TLDR: Psi zřejmě spojují některé zvuky s tvary podobně jako lidé. Při slově „Bouba“ sledovali déle oblé tvary, při „Kiki“ ty špičaté. Studie tuna.

Existuje zřejmě důvod, proč nám některá slova znějí ostřeji, zatímco jiná jaksi měkčeji a kulatěji. Není to jen jejich významem – roli mohou hrát i samotné vlastnosti zvuků, ze kterých jsou složena. A právě jeden z nejznámějších příkladů téhle srandy zní Bouba a Kiki.

Představte si dvě příšerky. Jedna se jmenuje Bouba a druhá Kiki. Jedna je hladká a zakulacená, druhá plná ostrých výčnělků. Která je která?

Pokud jste jako většina lidí, označíte Kiki za špičatku a Boubu za kulatici. Tenhle vztah se objevil v experimentech napříč řadou jazyků a kultur – byť není úplně univerzální. Ale nový výzkum naznačuje, že podobnou asociaci možná nemají jen lidi…

„To je zas nějaká novota?“

Takzvaný bouba/kiki efekt je známý už od první poloviny 20. století. K jeho modernímu proslavení došlo především díky experimentům, v nichž lidé přiřazovali nesmyslná slova k abstraktním tvarům.

Jedním z vysvětlení obecné platnosti je, že při vyslovování „kiki“ vznikají kratší a ostřejší zvukové přechody, zatímco „bouba“ obsahuje zaoblenější samohlásky a plynulejší pohyb úst. Mozek pak může vlastnosti jednoho smyslu mapovat na jiný – ostrý zvuk se spojí s ostrým tvarem, měkký zvuk s oblým.

Takovým vazbám se říká cross-modal correspondence – propojení informací mezi různými smyslovými modalitami. A otázkou je, jestli jde o lidskou specialitu spojenou s jazykem, nebo o něco hlubšího.

„Jak se zeptáte psa, co je Bouba?“

Blbě. Takže vědátoři z University of Parma místo dotazníku uspořádali experiment se 70 domácími psy.

V první části testovali 51 hafanů. Před psa umístili dvě obrazovky – na jedné byl kulatý tvar, na druhé špičatý. Z reproduktorů následně opakovaně znělo buď „Bouba“, nebo „Kiki“. Tvary navíc měnily strany, takže nešlo jen o to, že by měl hafan oblíbený monitor nalevo.

Každý pokus trval 30 sekund. Prvních 20 sekund pes tvary sledoval, během posledních deseti ho majitel pustil, aby mohl prostor volněji prozkoumat. Video pak analyzoval počítačový systém, který z natočení hlavy odhadoval, kam se zvíře dívá.

„A psi si vybrali stejně jako my?“

Mno, výsledky už asi tušíte!

Psi se při zvuku „Bouba“ dívali déle na kulatý tvar, zatímco při „Kiki“ věnovali víc pozornosti špičatému. V prvním experimentu také špičatý objekt při „Kiki“ více fyzicky prozkoumávali.

Jenže pořád tu byl problém v přítomnosti páníčka. Majitel seděl vedle psa a slyšel totéž. Psi jsou přitom mistři ve čtení člověka – někdy stačí pohled, pohyb těla (i nevědomý) nebo napětí ruky a hafan ví, co po něm chcete, i když jste sami přesvědčeni, že neděláte vůbec nic…

Proto vědátoři přizvali dalších 19 psů a pokus zopakovali, jen majitelům narvali na uši sluchátka s rockovou hudbou, takže nevěděli, zda právě zaznělo „Bouba“, nebo „Kiki“.

A základní efekt přetrval! I tihle psi sledovali déle zvukově odpovídající tvar. Při volném průzkumu už ale ve druhém experimentu jasnou preferenci neukázali…

„Takže hafani taky slyší tvary?“

Možná – ale zatím je brzy bycha honiti.

Studie měřila směr hlavy a chování, nikoliv psí myšlenky. Nevíme tedy, jestli pes skutečně prožívá něco podobného lidskému „jo, Kiki je přece očividně ostnatá“, nebo jestli za reakcí stojí jednodušší percepční mechanismus.

Vzorek je navíc relativně malý a autoři sami upozorňují, že výsledky bude potřeba replikovat. Není ani jasné, jestli se podobná vazba vyvinula u psů nezávisle, nebo zda ji během tisíců let soužití s lidmi částečně odkoukali či odposlouchali.

Zajímavé ovšem je, že bouba/kiki efekt byl už dříve popsán i u dalších zvířat, například kuřat. To začíná naznačovat, že spojování zvuku a tvaru nemusí vyžadovat lidský jazyk jako takový.

Pokud se efekt potvrdí na větších vzorcích a u dalších druhů, může jít o náznak, že některé stavební kameny naší schopnosti spojovat zvuk s významem jsou mnohem starší než lidská řeč, a že základní stavební šutráky řeči mají všichni biočichové s ušima!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]