniny! Není to poprvé, leč komentáře pod oznámením opět naznačují, že si budeme muset jasně a Caps Locked říct, že to NENÍ TOTÉŽ, JAKO NALEZENÍ ŽIVOTA. Přesto to neznamená, že by objev z Bennu byl nezajímavý…

„Jak možou vznikat kameny života bez života?“

Chemií. Představte si to jako objev hlíny, ze které přirocené procesy mohou (ale nemusejí!) vytvořit cihličky, z nichž vznikne dům jménem Život. Pokud nejste příznivcem toho, že život vytvořila nějaký jiná inteligence (což je odsouvá otázku dozadu: co vytvořilo tuto inteligenci), základní odpovědí vědy na vznik života je tzv. abiogeneze. Čili to, že neživé procesy mohou za správných podmínek dát vzniknout procesu živým. Nalezení „základních kamenů života” tak jenom ukazuje, že hypotéza abiogeneze jde správným směrem.

A na tohle nalezení došlo v minulosti již několikrát – různé teleskopy detekovaly aminokyseliny, jednoduché cukry či složité uhlovodíky v mezihvězdných mračnech, na kometách i v atmosférách exoplanet. Sondy Rosetta u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko nebo Cassini u Saturnova měsíce Titanu odhalily přítomnost organických látek. To vše naznačuje, že základní složky života mohly na Zemi dorazit z vesmíru na kometách či meteoritech a/nebo že abiotické procesy abiotické procesy mohou probíhat nejen na Zemi, ale i v různých dalších vesmírných zapadákovech.

Jasně, definitivní odpověď na to, jak vznikl život, ještě nemáme. Nicméně chemici se v popsání jevů přirozeného poskládání molekul do potřebné konfigurace zlepšují. Zároveň víme, že to nějak je možné – život na Zemi zjevně vznikl. Leč skutečnost, že kolem sebe ve vesmíru nevidíme všude obří ufounská impéria, nám také naznačuje, že to nejde tak dobře všude a vždy (alespoň ne v nám známé komplexní podobě).

Ještě jedním objevem šutrák vědátory překvapil. A to chiralitou nalezených aminokyselin. Zatímco některé molekuly nejsou chirální, tedy jejich zrcadlový obraz je totožný s molekulou, jiné se liší. A i takováto zdánlivá drobnost má zásadní vliv na chování molekuly. A kompletně všechny aminokyseliny ve mně, ve vás, ve fíkusu vašeho souseda nebo v těch bizarních buňkách žijících v geotermálních pramenech jsou levotočivé. Když vědátoři uměle vyrábí molekuly, vychází poměr jejich variant ve zkumavce padesát na padesát. Proč je tedy veškerý pozemský život zatočen doleva?

Nápovědu ale možná máme v rukou. Na asteroidu Bennu totiž našli levotočivé i pravotočivé aminokyseliny také v poměru 50/50. To by mohlo naznačovat, že v původním mixu chemikálií byly přítomny obě varianty a teprve pak došlo k využití pouze levotočivých ke vzniku života. Proč a jak stále zůstává záhadou, protože nic nenasvědčuje tomu, že by byla jedna forma v něčem výhodnější. Třeba šlo jen o náhodu…

„Takhle to zase vypadá, že vzorky z Bennu nejsou moc velká věc…“

No, zase tak moc ne. Skutečnost, že přehršle organických sloučenin vesmíru nevytváří přehršle ufounských impérií naznačuje, že věc nemá snadnou odpověď. Mohou proto být užitečné dílčí důkazy toho, jaké sloučeniny a v jakém množství stály na počátku Sluneční soustavy, a jak dopadly (doslova) na Zemi.

Jelikož stroj času pořád nemáme, ideálními kandidáty pro takové bádání jsou právě nedotčené vzorky získané z asteroidů. Ty v posledních letech na Zemi dopravily hned dvě sondy: japonská Hayabusa2 a americký OSIRIS-REx. Hlavní druhý filuta nám dovezl skutečně uctihodnou porci 250 gramů! Nyní na ně konečně detailněji mrkli vědátoři týmů Dr. Daniela Glavina a Dr. Jasona Dworkina z Goddardu a oznámili, že tu našli amoniak a rozpustné organické látky bohaté na dusík, stejně jako všech pět dusíkatých bází – molekul potřebných pro stavbu DNA a RNA…

Analýza také odhalila, že koncentrace N-heterocyklů je přibližně 5 nmol/g, což je 5-10krát více, než bylo uvedeno u vzorků z asteroidu Ryugu. Rozdíl v množství a složitosti RNA/DNA prekurzorů (tzv. N-heterocyklů) mezi Bennu a Ryugu by mohl dle vědátorů odrážet rozdíly v prostředí, kterému byly tyto asteroidy ve vesmíru vystaveny – mohou být způsobeny rozdíly v mateřských tělesech nebo cestách vzniku, nebo byl asteroid Bennu vystaven chladnému prostředí molekulárního mraku.

„To je poněkud méně vzrušující, než jak to znělo z titulku.“

Bohužel, ale skutečným přínosem není odhalení jen přítomnosti organických molekul, nýbrž odhalení rozdílného poměru na obou planetkách! Jde o důkaz toho, že množství základních stavebních kamenů se může proměňovat z různých (spekulovaných, ale zatím neznámých) důvodů. A to ukazuje, že některé planety mohou mít štěstí na velké množství takového matroše, zatímco jiné dostanou do vínku množství menší…

Různé zásobování chemickými základy života jedinou odpovědí samože není, záleží i na podmínkách. Na Marsu by to dnes zkrátka život měl echt složité, ať by byl poskládán z čehokoliv. Kvůli absenci důkazů z vesmíru se ale přesto hlavní úvahy nad vznikem života na Zemi zaobíraly podmínkami, nikoliv složením matroše dávné Země. Možná, že jsme ale zkrátka měli štěstí – vesmír nám na parcelu vysypal pomyslnou vlečku hlíny, ze které se dům Život staví snáz, než kdybychom si museli vystačit s pár kolečky.

Odpověď na tuto úvahu tu nenajdete – a nejspíše ji nenajdete ještě hodně dlouho v žádném internetovém artiklu. Nicméně, z nula referencí mimo Zemi máme nyní díky vzorkům planetek Bennu a Ryugu hned dva další případy, které můžeme srovnávat! Jakmile jich budeme mít víc, snad se ze srovnání i víc dozvíme – do té doby budeme ale ještě mnohokrát číst šokantní zprávy o tom, že se někdy někde našly organické sloučeniny…

[Ladislav Loukota, FŠ]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org