TLDR: Vědci našli ve viru molluscum contagiosum dvě sekvence odvozené od lidského genu BC200, který je aktivní hlavně v neuronech. Jde o další důkaz „přirozeného GMO přenosu“. Víc tuna.

Nejde prakticky ani zvýšit hlasivku na téma genetické modifikace rostlin, aby někdo nevytáhl ultimátní likvidátor debaty – totiž, že předávat geny z jednoho biočicha do druhého mimo jeden druh „nEnÍ pŘiRoZeNé“! Well, když pomineme řadu dalších argumentů, pak – ale je to přirozené! Z přírody totiž známe horizontální přenos genů – tedy situaci, kdy si druh A půjčí gen od druhu B – také!

Vědátoři po boku starších náznaků fčil našli další ve viru molluscum contagiosum, který infikuje kůži a způsobuje malé vystouplé léze, dvě sekvence odvozené od lidského genu BC200. Neznamená to samože, že virus získal nějaké mentální schopnosti lidského mozku – ale demonstruje to opět, že i příroda si půjčuje geny napříč druhy…

„Co to teda dělá?“

BC200 se označuje jako „mozkový gen“, protože je zvlášť aktivní v neuronech. To ale neznamená, že jeho DNA existuje jen v mozku. Většina buněk s jádrem nese víceméně stejnou genetickou informaci – rozdíl je akorát v tom, které geny zapíná a jak moc. Takže byť memík samože je k dnešnímu artiklu veselý, jde o zjevnou nadsázku! Virus si z lidského mozku neukradl inteligenci, vzpomínky ani schopnost přemýšlet nad nesmrtelností chrousta!

To nicméně z krádeže nedělá nezajímavou věc. BC200 je zvláštní tím, že nekóduje protein. Místo toho vytváří krátkou RNA molekulu, která je v neuronech hojná a podle laboratorních experimentů může pomáhat regulovat tvorbu proteinů. Její přesná fyziologická role nicméně pořád není úplně jasná. A její původ je ještě zajímavější – BC200 vznikl z mobilního genetického prvku, tedy z takzvaného skákajícího genu!

„Proč skákajícího?“

Protože podobné mobilní prvky si umí dělat kopie a vkládat je na nová místa v genomu. Předchůdce BC200 se podle studie usadil u společného předka opic a lidoopů asi před 35 až 55 miliony let a zhruba před 40 miliony let získal buněčnou funkci, nejspíš v regulaci proteinové produkce v neuronech. Obvykle by se čekalo, že když si z něj evoluce udělá „normální“ funkční gen, mobilitu ztratí. Jenže BC200 si zjevně nechal obojí – práci i náladu na cestování.

Tým našel ve viru dvě sekvence odvozené od BC200. Jedna pokrývala celou Alu-doménu lidského genu, druhá byla kratší a neúplná. Nejde tedy o kompletní kopii genu, ale o fragmenty. Stopy naznačují, že do viru se dostaly dvěma nezávislými událostmi, ne jedním vložením, které by se pak uvnitř viru zdvojilo.

„Jak se může gen z druhu A dostat do jiného?“

V jiných případech si je viry či bakterie mohly vypůjčit skrze procesy, kdy se nějak napojí na replikační mechanismus buňky. Nyní je ale podezřelým mechanismem tzv. LINE-1, další mobilní genetický prvek. BC200 sám nemá vlastní stěhovací aparát, takže si nejspíš půjčil molekulární nářadí LINE-1, které umí z RNA udělat DNA a vložit ji do genomu. LINE-1 je prostě takové tágo, které si půjčil BC200.

Autoři navíc našli BC200-odvozené vložky i v lidských genomech. V datech od 908 lidí identifikovali osm takových insertů, které se mezi jednotlivci lišily. Některé byly staré a rozšířené napříč populacemi, jiné velmi vzácné. To naznačuje, že BC200 se v primátech pohyboval dlouho – a možná se v menší míře pohybuje dodnes.

„Co z toho má virus?“

To zatím nevíme. Studie ukazuje, že virové BC200-fragmenty se přepisují do RNA, takže nejsou jen mrtvou genetickou dekorací. Možná pomáhají ovlivňovat produkci proteinů v infikovaných buňkách, ale to se musí teprve ověřit. Důležité je, že studie neukazuje, že by virus byl nebezpečnější, chytřejší nebo nějak mozkovější…

Ukazuje spíš, že hranice mezi geny, skákající DNA a viry umí být daleko rozostřenější, než kolik by zjednodušené lidské škatulky měly dovolovat!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]