TLDR: Biočich žijící na mořském dně je hermafrodit a vypadá trochu jako zajíc. Což, ironií osudu, koreluje s historickým kulturním vývoje, který nám dal „velikonočního zajíce“.

Vzhůru na dno

Na fotce výše je Jorunna parva, anglicky sea bunny, čili nahožábrý plž, který svým vzhledem připomíná roztomilého králíčka. Nahožábří plži jsou vlastně podobní naším šnekům, ale nemají vyvinutou schránku. Králíčkovy „uši“ jsou smyslové orgány, které mu pomáhají najít potravu lokalizací chemických látek.

Jsou hermafroditi, každý jedinec je tedy nositelem obou pohlavních orgánů – což je paradoxně právě ta věc, která je krom vzhledu spojuje s ideou velikonočního zajíčka (ale o tom ještě níže). Pro svůj vzhled jsou nicméně velmi populární třeba v Japonsku. K jídlu si ale raději dejte zajíčka čokoládového. Tito jsou docela vzácní, a navíc silně jedovatí.

Možná si říkáte „WTF, není dokonalý velikonoční zajíček… skutečný zajíček?“ – na což musím odpovědět „NE!“.

Dílem toho, proč se zajíci/králičci (dle překladu a regionu) stali symbolem Velikonoc, je totiž právě předpokládané hermafroditství zajíců!

Kroužek historie

Tenhle starověký mýtus zprostředkovaný skrze Římany středověku způsobil, že se v křesťanské symbolice začal objevovat motiv zajíce, který je schopen oplodnění bez ztráty panenství, jako alegorie početí Marie (neplést s Neposkvrněným početím, teologové nebo Wikipedia vysvětlí). Zajíc byl tak oblíbeným motivem středověkých iluminací, navíc trvá jeho zjevná symbolika spojovaná s plodností a životem.

Podobně i vejce nebo kuřata mají symboliku jak náboženskou (už antičtí křesťané asi malovali vajíčka), tak „života-jarně-plodnou“. Tenhle symbolický balíček, někdy nepřesně označovaný jako důkaz přežívajícího pohanství na venkově (zase, to je na delší debatu), tak byl připraven už ve středověku. A tak třeba novověcí luteráni si zajíce jako ideální symbol Velikonoc vzali již ke konci 17. století.

Vajíčka jsem zmiňoval už výše, středověk i katolické prostředí symboliku vajec znal. Pohanský starověk a ranní křesťané měli zase ve zvyku vytvářet kraslice. Živější bylo malování kraslic později v prostředí spíše pravoslavném a s pravoslavnými přistěhovalci se dostává v 18. století do Ameriky.

Tam se setkává s luteránským zajíčkem a všechno se hezky kulturně synkreticky spojí dohromady. A tak i když i u nás patří vajíčka a zajíčci k tradičním lidovým Velikonocům (symbolika tam jde po té linii jara a plodnosti), globální velikonoční zajíček hledající/schovávající vajíčka vzešel z prostředí zaoceánského.

A to je vše, přátelé

Takže všechno nej přeju divoce kopulujícím hermafroditům ze dna Pacifiku!

[Marcela Janků, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz