TLDR: Moderní forenzní analýza lebek z pohřebiště u Abydu naznačuje, že část lidí pohřbených kolem hrobek prvních egyptských králů mohla zemřít násilně. To podporuje starou hypotézu, že někteří služebníci, úředníci nebo řemeslníci mohli být obětováni, aby panovníka doprovázeli do posmrtného života. Studie tuna.

Při skloňování starověkých lidských obětí se z naší hemisféry rádi a často smějeme předkolumbovským civilizacím za jejich krvavá hobby – v našich krajích však byly lidské obětiny k vidění také, jenom o fous víc v historii…

V případě starověkého Egypta se tak už dlouho veskrze předpokládalo, že značná část personálu odcházela s faraonem do věčných lovišť (pardon – chci říct „do Valhally) také! Otázkou ale bylo, jak dalece tato žertovná HR tradice sahá! Čil na to máme o odpověď navíc – nová forenzní studie se vrátila až k hrobům kolem prvních egyptských králů a našla tu důkazy pro podporu hypotézy, že předčasně byli propuštěni (ze světa živých) i jejich slouhové!

„Šli slouhové do hrobu s králem?“

Již britský egyptolog Flinders Petrie ve 20. letech 20. století při práci na hrobech kolem královských pohřbů První dynastie v Umm el-Qaab u starověkého Abydu našel vedle panovníků i stovky dalších lidí. A už tehdy navrhl, že mohlo jít o takzvanou retainer sacrifice – obětování lidí, kteří měli krále doprovázet a sloužit mu i po smrti.

Nedokázal však ukázat, jak tito lidé zemřeli…

Archeoložka Roselyn Campbell z Purdue University se teď k Petrieho matroši vrátila modernější forenzní optikou. Pro své účely znovu šmírovala 46 lebek, které Petrie uchoval a odvezl do Anglie – a u 18 z nich skutečně našla známky potenciálně smrtelných poranění!

„Co na nich našli?“

Nejčastější byly tzv. lineární fraktury klenby lební – tedy poškození typicky způsobené plošším, širším předmětem. U několika lebek se objevila i poranění ostrým nástrojem, včetně průniku do boku hlavy nebo sečné rány v oblasti oka. Což věru nevypadá na náhodu…

Důležité je i uspořádání hrobů. Šlo o jednoduché komory v řadách kolem královských komplexů, často s drobnou výbavou – keramickými nádobami, měděnými nástroji, hroty nebo figurkami.

Některé byly označeny jmény a tituly, takže nejde jen o anonymní masu, nýbrž zřejmě o nižší až střední úředníky, řemeslníky a lidi spojené s královským dvorem!

„Byli obětováni?“

Logicky to nemusí hned znamenat, že nemlich každý člověk pohřbený u krále byl popraven. Část mohla zemřít normálně a být k panovníkovi pohřbena z jiných důvodů. Campbellka ale upozorňuje, že mnoho z těchto lidí nese perimortální trauma – tedy poranění z doby kolem smrti. A to docela dobře zapadá do hypotézy, že aspoň část těchto pohřbů nebyla o tom, že by shodou náhod v té době zemřel taky pan Novák, tak ho dali ke králi…

Pokud šlo tedy skutečně o oběti pro posmrtný život, pak se tahle praxe v Egyptě objevila už velmi brzy – u vládců První dynastie zhruba mezi lety 3078 až 2900 př. n. l. A není jisté, co přesně to znamenalo společensky – někteří mohli věřit, že smrt po boku krále přinese čest nebo věčný život, jiní mohli být vybráni bez ptaní!

Zkrátka a dobře – doby se změnily, ale HR zůstalo skoro stejné!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]