TLDR: Chemická analýza prehistorických šípů odhalila přítomnost dvou až tří složkového jedu. Jde o nejstarší známý příklad míchání jedu v Africe i ve světě. Studie tuna.

Ať už se po oponentech zvířecích i nezvířecích lidi napřahovali kyjem, mečem nebo kopím, panuje představa, že souboje minulosti byly jaksi kontaktnější, čistější… čestnější! Že ale lidi mnohdy raději volili odstup i dřív, demonstruje nová studie z jihu Afriky. Desítky let starý nález je totiž pradávným důkazem používání otrávených šípů…

„Na jakém jihu Afriky jsme?“

Psal se rok 1983, když za zvuků songu (hádám) Flashdance našli hrobokopové při vykopávkách v jeskyni v Jižní Africe neobvyklou stehenní kost. Potenciálně zajímavých artefaktů je však hromada, a týmy starající se o jejich vykopání nejsou nezbytně vždy stejné, jako týmy starající se o jejich analýzu. Kost tak byla spolu s dalšími vykopávkami uložena do skladů Witwatersrandské univerzity, kde čekala až do roku 2022, aby mohla znovu spatřit světlo světa!

Právě v tomhle roce začal nový archeologický výzkum na místě, kde byla stehenní kost objevena: Krugerově jeskyně v západní části pohoří Magaliesberg, asi 1,5 hodiny jízdy od Johannesburgu. Při této příležitosti vědátoři znovu mrkli i na podivnou kost…

Nové šmírování ukázalo, že v dutině kostní dřeně byly umístěny tři upravené kostěné hroty šípů! Nešlo ale o šípy jednoduché – chemická analýza totiž odhalilo přítomnost zřejmě nejstaršího vícesložkového šípového jedu na světě. Jeho autoři byli s to vytvořit relativně složitý recept kombinující nejméně dva toxické srdeční glykosidy (sajrajty narušující činnost srdečního svalu): digitoxin a strofanthidin.

Potenciálně tu navíc mohl být i toxin třetí – analýzy totiž též našly kyselinu ricinolovou, která může vznikat v důsledku oxidačního rozkladu toxického ricinu…

„Aha, takže jde o nejstarší užití jedu při lovu?“

To zas ne. Předpokládá se, že technologie užití lovů může sahat až 60 000 let nazpět, dosavadní nejlepší důkazy jasněji mluví o 44 000 letech nazpět – čím dál do minulosti ale jdeme, tím hůře jsou zachovány ony chemické důkazy. I používání jedu se navíc vyvíjelo třeba tak, abyste třeba sice mohli otrávit kořist (win!), ale ne zároveň následného konzumenta kořisti (not win…).

Nynější objev je tedy toliko nejstarším potvrzeným použitím směsi dvou nebo více rostlinných toxinů speciálně aplikovaných na hroty šípů. Což je však ve svém způsobu významnější než pouhé namočení hrotu do jediné jedovaté látky. Schopnost míchat dohromady složité sajrajty, ať už pro jed, lepidlo nebo něco léčivého, totiž přímo vypovídá o kognitivních schopnostech prachemiků!

A to je relativně významné rozšíření zejména uvážíme-li, jaký je kontext soudobého poznání míchanic v Africe. Tuší se, že lepidla vyráběná z pryskyřice jehličnanů, stejně jako okrové a tukové směsi, se v Africe datují nejméně 60 000 let dozadu. Přibližně ze stejného období pocházejí i doložené znalosti o léčivých vlastnostech rostlin v této oblasti. Až dosud byl však důkaz míchání jedu starý jenom 500 let. To se novou prací mění.

„To nám ale říká jenom o jedné lokalitě, ne celé Africe, ne?”

Ano a ne. Logicky – důkaz z této lokality platí jenom pro ni. Jenže žádný z rostlinných druhů, které obsahují digitoxin a strofanthadin, se v okolí Krugerovy jeskyně přirozeně nevyskytuje. Zbytky těchto rostlin nebyly zjištěny ani při archeobotanických studiích vykopávaného materiálu. To by naznačovalo, že buď lidé cestovali na velké vzdálenosti, aby získali jejich ingredience, nebo že existoval zavedený obchod s těmito rostlinnými komoditami! Což naznačuje širší rozšíření jedové praktiky!

Doposud se toliko vědělo, že na velké vzdálenosti byly v Africe již před 7 000 lety přepravovány některé předměty, jako mušle (pro ozdobné účely i jako platidlo). Ale dálkový přesun nedomácích rostlin v tak raném období vědátoři nečekali. Skutečnost, že lidé věděli, které rostliny si opatřit, kde je najít a jak je účinně používat, vypovídá o starobylosti tradičních farmakologických znalostních systémů!

I naši afričtí bratři tak zřejmě již v prehistorii disponovali schopností na dálku dopravit do srdcí svých nepřátel pěknou šmakuládu!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org