TLDR: Malá kvalitativní studie mezi mladými dospělými naznačuje, že těžká závislost na ChatGPT může souviset s menším kritickým myšlením, horší pamětí a izolací. Studie tuna.

Když se dvacet let zpátky mluvilo o tom, že „internet promění lidstvo“, neměli jsme tucha, že to v praxi bude znamenat kolaps klasické kinematografie, chronickou závislost na pornu nebo rozmach velké části populace domnívající se, že Země je placatá…

A teprve pomalu zjišťujeme, co podobného s náma udělají i AIčka!

„Co s náma udělají?“

No to nevím, ale je možné, že nám vydlabou kedlubnu nějakým zcela novým způsobem. S tím, jak se generativní AI se stala běžnou součástí práce i školy, se nová studie publikovaná v Applied Cognitive Psychology se proto ptala, co se stane, když se z pomocníka stane víc než berlička. A zdá se, že to lidský mozek odkáže na berle…

Výzkum vedla Zeineb Farhat a zaměřil se na každodenní uživatele ChatGPT. Studie byla sice malá, 45 mladých dospělých ve Francii ve věku 18 až 25 let – všichni pravidelní denní uživatelé –, ale zase zevrubná. Výzkumnice s nimi vedla 45 až 60minutové polostrukturované rozhovory a hledala opakující se vzorce v tom, jak ChatGPT používají a jak to vnímají.

„Co se děje s myšlením?“

Ukázalo se, že těžké spoléhání na chatboty často oslabovalo samostatné přemýšlení. Lidi méně analyzovali problémy, méně ověřovali zdroje a někteří popisovali „intelektuální lenost“ i horší paměť, protože si místo vybavování faktů zvykli prostě se zeptat modelu…

Mozek je líný bazmek, ale ne nutně hloupý. Když mu nabídnete nástroj, který okamžitě napíše shrnutí, argument, odpověď, osnovu, e-mail, omluvu i poloviční smysl života, začne ho používat. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk přestane používat AI jako startér vlastního myšlení a začne ji používat jako výměnu vlastního myšlení.

„A co další srandy?“

Trpěla i paměť. Ta není jen sklad faktů, kde si člověk drží letopočty a recept na tradiční českou havaj pizzu. Paměť souvisí i s tím, jak věci chápeme, propojujeme a později znovu používáme. Když si člověk informaci sám vyhledá, porovná, přepíše, zpochybní a zasadí do kontextu, vzniká úplně jiná stopa než u chatbota. Účastníci studie popisovali právě tohle – místo aktivního vybavování a ověřování si zvykli outsourcovat paměť i úsudek.

Další část byla sociální. Někteří účastníci dávali přednost interakci s AI před diskusí s lidmi, učiteli nebo vrstevníky. U části se objevovalo i polidšťování nástroje – tedy vnímání ChatGPT jako kamaráda, který „vždy poslouchá“. To může krátkodobě uklidnit, ale dlouhodobě nahrazovat lidskou interakci strojovou odezvou, takže máte pak míň kamarádů z masa a kostí!

„No tak zakážeme AIčka!“

Ne nutně. Když se mašina používá jako nástroj, ne náhrada mozku, může furt naopak pomáhat. Lidi, kteří AIčka vnímali spíše jako nástroj pro spolupráci než jako náhradu za vlastní mozek – a nechali je vykonávat rutinní úkoly, jako je strukturování dat nebo shrnutí obsáhlého textu – si ušetřili duševní energii pro komplexní uvažování.

Taky platí, že studie není velký experiment s měřením IQ, paměti a mozkových skenů před a po roce používání ChatGPT. Je to kvalitativní práce, která mapuje zkušenosti a opakující se motivy u malé skupiny mladých dospělých. Neříká tedy, že ChatGPT nutně zhoršuje mozek každému uživateli. Říká spíš, že existují vzorce, které lidé při nadměrném spoléhání sami popisují – a stojí za to je brát vážně. A pro vyvarování se negativům bude nutné si udržet rozumnou míru užívání…

Otázkou samože je, kolik z nás si tenhle jemný balanc bude umět podržet – a spolu s ním si zachovat to, co lidi dělá lidmi.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]