TLDR: Z „kostry“ prasečí tkáně a vlastních buněk pacienta byl poprvé vykultivován laboratorně vytvořený jícen. U prasat funguje normálně – ale u lidí jsme furt na začátku. Oznámení tuna.

Jen máloco rozplesá arytmické srdce tolik jako idea, že bude možné je vyměnit za srdce nové, funkčnější! O kultivovaných orgánech si tu od roku 2018 píšeme už bratru 8 let – a pořád platí, že při návštěvě u praktika si náhradní játra furt koupit nelze! To ale neznamená, že pokrok na tomto poli neexistuje!

Podařilo se nedávno u prasátek otestovat, že kultivovaný jícen může skutečně v živého organismu fungovat podobně dobře jako ten původní. Experiment má ale pro nadšence přece jenom jedno velké ale…

„Proč proboha zrovna jícen?“

Sure, jícen není úplně typ tkáně, který si s umělými orgány hned asociujeme. V minulosti se již ovšem podařilo u prasat otestovat vykultivované plíce – byť vzniklé tak, že nejprve praseti vezmete jeho plíci, odstraníte z ní buňky, na zbylou buněčnou kostru nasadíte nové buňky. Což je metoda vhodná pro pokus, ale méně už pro lékařskou praxi…

Ale zatímco s plícema a srdcema je ten problém, že jsou pořád relativně komplikovaná, relativně jednodušší jícen bychom v praxi mohli uvítat dříve! Některé děti se přitom rodí bez plně funkčního jícnu. Ne, že by měly jícen kratší, ale narodí se jícnem ve dvou částech, které se vůbec nespojí. Ergo by se nám řešení hodilo!

Medicína to zatím řeší kreativně – skrz přesuny tkání, složité operace, roky komplikací – kdybychom však mohli jícen vypěstovat znovu, mohlo by to leccos usnadnit!

„No a můžeme ho vypěstovat znovu?“

Ano, ale… Má to své ale! Vědátoři z UCL a Great Ormond Street Hospital totiž podobně jako v případě pár let starého experimentu s plícema vzal plně funkční prasečí jícen a odstranil z něj živé buňky, díky čemuž zbyla jenom „mezibuněčná kostra“.

Tu pak osadili buňkami konkrétního jedince, které se v laboratoři namnožily a rozšířily po celé struktuře. Celé to nechali dozrát v bioreaktoru asi dva měsíce – a nakonec věru vznikl orgán, který je strukturálně hotový a zároveň „patří“ tělu příjemce!

Když to pak namontovali do prasátka, fungovalo to tak, jak se od jícnu dalo očekávat – zvířata normálně polykala, orgán vytvořil svaly, nervy i cévy a choval se jako vlastní. Dobrá zpráva, byť spíše z hlediska experimentu než posunu kultivovaných orgánů do praxe…

„Proč to nemůžeme narvat ještě do lidí?“

Tak jako můžeme – když přeskočíme obv etické a rizikové otázky – ale je zjevně poněkud nepraktické opravovat nefunkční orgán tak, že ho odebereme, odživíme, měsíce kolonizujeme namnoženýma buňkama pacienta a pak dáme zpátky. Podobné pokusy se dělají hlavně kvůli tomu, aby se otestovaly základní možnosti technologie – ale teprve budoucí testy odpoví na myriádu dalších, praktických otázek.

Z jedné strany bude nutno srazit cenu výroby – přijít na způsoby, jak mít připravené orgány univerzální (třeba upravené podobně jako xenotransplantáty), které lze z mrazáku rovnou servírovat pacošům. Ale neznáme ani dlouhodobou funkčnost kultivovaných orgánů. Nelze vyloučit, že po roce samovolně v příjemci třeba nevzplanou! Protože to prostě nikdo neměl v sobě dost dlouho…

To všecko naznačuje, že původní termín z naivního, dřevního roku 2018 znějící „do roku 2030 bychom se mohli dočkat prvních testů kultivorgánů na lidech“ spíše nebude možné dodržet – anebo to bude skutečně znamenat spíše první pokusy s kultivovanými jícny než kultivovanými plícemi a srdcema. Ergo naše srdéčka budou zatím stále muset plesat nad něčím jiným!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]