TLDR: Klimatické ochlazení po velké erupci ve 14. století zhoršilo sklizně v Evropě, posílilo závislost na dálkovém dovozu obilí a tím nepřímo zvýšilo šanci, že se mor dostane do italských přístavů. Víc u kemů hir.

Ačkoliv dnes máme tendenci vnímat mor jako vzdálené hobby našich středověkých předků, na náměstích mnoha českých měst stále stojí sloupy připomínající tuto katastrofu (a mnoho dalších podobných). Jenže právě kvůli tomu, že během nejslavnější morové epidemie po roce 1345 jaksi neexistovala teorie bacilů, je stále stran této šlamastiky odhalovat!

Analýza stromových letokruhů, ledovcových jader a historických záznamů fčil ukázala, že kolem let 1345–1346 došlo k prudkému ochlazení v celé severní polokouli. Letokruhy stromů z Evropy i Asie vykazují náhlé zpomalení růstu, zatímco ledovcová jádra obsahují výrazný „spike“ síry – typický podpis masivní sopečné erupce. Takové ochlazení mělo okamžité důsledky: zkrácenou vegetační sezónu, slabší úrodu a nárůst cen potravin.

„Takže sopka způsobila mor?“

Ne – ale mohla přispět k jeho ničivosti. Ve středověké Evropě, která už tak balancovala na hraně potravinové bezpečnosti, znamenala neúroda víc než jen prázdnější talíře. Hlad podkopával sociální stabilitu, zvyšoval migraci a hlavně nutil městské státy hledat zdroje jinde. A právě tady se do příběhu začíná vplétat mor.

Italské městské republiky – především Janov a Benátky – byly extrémně závislé na dovozu obilí. Když selhaly sklizně v okolí Apenin, sáhly po nouzovém importu z černomořské oblasti, odkud proudilo obilí po zavedených obchodních trasách. Tyhle lodě ale nepřivážely jen zrno. V jejich podpalubí přežívali hlodavci a paraziti infikovaní bakterií Yersinia pestis.

Obilné lodě se tak mohly stát ideálním vektorem pro zavlečení nákazy do Evropy…

„Nahrává tomu ještě nějaký argument?“

Možná! Zajímavé totiž je, že ne všechna velká města byla zasažena stejně. Studie upozorňuje, že města s dostatečnými vlastními obilnicemi – například Milán – nemusela tolik dovážet a byla relativně ušetřena. Naopak přístavy závislé na dálkovém obchodu patřily mezi první ohniska epidemie. To naznačuje, že ekonomická struktura měst hrála v šíření moru zásadní roli.

Je ale důležité zdůraznit, co tato interpretace netvrdí. Mor nevznikl v důsledku erupce a bez sopečné aktivity by se Yersinia pestis do Evropy pravděpodobně dostala tak jako tak – patogen v Eurasii cirkuloval už dříve. Rozdíl je v měřítku. Bez klimatického šoku by byl dovoz obilí menší, obchodní tlak slabší a pravděpodobně i počet zavlečených infekčních ohnisek nižší.

Epidemie by tak mohla mít mírnější průběh, nebo alespoň pomalejší nástup.

„Proč nás to napadlo až teď?“

Protože až teď se nad těmi věcmi uvažuje. Autoři studie upozorňují, že jde primárně o ekonomicko-klimatickou analýzu, nikoliv o přímý epidemiologický důkaz. Přesto dobře ilustruje, jak se klimatické události, obchodní sítě a biologie patogenů mohou spojit do tzv. „dokonalé bouře“.

Mor 14. století tak nebyl jen biologickou katastrofou, ale i výsledkem propojeného světa středověké ekonomiky. A právě proto si jej pamatujeme dodnes – na rozdíl od mnoha menších epidemií, které proběhly bez podobně nešťastné kombinace faktorů!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]