TLDR: Ačkoliv škodlivý vliv olova na lidské zdraví byl dobře znám, nebránilo to přidávání olova do benzínu a používání této směsi po přibližně 80 let.

Možná i vy občas za nedělních odpolední se slzou v oku přemýšlíte, jaké by to bylo žít v 60. letech 20. století. Nejde jen o hudbu a volnou lásku – taky zdrojů bylo víc… Automobilový průmysl jel na plné obrátky, města se plnila ikonickými vozy, a lidi divoce tankovali plnou v ceně hubičky!

Fskutečnosti ale každé nastartování motoru vytvářelo plíživou zdravotnickou krizi – vrhalo do vzduchu mikročástice olova, již tehdy známého neurotoxinu. Olovnaté palivo pak měřitelně otrávilo mozky celých generací a jeho otisk je znát dodnes.

Tichý revolucionář

Ale nejprve začněme od Adama. Užívání olova nás provází napříč historií – ale navzdory problémům ve starém Římě jsme se ani v minulém století zjevně moc nepoučili. Olovnatý benzin se začal v Americe i mimo ni používat ve 20. letech 20. století, kdy inženýři společnosti General Motors (GM) odhalili benefity přidávání tetraethylolova (TEL) do benzinu. Především se díky němu výrazně zlepšil výkon motoru tím, že snížil „klepání“ nebo detonaci ve spalovacích motorech.

To může působit dnes jako prkotina, ve skutečnosti byla ale neefektivita z prvních motorů problémem jak z hlediska výkonu a opotřebení, tak pohodlí cestujících. Přestože etanol byl rovněž životaschopným a bezpečným antidetonačním aditivem, nemohl být patentován, což limitovalo jeho ziskovost. TEL však nabízel lukrativní alternativu, protože GM, Standard Oil a DuPont mohly kontrolovat jeho výrobu a distribuci.

Již tehdy bylo známo, že olovo může být i v malých dávkách neurotoxické. Narušuje komunikaci mezi neurony tím, že nahrazuje základní minerály, jako je vápník. Ten je klíčový pro vysílání signálů v mozku, takže když olovo zaujme jeho místo, zpomalí nebo zablokuje běžné procesy. Olovo také poškozuje ochrannou vnější vrstvu neuronů, tzv. myelin, který funguje jako izolace elektrických vodičů. Výsledné poškození oslabuje schopnost mozku účinně přenášet informace.

U mladých, vyvíjejících se mozků je expozice olovu ještě rizikovější – olovo tu narušuje tvorbu spojů mezi neurony, které jsou rozhodující pro učení, paměť a kognitivní vývoj. Způsobuje také zánět a oxidační stres, což vede k dalšímu poškození a odumírání buněk.

Proč se s tím nic nedělalo? 

Navzdory známé toxicitě olova prosazovali vedoucí představitelé průmyslu, včetně GM a Standard Oil, „svůj” TEL namísto bezpečnějších alternativ, jako je etanol. Varování zdravotních odborníků před nebezpečím TEL byla zastíněna agresivními kampaněmi, které bagatelizovaly rizika a zdůrazňovaly ekonomické výhody…

Zpětně lze asi pochopit, že proponenti doufali, že vliv olova nebude tak významný. Zároveň se bavíme taky o éře, kdy se s „třískami při kácení lesa” počítalo tak nějak víc – celospolečenské kouření vždy a všude bylo normou, antibiotika byla zbrusu nový výstřelek medicíny. Nakonec, jed dělá množství – naivové tak modli doufat, že použití v motorech není totéž jako olověné trubky. Bohužel však veškerá taková racionalizace bledne vedle dopadů olovnatých směsí.

Nejde jen o dojmologii – studie z Dukeovy univerzity z roku 2024 došla k tomu, že se olovnatý benzin jen v USA podepsal na vzniku 151 milionů případů psychických poruch za posledních 75 let. Zvýšil deprese, úzkosti, poruchy pozornosti – a jako bonus vám to trochu „vylepšilo“ osobnost. Výsledkem byl vyšší neuroticismus, nižší svědomitost a pokles kognitivních schopností. Skutečná kalkulace bude tak vyšší a zasáhla i celkovou ekonomiku.

Nejvíce zasažené byly děti narozené v 60. a 70. letech, kdy spotřeba olovnatého benzinu kulminovala. Expozice olovu tehdy dosáhla úrovní, které bychom dnes označili za „to chceš tak akorát do Mad Maxe.“ Ačkoliv práce zkoumala jenom podmínky v USA, v nějaké míře analogickou situace lze čekat i ve zbytku světa. Olovnatý benzín se používal všude.

Dědictví, které nezmizelo

Prvním státem světa, který jej zakázal, bylo až v roce 1986 (!) Japonsko. V USA se dočkal zákazu o dekádu později v roce 1996, v České republikace jsme si počkali do roku 2001. Kompletní zákaz na celém světě máte asi ještě v živé paměti – Alžírsko jako poslední stát světa zakázalo olovnatý benzín… v roce 2021! 

Důsledky tak navzdory zákazu stále přetrvávají a budou ještě nějakou tu generaci přetrvávat. Víc než polovina Američanů žijících v roce 2015 byla v dětství vystavena zvýšené hladině olova – podobně tomu bylo i u nás, v Alžírsku to ale začne platit tak za 20 let. Olovo navíc v nějaké míře zůstalo také v půdě, starých trubkách a někde možná i ve vaší staré rodinné fotografii.

Máme toho tedy ještě dost „na památku”, co se nám všem v případě olova doslova zapsalo do mysli!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]