TLDR: Podívejte se, jak experimentální archeologie s pomocí páky, závaží a podobných „primitivních“ metod demonstruje, jak bylo možné budovat velké stavby i před příchodem průmyslové revoluce.

Neměli jen masivní biče

Co lidé vynalezli spalovací motor a moderní mašiny, propadli dojmu, že všichni lidé předešlých generací museli své katedrály, monumenty, pyramidy či megality budovat nejspíše s pomocí mimozemských technologií. Podívejte se ale, že ve skutečnosti páka dokáže divy! 

Pán na videu výše je Wally Wallington. Tenhle bývalý stavební inženýr ve svých videích demonstroval řadů způsobů, jak s manipulovat s velmi těžkými předměty jenom pomocí lidské síly… a lidské inteligence. 

Jeho demonstrace není novým objevem – archeologové obecně předpokládají, že podobnými metodami vznikaly nejrůznější stavby před příchodem moderní techniky. Od Stonehenge po pyramidy umí využití jednoduché fyziky doslova pohnout horou. 

Wally se ale proslavil za to, že tyto principy dokázal efektivně demonstrovat na replice Stonehenge lépe… než tisíc slov!

Dejte mi páku, pohnu světem

Jak jsme už rozebrali dříve s Patrikem Kořenářem, a jak zaznělo asi trilionkrát z dalších zdrojů, lidé před příchodem průmyslové revoluce rozhodně nebyli debžové. Ano, čím dále do historie půjdeme, tím měli komparativně méně zdrojů. A tím horší byla jejich úroveň technické miniaturizace.

V podstatě do 19. století a příchodu parních strojů a později spalovacích motorů měli ale lidé od nedávného novověku po dalekou neolitickou revoluci k dispozici stále totéž: lidskou sílu, koňskou sílu, a důmyslnost.

Nejen Wally Wallington, ale plejáda experimentálních archeologů demonstrovala schopnost velmi dobře s primitivními metodami vytyčit plán rozsáhlé stavby, a s pomocí kombinace páky, závaží a případně i variace kolejí pak schopnost pohybovat velmi těžkými břemeny.

Pár let nazpět například amatér Steven Tasker z Llanrhaeadru sestrojil prototyp jednoduchého dopravního stroje, který by uměl přepravovat velké kusy megalitů i po souši rychlostí 2,4 kilometrů za den. Pro přepravu kamenů z původního lomu by tak bylo potřeba několik měsíců.

Nevíme samozřejmě, zdali dřevěné kameny vypadaly identicky, ale není ani překvapivé, že se nám nedochovaly. Výzkumník Shaun Whitehead, který vedl robotický průzkum Velké pyramidy Djedi, pro BBC řekl, že „Stevenovy teorie o tom, jak mohly být masivní objekty přemístěny, však ukazují na velmi kreativní a praktickou inženýrskou mysl.“

Neexistuje mnoho důvodů, proč by stejnou vynalézavost nemohli mít i lidé tisíce let nazpět.

Stavitelé katedrál

Je jistě pravdou, že všechny detaily stavby Stonehenge nebo pyramid nejsou zcela jasné. To je ale způsobeno tím, že od jejich budování proběhly tisíce let. Původní kultury zanikly, a byť se mohly snažit po sobě leccos zanechat – písky času většinu toho odvály pryč.

Pokud bychom naopak přistoupili na to, že lidé minulosti byli hlupáci, kteří nebyli s to postavit své monumenty bez pomoci ufonů, kde přitom nastavíme hranici? Proč totéž netvrdíme o středověkých katedrálách, na které také byla potřeba jenom lidská síla a lidská důmyslnost? Proč totéž nezní u monumentů starověkého Říma, kde platilo totéž?

Proč to – shodou náhod – nejčastěji zaznívá u monumentů, které jsou nám na ose času i mapě Země velmi vzdálené, a jejich zdroje, i kdyby se neztratily, by zkrátka působily příliš… exoticky?

Co jsme vynalezli spalovací motor a moderní mašiny, usnadnili jsme sice ve velkém našim svalům – ale občas se nelze zbavit dojmu, že jsme se při tom zbavili také části naši kolektivní
důvtipnosti.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]