TLDR: Je to jeden z učenců dějin vědy, který nepochází (na první pohled) ze západního světa. Jeho znovuoživení heliocentrického modelu změnilo to, jak lidé chápali postavení Země ve vesmíru.

Když se většiny lidí zeptáte na to, kdo to byl Mikoláš Koperník a co nám dal, nejspíše vám řada z nich odpoví, že jeho duch nosí dětem tři týdny před vánoci cukrovinky. Reálný Koperník však před pěti staletími přinesl něco ještě sladšího – poznání, že středobodem naší soustavy je Slunce! Navíc platí za poměrně vzácný příklad učence historicky globálního významu, který žil o dost na východ, než to bylo dříve zvykem…

Tenkrát v Toruni

Z plna plic poprvé Mikuláš Koperník zařval na tento svět 19. února 1473 v polském městě Thorn (dnes Toruň). Jen pro ilustraci: tou dobou zbývaly skoro dvě desetiletí do evropského objevení Ameriky, za největší hrozbu pro kontinent byla považována expanze Osmanské říše, a absolutní špičkou technologie byl o pár dekád dřív vynalezený Gutenbergův tiskařský lis…

Pro nás neméně prazvláštní byl i jeho kulturní kontext. Původně se jmenoval Mikolaj Kopernik, později přijal latinskou verzi svého jména, jak bylo u badatelů jeho doby zvykem. Kopernik se však narodil primárně do německy mluvící komunity. Mluvil později plynně polsky i německy, ale němčina byla pravděpodobně jeho mateřským jazykem. Toruň byla jedním z kupeckých center královského Pruska, které ovládali Němci.

„Aha, takže to byl ve skutečnosti Němec! Dnešní Poláci si ho přivlastnili!“

Inu, ne. Uvažovat o něm o Němci nebo o Polákovi je moderní anachronismus – Koperník zároveň nosil polské příjmení. Byl zkrátka produktem jiné éry, kdy se na národy v našem dnešním pojetí úplně nehrálo…

Po otcově smrti, když mu bylo pouhých deset let, se každopádně Koperníka ujal jeho strýc, biskup Lukasz Watzenrode, který mu zajistil důkladné vzdělání. Mikuláš se tak mohl poprvé setkat s astronomií na krakovské akademii v letech 1491 až 1495. A tím se dostáváme k jeho astronomické lince a vědeckému kontextu…

Astronomický kontext

Mezi učenci tehdy převládal slavný ptolemaiovský model – podle něho byla Země středem vesmíru a všechna nebeská tělesa kolem ní obíhala. Tento geocentrický názor přetrvával více než tisíciletí. Než ho však měl Kopernikus kopnout do míst, kam slunce nesvítí, mělo to ještě nějaký čas trvat.

Věnoval se totiž především studiu práv a medicíny, a to na univerzitách v Bologni a Padově. Tady získal titul bakaláře a po dalším roce terapeutickou licenci (veniam practicandi), a díky tomu se pak věnoval také lékařské praxi. Právě v Římě však byl v roce 1500 svědkem klíčového zatmění Měsíce, které v něm podpořilo červíka pochybnosti, zdali je ptolemaiovský model skutečně správný…

Zaměřen na Slunce

Evropa na konci středověku nebyla první epochou dějin, kdy měli lidé za to, že Země obíhá kolem Slunce. Již učenci starověku si pohrávali se stejnou ideou. Nakonec, pravda, právě starověk také položil základy geocentrismu. Kolem roku 150 našeho letopočtu totiž napsal římsko-alexandrijský učenec Klaudios Ptolemaios rozsáhlé dílo starověké matematiky, později (a slavně) nazvané Almagest, které položilo základy geocentrismu.

Kopernikus, zaujat fenoménem zatmění, měl však během svého pobytu v Itálii možnost ponořit se do těch starořeckých spisů, které naznačovaly heliocentrický vesmír a zpochybňovaly ptolemaiovské učení církve. Po návratu do Polska, kde se věnoval lékařské praxi církevních hodnostářů, nechal v jedné z městských věží Frauenburgu vybudovat hvězdárnu. Nečekejte ale, že vypadala jako ty dnešní – do vynálezu dalekohledu zbývalo ještě zhruba století. Mikoláš si tak vystačil jen se svýma očima.

Malý komentář

Nedlouho poté sepsal svou Malý komentářích, v němž nastínil velké věci! Za padrť v něm rozbil tezi, že Země je středem vesmíru, do jeho centra posadil naopak Slunce. Pravda, pro nás to zní stejně srandovně jako geocentrismus – za „vesmír“ je ale nutno v jeho čase posadit pouze naši Sluneční soustavu. Každopádně, jedním z nejvýznamnějších argumentů byla podle něj skutečnost, že retrográdní („couvající“) pohyb planet lze snadno vysvětlit prostě rotací Země kolem své vlastní osy…

Trvalo ještě dekády, než svou tezi zdokonalil do svého opus magnus „O obězích nebeských sfér“ vydaném v roce 1543. Koperník se zdráhal své poznatky zveřejnit, nikoliv však z obavy, že by odporoval katolické doktríně – přestože jeho dílo bylo v letech 1616-1835 uvedeno na vatikánském indexu zakázaných děl – ale proto, že se domníval, že jeho teorie je i po třiceti letech zdokonalování neúplná. Legenda praví, že své publikované dílo poprvé spatřil až na smrtelné posteli.

Přetrvávající odkaz

To ostatně netrvalo dlouho – disputacím stran své teze se vyhnul šalamounsky tím, že nedlouho po publikaci zemřel v důsledku krvácení do mozku. Jeho odkaz ale žil dál – osobnosti jako Giordano Bruno a Galileo Galilei čelily vážným následkům za podporu Koperníkových myšlenek. Bruno byl v roce 1600 popraven, zatímco Galileo se musel pod hrozbou podobného osudu v roce 1633 vzdát své podpory heliocentrického modelu. Pravda, jak se praví na jakési vlajce, ale nakonec zvítězila.

Přes počáteční odpor přijala komunita učenců koperníkovský model do roku 1700. Johannes Kepler a další jeho teorie dále zdokonalovali, čímž zásadně změnili pohled lidstva na vesmír a naše místo v něm. Svého druhu platí náš soused za jednoho z největších myslitelů konce středověku a počátek novověku. To nejmenší, co pro jeho odkaz můžeme udělat, je tedy se jednou za rok převléknout do červeného kostýmu s vousy a rozdat děckám za básničku sladkosti!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]