TLDR: Blokace proteinu Prox1 aktivovala regenerační schopnosti sítnice, o které savci během evoluce přišli. Klinické testy by mohly přijít do roku 2028. Studie tuna, oznámení tuna.
Není smysl jako smysl! Je nepříjemné ztratit sluch, hmat i chuť/čich (protože, co si budem, zrovna tyhle dva jsou tak trochu jeden!), ale proti ztrátě zraku jde skoro o banality!
Zatímco ztráta chuťočichu může být při stolování v některých podnicích i výhodou, a na ztrátu sluchu se lze úspěšně vymlouvat při nežádoucí společenské interakci, absence zraku bolí duši nejvíce. A o to zajímavější je část o novém experimentálním dryjáku, který vybičoval poškozené oči k obnově…
„Co to je a jak to má fachat?“
Látku vyvinuli jihokorejští vědátoři a funguje kuriózním způsobem: dodává do oka protilátky, které spouštějí regeneraci nervových buněk v sítnici. Jak? Cílem je v zásadě blokování (nežádoucí migrace) proteinu Prospero homeobox 1 (Prox1) – ten není ve své podstatě špatný (hraje důležitou roli v regulaci buněk), ale zdá se, že brání regeneraci nervů sítnice, na kterou je běžně naše tělo schopné.
Prox1 za normálních okolností přechází z poškozených neuronů do buněk Müllerovy glie (MG) a brání jejich přeměně na regenerační nervové buňky… Ale jeho neutralizací se tato regenerační schopnost obnoví. Víme přitom, že MG buňky jsou zodpovědné za samoregeneraci nervových buněk sítnice u rybišek, ale u savců působí Prox1 jako blokátor MG – což tato léčba odstraňuje!
Proč ale Prox1 PROX1 brání přeměně MG buněk na nervové buňky? Vědomě za to nemůže – je to prostě transkripční faktor, který podporuje diferenciaci buněk (tedy „uzamyká“ jejich osud) a zároveň potlačuje proliferaci a dediferenciaci kmenových buněk. V neurogenezi (tvorbě nervových buněk) se PROX1 běžně vyskytuje ve chvíli, kdy se z kmenové buňky stává zralý neuron – pomáhá „přepnout“ vývojový program do finálního stádia. Pokud se však PROX1 dostane do MG buněk (poškozením okolních neuronů, které ho uvolní), zabrání těmto buňkám v návratu do stavu nervových kmenových buněk. To regeneraci podkopává nohy- U ryb, kde regenerace sítnice funguje, se PROX1 do MG buněk po poškození nedostává!
Znázornění mechanismu regenerace sítnice prostřednictvím inhibice migrace PROX1. Protein PROX1 vylučovaný z poškozených neuronů sítnice se přenáší do Müllerových buněk a inhibuje dediferenciaci do neurálních progenitorových buněk a neurální regeneraci. Když je PROX1 zachycen mimo buňky protilátkou proti PROX1 a je narušen jeho přenos do Müllerových buněk, dochází k obnovení dediferenciace Müllerových buněk a procesů regenerace sítnice, čímž se obnoví zraková funkce. Zdroj: Lee et al., Nature Communications, 2025
„Jak úspěšně to odstraňuje?“
Autoři již blokaci s úspěchem otestovali u hlodavců – prozatím je však zajímal jenom test konceptu spíše než vyhodnocení efektivity. Nicméně, v testech bylo léčivo schopné působit minimálně po dobu šesti měsíců a déle, což z toho činí první úspěšnou dlouhodobou regeneraci nervové sítnice u savců vůbec! Samozřejmě, pokud si omylem vypíchnete oko, zrak vám to nevrátí – výhledově (pun not intended) by to ale mohlo pomoct u lidí s degenerativními onemocněními oka způsobeného poškozením nervů.
Různé oční choroby od pigmentové retinitidy po glaukom se v různé míře vyskytují u stovek milionů lidí po celém světě. Typicky mají přitom nevratnou tendenci. Navíc víme, že světová populace stárne – a s tím se také pojí zhoršení zraku, byť nemusí jít nutně o nějaký typ jeho ztráty. Fčil už samozřejmě trochu předbíháme, protože úspěch u myší neznamená, že princip bude fachat též u lidí. Ale nynější výsledky dávají holt důvod k optimismu!
V ideálním případě by jihokorejský tým uvažoval o klinických testech u lidí k roku 2028…
Kurýrování slepoty blíž realitě! Snad tedyk. Zdroj: Giant Bomb, vlastní
„Není to malinko proti přírodě?“
Ne o moc víc než třeba brýle, alespoň s přivřením očí, uší, dalších otvorů. To, jakým způsobem se (ne)opravují naše oči, není univerzální pravidlo. Víme třeba, že MG buňky mohou za z našeho pohledu (pun not intended) extrémní regeneraci nervových buněk sítnice u rybek druhu dánia pruhovaného. Savci takové štěstí nemají – u nás Prox1 působí jako blokátor MG, což však tato léčba odstraňuje…
Proč přesně jsme o tuto schopnost přišli, autoři neřeší – je to ostatně spíše otázka na evoluční genetiky. Dlužno ale připomenout, že evoluce není vědomý fenomén. O geny při ní přicházíme či nepřicházíme do určité míry nahodile, a jenom přirozený výběr (smrt) určí, jestli to je větší problém, než je pro přežití nezbytně nutné!
O regeneraci zraku se dnes samozřejmě snaží více přístupů – včetně užívání kmenových buněk či naopak obcházejí oka pomocí kybernetiky. Jenom čas ukáže, která cesta je efektivnější. Zdá se však, že nebudeme muset čekat zase tak dlouho, abychom na výsledky snad mohli mrknout (pun not intended)!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
