TLDR: V Ugandě vědci poprvé jasně zdokumentovali rozpad jedné šimpanzí skupiny na dvě znepřátelené frakce, které mezi sebou vedly smrtící konflikt. Ukazuje to, že „válka“ může vzniknout čistě ze sociální dynamiky. Studie tuna.

Ve světě, kde lidi stále víc haraší zbraněma, je osvěžující si přečíst zjištění, podle něhož zbraněma haraší i šimpanzi!

Nová studie přinesla vůbec první detailně zdokumentovaný případ rozpadu jedné tlupy na dvě válčící frakce u šimpanzů, která demonstruje jak vznik podobných konfliktů, tak i složitost vztahů mezi opičákama…

„To ale víme, že vedou války, ne?“

Jo a ne. Nejpozději od občanské války v Gombe, jak je nazývám konflikt šimpanzů, který v 70. letech 20. století zdokumentovala Jane Goodall, máme tak nějak představu o podobných půtkách. Opičáci umějí být, podobně jako jejich lidští příbuzní, samože i milí a mírumilovní – ale mají i potenciál na to se vzájemně pěkně vraždit, když se věci podělají.

Lze přitom předpokládat, že války jako ta v Gombe, budou relativně běžný jev – známe i další podobné opičárny. Ale to, jak častý, a nakolik na něj může docházet i uvnitř tlup… K tomu máme zkrátka málo dat.

O to zajímavější je nynější pozorování toho, jak se z jedné velké skupiny (~200 jedinců) postupně vytvořily dvě kliky, které spolu přestaly spolupracovat… A začaly se vzájemně vyhýbat. To, co bývalo centrum jejich území, se změnilo na hranici. A místo návratu ke starým vztahům přišlo pronásledování, útoky… a nakonec zabíjení.

„Jak rychle to proběhlo?“

Práce sumíruje víc jak 30 let pozorování jedné populace v Ugandě – není to tedy rozkol za jednu noc. Autoři postupně sledovali změny ve vztazích, páření, pohybu i konfliktech – tedy celý sociální systém. Tlupu si nepředstavujte jako jednu hromádku – šimpanzi žijí v tzv. fission–fusion society, kdy menší klastry („minitlupy“) často tráví den spolu, aby se večer při odpočinku zase sjednotily.

To se ale postupně začalo měnit. Klíčový moment přišel kolem roku 2015, kdy se skupina začala štěpit. Následně se oddělily i reprodukční vazby – to znamená, že samci a samice se pářili už jen uvnitř „své“ frakce, samice a mladí už nejedli u stejného fíkovníku. De facto vznik několika oddělených tlup pak eskaloval…

A vznikající konflikt byl dle pozorování brutální – docházelo na zabíjení mláďat, útoky na dospělé samce, celou paletu systematického násilí. Mezi lety 2018 až 2024 napadli a zabili šimpanzi jedné frakce v průměru jednoho dospělého samce a dvě mláďata ročně – autoři ale také pozorovali masakr 14 mláďat při jiném incidentu. Celkem bylo zdokumentováno na 24 obětí, při populaci 200 jedinců jde tedy víc jak o 10 % ztráty…

Zajímavé přitom je, že menší skupina byla agresivnější – což trochu připomíná asymetrické konflikty i u lidí.

„No ale proč se to vůbec stalo?“

Samotný důvod není jasný. Mohla to být kombinace velikosti skupiny (příliš velká = vztahy se rozpadají), příchod alfa samce (došlo na ni právě v roce 2015) nebo prostě kumulace napětí. Možná víc napoví další analýza pozorování, ale aspoň momentálně přesné jablko sváru známo není.

Práce ze své povahy neříká ani nic o četnosti podobných konfliktů – je úplně v pohodě možné, že jde o vzácnou událost, na kterou může v rámci jedné populace docházet jednou za stovky let. A stále ani nevíme, nakolik ji ovlivnily konkrétní podmínky lokality.

Ukazuje to ale, že ke krvavé válce nepotřebujeme ideologii – dost možná stačí dostatečně komplikované vztahy, v nichž konflikt čas od času vypukne jako „urovnání“ do nového status quo. Logiku by to dávalo – stejné sociální vazby, které šimpanzům (a lidem) dávají schopnost kolektivně překonat mnohé překážky, mohou zkrátka mít i svou stinnou stránku…

Nevím, jak vás, ale mě takový závěr rozhodně uklidnil!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]