TLDR: SHS V3 sic odstartoval dobře, ale booster nezvládl návrat dle plánu – a Starship sic zvládla návrat, ale neprovedla zážeh na orbitě…. Přenos Kosmonautix tuna.

Níže původní text publikovaný před startem, pod ním aktualizace po startu:

Vývoj Starship je emoční jízda z vícera důvodů – leč v posledním roce jednak kvůli, ehm, stále kontroverznější (napadají mne i jiná adjektiva) osobě Elona Muska, jednak pro nápadně časté výbuchy druhé generace rakety. Kvůli prodlužování původních příslibů stran přípravy lunární verze Starship je dnes reálně ve hře i možnost, že návrat Američanů na Měsíc bude proveden landerem od Blue Origin… A taky že může proběhnout až po přistání Číny!

Důvěru má proto příspěvku SpaceX vrátit plánovaný let Starship jménem IFT-12. Jako obvykle jsem  poprosil Dušana Majera ze spřáteleného serveru Kosmonautix o krátkou citaci k němu – a jako obvykle za mě v podstatě napsal článek níže…

„Asi se shodneme na tom, že každý start téhle bestie je zážitkem, ze kterého se spolehlivě objevuje husí kůže za krkem, ale stejně tak se asi shodneme na tom, že po 11 více či méně úspěšných testovacích letech se z toho (minimálně pro některé) začíná stávat rutina,“ míní Dušan, „A i ti ostatní cítí, že už to není tak intenzivní zážitek jako poprvé. A právě chystaná mise IFT-12 by to mohla změnit, protože se na ni chystá opravdu velké množství novinek.“

„Jako třeba jakých?“

Jak dále sumíruje, jak raketa SuperHeavy, tak i kosmická loď Starship poletí poprvé v nové verzi – jsou to první letové exempláře rakety i lodi třetí generace, které mají několik změn. Starship má třeba trochu prodloužený trup, aby její nádrže pojmuly více pohonných látek. SuperHeavy zase disponuje pevně přidělaným hot-staging ringem.

„Ten slouží k tomu, aby spaliny z motorů na Starship měly kam unikat během tzv. hot-stagingu. Při něm se motory na Starship zažehnou v době, kdy je ještě připojená k SuperHeavy. Mimo jiné také hot-staging ring chrání horní část SuperHeavy před jejich žárem,“ pokračuje Dušan. U starších verzí se tento prstenec odhazoval, ale vědělo se, že jde jen o dočasné řešení, protože SpaceX usiluje o rychlou a jednoduchou znovupoužitelnost a tak se z rakety ani lodě nesmí nic odhazovat.

„U SuperHeavy třetí generace je tedy hot-staging ring její pevnou součástí a neodhazuje se. Změnil se i jeho design – z okrouhlých výřezů v „plechu“ je nyní klasická trubková příhradová konstrukce,“ dodává. Další podstatnou změnou je dle Dušana skutečnost, že Starship i SuperHeavy třetí generace jsou konfigurovány tak, aby mohly pracovat s kyslíkovo-metanovými raketovými motory Raptor třetí generace. Tyto motory jsou již několik měsíců důkladně testovány na zkušebních stanovištích, ale tohle bude jejich první let.

„Kdy to má odstartovat?“

Nejenom kdy, ale taky kde! 

„A aby těch premiér nebylo málo, tak se poprvé poletí z druhé startovní rampy na Starbase, která je zbrusu nová a SpaceX na ní uplatnila všechny poznatky nasbírané během předešlých 11 startů, které obsloužila první rampa,“ pokračuje dále Dušan, „Ramena chopsticks jsou třeba zkrácená, kompletním přepracováním prošel startovní stůl, který je mnohem bytelnější a i systém pro zaplacení rampy vodou, který vede vodu do většího množství chrličů, takže je stůl prakticky celý pod vodní stěnou.“

Start je zatím naplánován na 22. května v 0:30 SELČ, přičemž Starship S39 bude mít ve svých útrobách 20 simulátorů družic Starlink nové generace (při minulých misích jich bylo méně – pouze jednotky), které vypustí na transatmosférické dráze. „Poslední dvě vypuštěné makety budou navíc vybaveny kamerou, aby provedly inspekci stavu tepleného štítu lodi před návratem do atmosféry,“ slibuje Dušan.  

„No a přistání bude?“

„Při misi IFT-12 nám však něco bude chybět – pokusy o záchranu hardwaru. To, že se nebude zachraňovat Starship S39, na to jsme už zvyklí, dopadne opět do oblasti Indického oceánu. Ale ani SuperHeavy B19 nebude zachráněna – má naplánovaný dopad do Mexického zálivu.“ Jak je dle Dušana vidět, tohle nebude jen další z řady testovacích letů SH/SS.

Půjde o start plný premiér s mnoha překvapeními. Úplně se sice s Dušanem neshodnu na tom, jestli půjde nezbytně o pozitivní překvapení – ale nakonec nám oběma nezbývá než věřit, že zavádění hardwaru třetí generace s sebou přinese méně problémů, než když vloni začala létat Starship druhé generace!

Níže aktualizace po startu:

„Tak byl to úspěch nebo neúspěch?“

No, nebuchlo to, což je u raket vždycky úspěch – a zvláště lepší návrat lodi je výrazné zlepšení. Po 12 letech bych ale už čekal i nějaký na orbitu. Samože, na to nelítá kvůli tomu, že cílem je znovupoužitelnost. SHS by skoro zcela jistě zvládl orbitální let – přesto skutečnost, že to furt nelítá na operačnější mise, jaksi indikuje, že systém je ve vývoji pozadu. A to zpomaluje i navázané další lety programu Artemis. Plus to vypadá prostě divně…

Dokud nedojde totiž na tyhle běžnější mise, furt je tu ale pořád možnost, že to bude fungovat – ale lety budou moc drahý a/nebo nespolehlivý. Americký raketoplán se snažil o totéž, a dopadl právě tak. Tím neříkám, že Starship musí dopadnout stejně – jen, že až do reálných misí je to furt riziko!

Zatím tedy zjevně nezbývá než čekat, kdy lety přestanou stagnovat ve svých úspěších.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]