TLDR: Velká studie našla korelaci mezi pozdějším prvním jídlem dne a vyšším rizikem úmrtí. Neznamená to ale, že rohlík v deset spustí odpočítávání do márnice víc, než je nezbytně nutné. Studie tuna.

Kdy a jak jíst, je furt předmětem velkého bádání – primárně protože lidi to furt zkoušejí nějak ochcávat!

Do popularity přerušovaného půstu nyní malilinko hodili vidle autoři práce, která analyzovala data od 31 044 dospělých Američanů starších 40 let z průzkumu NHANES mezi roky 1999 a 2018. A z jejích výsledků vám zítra bude snídaně zřejmě chutnat víc než doposud!

„Co vlastně studie sledovala?“

Lidi hlásili, co jedli a pili během předchozích 24 hodin a kdy. První kalorické jídlo po čtvrté ráno se bralo jako „první jídlo“ dne, ať už šlo o rohlík s Nutellou nebo jabko. To je důležité omezení. Nešlo o to, že by vědátoři zavřeli tisíce lidí na dvacet let do jídelní laboratoře a přesně jim vážili každou housku. Šlo o velký populační dataset, kde lidé popsali jeden den svého jídla a vědci pak tahle data propojili s dlouhodobou úmrtností.

Mno a během mediánu 8,6 roku sledování zemřelo 7129 účastníků, z toho 2259 na kardiovaskulární příčiny. Po započtení věku, kouření, pohybu, kvality stravy, BMI, příjmu, nemocí a dalších faktorů se ukázal zajímavý vzorec – čím později první jídlo, tím vyšší riziko!

„To jako fakt?“

Ve srovnání se snídaní mezi 7. a 8. hodinou bylo první jídlo mezi 8. a 10. hodinou spojeno s o 10 % vyšším rizikem úmrtí z jakékoli příčiny. Mezi 10. a polednem už o 19 %, po poledni o 29 %. U kardiovaskulární úmrtnosti bylo první jídlo po poledni spojené s o 46 % vyšším rizikem.

Autoři navíc odhadli, že u padesátníků bylo první jídlo po poledni spojeno průměrně s kratší očekávanou délkou života oproti skupině, která jedla poprvé mezi sedmou a osmou ranní.

„Takže přerušovaný půst zabíjí?“

Ne tak rychle, můj mladý padawane. Nejde o rozsudek nad každým intermittent fasting režimem, ani důkaz, že když si dáte první jídlo v 10:01, tak už se můžete pomalu oblíkat do rakve. Jak jsme zmínili, že studie sledovala čas prvního a posledního kalorického příjmu, jídelní okno a úmrtnost – ale neumí z toho sama o sobě vytáhnout čistou příčinu.

 Pozdní jídlo může být následek horšího zdraví, špatného spánku, směn, chudoby nebo jiného životního režimu – ne nutně jeho příčina. Neřešilo se ani to, co strávníci jedli. Není to tedy zatím ani tak filipika proti půstům – jako spíše varování, že i doba jezení může být nějaký faktor v celkovém zdraví!

„Proč by na čase jídla mohlo záležet?“

Biologicky to úplně nespadlo z nebe. Tělo má cirkadiánní rytmy – vnitřní hodiny, které řídí spánek, hormony, metabolismus glukózy, trávení i citlivost na inzulin. Jídlo není jen palivo, ale taky časový signál. Když jíme dlouhodobě v nesouladu s denním rytmem, může to metabolismus rozhazovat podobně jako špatně načasované světlo rozhazuje spánek.

Jak jsme ale zmínili, je to jenom dílčí zjištění. Autoři sami říkají, že podle těhle výsledků si lidé nemají extrémně překopávat jídelní rozvrh – a že jde především o vlaštovku pro jiné výzkumníky, aby se teprve pokusili hledat jasnější důvody korelace. Takže debata pokračuje i nadále a my furt jen víme, že máme jíst do polosyta a pít do polopita…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]