TLDR: Velké pole hydrotermálních průduchů u Papuy-Nové Guineje je 100x větší než známější pole Lost City. Může být zdrojem až 8 % vodíku z moře. Studie tuna.

Mám tu jednu dobrou zprávu – jste výjimeční!

Proč? Jak? No přece tím, že jste suchozemci! Po většinu dějin evoluce nejenže život žil ve vodě – on se v ní zřejmě také zrodil! Jak mohlo vypadat dávné prostředí našeho praprasousedství, ukazuje i obří hydrotermální pole Kunlun nově objevené u Papuy-Nové Guineje.

„Co to je hydrotermální pole?“

Nejde o pole jako z vašich letních projížděk traktorem! Hydrotermální pole je oblastí na zemském povrchu nebo mořském dně, kde se zahřátá voda, plyny a minerály vyvěrají skrz trhliny v kůře – často poháněné podzemním magmatem. A možnost, že právě u podobných míst tak-akorát-aktivních vyvřelin vznikl život, není nová!

Již v roce 2000 bylo uprostřed Atlantiku objeveno hydrotermální pole s poetickým jménem Lost City. Pokud na něj ale tehdy vědátoři čuměli jak puk, z objevu Čínské akademie věd jim čelist zřejmě klesla až do sklepa – pole Kunlun je totiž víc než stokrát větší! S rozlohou 11 km² připomíná skutečné město…

Jeho velikost není jen dána plochou, ale i komponenty. Na rozdíl od Lost City s jeho zubatými věžemi z dolomitu mohou krátery v Kunlunu dosahovat průměru stovek metrů a hloubky více než 100 metrů!

„Jak to tam dál vypadá?“

Hydrotermální pole jsou sice podobní starým známým „černým kuřákům“, Kunlun i Lost City ale obývají namísto nich alkalické průduchy chrlíci studenější vodu o teplotě cca. 40 °C bohatou na vodík, připomínající polévku, ve které se kdysi mohl zrodit život na Zemi. Životu se tu daří i dnes – v kráterech hlubokých i přes 100 metrů dnes žijí krevety, krabi, sasanky a červi, kteří spoléhají na chemosyntézu místo slunečního světla.

Podle nové studie se zdá, že Kunlun může produkovat 5 % až 8 % veškerého vodíku z mořských zdrojů planety. Doposud byla přitom většina průduchů bohatých na vodík v blízkosti rozšiřujících se tektonických desek – jenže tam Kunlun neleží. To ukazuje, že dosavadní představy o vzniku podobných systémů, budou chtít ještě další výzkum!

Jen pro pořádek, na vznik života u alkalických průduchů neukazují jenom metafyzické úvahy – z genomických studií, které stopují nejrozšířenější a tak i nejstarší geny využívané životem, víme, pro jaké prostředí byly první mikroby uzpůsobeny. Měly přitom ideální vybavení pro život v podmínkách s extrémně vysokými teplotami, dostupným vodíkem a zdrojem kovů, které se uplatnili v jeho metabolizmu. Tohle prostředí odpovídá právě hydrotermálním průduchům…

„Takže přímo v Kunlunu vznikl život?“

To asi ne. Souvisí to s tím, jak Kunlun zřejmě vznikl – na počátku mořská voda pronikla do zemského pláště a interakce mezi tekutinou a horninou uvolnila teplo a vodík. To vyvolalo explozi, která vytvořila kráter. Teprve poté, jak se ve skále vytvořily zlomy, další reakce slané vody vedly k tvorbě dalšího vodíku.

Daný proces má ale svou dobu spotřeby. Očekává se, že tyto průduchy nakonec „vymřou“ – stane se tak, jakmile mořská voda již nebude moci pronikat do dostatečné hloubky a interagovat s materiály bohatými na vodík pod ní.

Proces interakce vyvřelin a mořské vody však mohl vypadat velmi podobně i před miliardami let – až nakonec právě tady, v absolutní tmě a skrz papání vodíku, vznik a po stamiliony let žil život! Teprve jeho další evoluce dala vzniknout i tak bizarním živočichům… Jako jsou mnohobuněční suchozemci dýchající kyslík (!) a čtoucí si arbitrární symboly posílané elektromagnetickými vlnami!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]