TLDR: Třetina hafanů zkoumaných v rámci psychologické studie trpí podobnou mírou nervozity, když se jim hračka vezme, že to připomíná srovnávání s některými návyky u lidí. Studie tuna.

Při studiu lidských závislostí a návyků je trochu nevýhoda absence kontrolní skupiny. Jasně, máte lidi, co berou drogu X vs. ty, co ji neberou – jenže ti zase často berou něco jiného! Když studujete možnou dependenci u lidí denně kouřících trávu, srovnávat je s nehuliči, co ale denně dají pět piv, je poněkud ošemetné. Co hůře, takové závislosti a návyková chování nemusí být platné jenom pro chemikálie, ale i pro činnosti – hazard, hry, sociální sítě…

Hodilo by se nám tak znát mechanismy závislosti i na jiných než těch lidských mozcích. To obvykle znamená dopovat pavouky kokainem a podobné srandy, ale to neřeší právě to návykové chování u činností! V nové studii ve Scientific Reports se tak namísto toho zaměřili na kurióznější srovnávačku s hafany.

Zdá se totiž, že někteří psi nejsou jen „hraví“, ale mohou být na své hračce doslova náchylní k návykovému chování – tedy nikoli klinicky závislí, ale velmi motivovaní až posedlí. Vlastně jako gambler na výherním automatu!

„Jak se takový gablerský hafan pozná?“

Vědátoři sledovali 105 psů různého věku a pohlaví v celkem 14 behaviorálních testech – třetina z nich vykazovala chování podobné závislosti. Ignorují páníčka i jídlo, když je poblíž jejich oblíbená hračka, a když jim ji vezmete, šílí ještě čtvrt hodiny! Některé jedince nešlo uklidnit ani po 15 minutách a opakovaně se snažili hračku získat zpět, i když byla mimo dosah. Z pohledu vědců šlo o psí obdoby tzv. „cravingu“ (touhy po odměně) a „ztráty kontroly“.

Autoři také požádali majitele, aby vyplnili dotazníky o běžném chování svých zvířat. Ukázalo se, že intenzita „hračkářského“ chování se liší mezi plemeny. Typicky jde o psy s vysokou aktivitou a pracovní motivací – například belgické malinoise, border kolie nebo některé pastevecké psy. Tedy biočichy, kteří by vám přinesli i odjištěný granát, kdyby byl na provázku.

U takových plemen se zdá, že silná motivace k odměně může snadno přerůst v něco, co už vypadá jako závislost.

„Takže hračky jsou jako heroin?“

To je právě problém srovnávání různých závislostí/návyků mezi sebou – jo a ne! Zajímavé ale je i to, že výzkumníci aplikovali kritéria běžně používaná u lidských behaviorálních závislostí – například salience (významnost podnětu), ztrátu kontroly nebo pokračování v chování navzdory následkům.

Psi s nejvyšším skóre se v testech k hračkám vraceli opakovaně a často ignorovali všechno ostatní, dokonce i interakci s člověkem. Z neurologického hlediska tak studie otevírá možnost zkoumat podobné dopaminové mechanismy odměny a motivace, jaké se předpokládají u lidí.

Autoři ale zdůrazňují, že nejde o klinickou závislost v pravém smyslu slova. Nejde o „psí gamblera“, který potřebuje léčbu, ale o projev extrémní motivace, která se může vymknout kontrole. Z praktického pohledu může takové chování narušit trénink i duševní pohodu zvířete – například když pes odmítá jíst nebo reagovat na páníčka, protože má „svou míčkovou fixaci“.

„Dobře, ale na co to je?“

Jde o cenný pohled pro vědu. Pokud psi vykazují podobné mechanismy jako lidé při behaviorálních návykových vzorcích, může to napomoci pochopení nejen závislostí, ale i procesů odměny, učení a sebekontroly napříč živočišnými druhy. Zatím je ale třeba brát výsledky s rezervou – neexistuje „zlatý standard“ pro diagnostiku závislostí u zvířat a velká část dat pochází z pozorování a výpovědí majitelů.

Tak či tak – zdá se, že někteří psi ke svým hračkám přistupují s takovou vášní, že by je mnoho lidí pochopilo až podezřele dobře. A kdo z nás se po vypnutí Netflixu, Steamu nebo Instagramu chová o moc jinak?

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]