TLDR: Molekuly aminokyaninu se podařilo s pomocí blízkého infračerveného záření stimulovat k eliminaci nádorových buněk – in vivo i na pokožce hlodavců. Studie tuna.

Možná si myslíte, že lidský život je velmi krátký, ale oproti jednobuněčným organismům jsme úplní Metuzalémové! Daní za to, že žijeme mnohonásobně déle, je ale riziko, že nám jako mnohobuněčným organismům některé buňky zvlčí – a vezmou sebou zbytek těla. Také tomu říkáme rakovina.

Odvěká nemesis mnohobuněčných biočichů má tolik podob, kolik je v našem těle jenom buněk. Ačkoliv máme tendenci zjednodušovat rakovinu na jednu nemoc, ve skutečnosti je nádor u každého pacienta tak trochu originál. Pro případy, že je však nádor obtížně operovatelný, by se mohly hodit molekulární rozšmejcovátka, která byla v nové práci otestována na laboratorní kultuře…

In vitro

Dnešní objev vědátorů z Rice University a University of Texas je v podstatě jednoduchý – spočívá ve stimulaci molekul aminokyaninu infračerveným světlem. Když se na molekuly zasvítí, způsobí to jejich vibrace – a pokud jsou tyto molekuly uvnitř nebo poblíž nádorových buněk, tyto vibrace udělají u buněčných membrán sekanou! Může tak dojít na nádorových buněk – v nynějším testu se to podařilo demonstrovat u 99 % nádorových buněk!

„No moment, ale naše nádory si obvykle nehoví jen tak na Petriho misce,“ možná namítáte. Inu, pokud nejste zrovna Henrietta Lacks, tak je to samože pravda (a pokud jste, už vám to stejně nepomůže). Finta je v tom, že (blízce) infračervené záření může pronikat i některými tenkými tkáněmi, podle studie z roku 2015 až 3 cm tkání…

Nabízí se tak možnost napustit nádor vibrující molekulou – a následně tyto molekuly roztancovat neinvazivně pomocí záření! De facto by takový proces měl za následek zhruba totéž jako vyoperování nádoru samotného. Alespoň hypoteticky – testování u lidí totiž ještě samože neproběhlo.

Pěkně to roztočíme

Výhodou nynější práce vzniklé pod bičem Cicerona Ayaly-Orozca je ale skutečnost, že molekuly kyaninu se již používají v biologickém zobrazování jako barviva. Vykazují také pozoruhodnou stabilitu ve vodě a účinně se vážou na vnější části buněk.

Překování již používaného barviva na potenciální nástroj neinvazivní eradikace nádorových tkání navíc již bylo otestování u hlodavců. Při testování na myších s nádory melanomu se polovina subjektů zbavila rakoviny.

To je samože velmi specifický druh nádoru, který si hluboko v těle zrovna nehoví. Ukazuje to ale, že teorie má rozumný základ pro další študování. Navíc práce demonstruje i význam molekulárních rotorů jako takový.

In vivo?

Molekulární motory jsou v hledáčků vědátorů již nějaký čas, ale nynější práce se odlišuje tím, že využívá „molekulární sbíječky”, tedy novou generaci rotorů, jak je bohorovně označili sami autoři. Ta mají být mnohem rychlejší a účinnější. Navíc je pro rakovinné buňky náročné vytvořit si vůči tomuto druhu léčby u rezistenci – asi podobně, jako si nevyvinou ani rezistenci vůči skalpelu či třeba reálnému kladivu.

Samože, polovina myšáků v nynější studii nádorů zbavená nebyla, a i 1 % uniklých nádorových buněk v kulturách může v těle způsobit opětovnou rotyku. Nemáme páru, jak dobře nebo špatně (a s jakými nežádoucími účinky) může podobná léčba fungovat u lidí, kteří jsou představtesito ještě o fous složitější než hlodavci. A u kterých je nutné zvažovat i náročnost a cenu léčby, protože je nás o něco víc než tě hlodavců.

Je ale znát, že nápady na molekulární rotory směle pokračují dále – a to zvyšuje i šanci, že by se výhledově mohly začít testovat pro některé nádory u lidí. Jako obvykle: nečekejte zázraky! Pokud vám je někdo slibuje, typicky vám něco prodává. Rozhodně to ale vypadá, že molekulární rotory… to teprve roztáčejí!

[Ladislav Loukota, NK]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz