TLDR: Studie na myších ukazuje, že stárnutí může zhoršovat selhávající úklid starých neutrofilů v tkáních. Studie tuna.
Jestli někdo dosáhne jako první na nesmrtelnost, budou to laboratorní myšky – resp. potkani či jiná hlodavčí parta.
Nejnověji se mu přiblížily skrze zablokování receptoru EP2 na makrofázích! Staré myši poté vykazovaly mladší vzorce zánětu a zlepšení paměti, křehkosti, svalů i srdce!
„Vo co go?“
Inu, stárnutí obvykle bereme jako opotřebení – buňky se kazí, tkáně chátrají, tělo pomalu přechází z režimu aktivity do pasivity. Stanfordská práce se na to podívala ale jinak – možná nejde jen o vznik škod, ale i o to, že tělo přestává dobře uklízet vlastní biologický odpad!
Hlavní roli mají neutrofily – to jsou krátce žijící bílé krvinky, které jako první reagují na infekce. Když zestárnou a nejsou včas odstraněny, mohou svým působením začít poškozovat tkáně a podporovat chronický zánět. Jejich úklid mají na starosti mimo jiné tkáňové makrofágy, jenže i ty ve stáří ztrácejí výkon…
Makrofágy jsou taková biologická úklidová četa. Nemají jen lovit vetřelce, ale i odnášet mrtvé, poškozené nebo přestárlé buňky, aby se z tkání nestala zapáchající zánětlivá skládka. Jenže ve stáří se tahle služba může zasekávat – a když úklid nefunguje, následky se hromadí. A věda už docela dlouho slibuje, že bychom s tím mohli něco udělat…

„Jak se to dá řešit?“
Vědátoři se zaměřili na receptor EP2, který sedí na makrofázích. U starších myší je aktivnější a souvisí s prozánětlivým, méně výkonným stavem těchto buněk. Když výzkumníci signalizaci přes EP2 omezili chemickou či genetickou cestou, makrofágy znovu lépe uklízely obstarožní neutrofily!
A efekt byl překvapivý – staré myši mávnutím chemického/genetického proutku začaly vykazovat mladší vzorce zánětu a zlepšení v paměti, křehkosti, úbytku svalů i srdeční funkci. Blokace EP2 zřejmě zastavila pomalý rozpad energetického metabolismu makrofágů – tedy jejich schopnosti dělat těžkou úklidovou práci…
Autoři našli i širší systémovou stopu – ve starších myších se měnilo 71 proteinů, přičemž odstranění EP2 u tkáňových makrofágů vrátilo 59 z nich směrem k mladším hodnotám. Jako důležitý zdroj změn vyšla játra, orgán bohatý na tkáňové makrofágy a zásadní pro metabolismus! To naznačuje, že stárnutí nemusí být jen tisíc oddělených požárů v jednotlivých orgánech…


„Pecka! Kdy si to možu napíchat?“
Samože, tuhle srandu dostaly jen myšky. Neřešily se zásadně vedlejší efekty ani to, jestli by totéž mělo identický efekt u lidí. Jde jenom o prubnutí, jestli nápad funguje – nikoliv počátek vývoje nového preparátu použitelného u lidí.
Když si pustíme fantazii na špacír, museli bychom najít nějaký spolehlivý způsob, jak toho dosáhnout u lidí – myšky jsou v těchto studiích typicky geneticky upravené, což není furt spolehlivý způsob i pro lidi. Takže by se hledalo léčivo, které tohle umí, ale je zároveň bezpečné. Teoreticky by se toho dalo dosáhnout i mRNA terapií bez změny genomu, ale to je jenom další spekulace. Každopádně – zabere to spíše dekády!
Nicméně zároveň platí, že nyní víme zase o fous víc o tom, co je to vlastně stárnutí. Možná to není jen hromadění poškození, ale taky ztráta schopnosti uklízet bordel, který si tělo samo vyrábí. A pokud se jednou naučíme tyhle úklidové čety znovu nakopnout, třeba si aspoň nejen ta fousatá stvoření dosáhnou na spokojenější a aktivnější pozdní roky života.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]









