TLDR: Nejvyšší pravděpodobnost úspěchu zkoušek v italské studii byla kolem 12:00 (úspěšnost 72 %), naopak kolem v 8:00 a 16:00 klesla úspěšnost pod 55 %. Studie tuna.

Generace dětí (ale zase ne mnoho generací, protože školu tak dlouho nemáme) uvažovaly, jak vyzrát na výuku. Podle nové studie z Itálie je to přitom prosté – statisticky významně totiž úspěch u ústní zkoušky závisí nejen na tom, kolik víte… ale taky na tom, kdy vlezete ke zkoušejícímu do kabinetu. Zcela nejlepším časem prý bylo poledne!

„Jak se taková capina měří?“

Vědátoři v rámci práce analyzovali přes 100 tisíc výsledků kolokvií – přesněji zjistili, že šance na úspěch vrcholí kolem 12:00–13:00. Ráno a odpoledne? Tam se buď teprve probíráte, nebo už vaše mozkové buňky plánují útěk!

Celkem 104 552 záznamů ze systému ESSE3 dává výzkumníkům představu o času začátku, formě i výsledku zkoušky (uspěl/neuspěl). Nejde tedy jenom o jediný obor, kde by mohl být výběrůvý bias výsledků jasnější – celkem zkoumaný vzorec obsáhl 78 různých studijních programů a přes 600 různých zkoušejících. Výsledná křivka připomíná pěkně symetrické Gaussovo bříško.

„Zajímavý. Proč to tak je?“

Důvody nejsou (vzhledem k metodice) známé, ale nemusí jít jenom o bias vyučujících či študáků. Důvodem mohou být biorytmy studentů (sovy) vs. zkoušejících (skřivani), nebo prostě fakt, že po jídle je člověk a jeho kognice milejší. Vzhledem k tomu, že na výšce jsme ale obědvali tak ve 3 odpol, možná jenom lidi spěchali na oběd? To je samože další limitace práce – omezení na vzorek italských studentů.

Vědecky se ale spekuluje, že za zlepšením výkonnosti dopoledne a v poledne stojí fyziologická „arousal křivka“ – zjednodušeně řečeno, mozek má kolem oběda „největší tah na branku“. Naopak po obědě přichází gastrodemence a tedy i horší výsledky.  

„Co s tím můžeme dělat?“

Autoři navrhli, že by se zkoušky měly plánovat až na pozdní dopoledne – nebo že by si studenti měli přivstat. Ale když si vzpomenu, jak jsem si jednou přivstal v 6 ráno na hodinu začínající v 8… Načež jsem v 7:50 na odchodu pohlédl na postel a jako slaboch se zase vyzul a šel si do ní lehnout, domnívám se, že takový apel nebude mít valné šance!
Vtip je to ale jen napůl – většina studentů má spíš večerní chronotyp, to víme jak z jiných studií, tak i z této. To v praxi znamená, že ranní vstávání statisticky významněji nepovede k dobrým výsledkům, protože na zkoušku dorazí ospalé zombies.

„Však oni z toho vyrostou!“

A to je právě jádro pudla! Typický akademik ve věku 40–60 let už často bývá skřivan. Což znamená, že ráno může být až příliš ve střehu. Možná proto ráno zkoušejí přísněji – mají dost energie na detailní otázky i míň slitování. Odpoledne už se i jejich kognitivní výkon láme – a s tím i přísnost hodnocení, ne však nutně dobrým směrem…

Jednu z klíčových hypotéz autoři přebírají ze studií soudních rozhodnutí – tzv. ego depletion. Tedy že se vám postupem dne zkracuje mentální trpělivost a kapacita soustředění. A to se netýká jen studentů! I zkoušející pak mohou „padat do pasti rutiny“ – buď dají každému 3, nebo každého vyhodí. A to už je celkem jedno, co říkáte nebo v kolik hodin – odpoledne se to u řady z nich „už nepočítá“.

„Takhle to zní strašně depresivně…“

Klasicky nutno připomenout: studie jako tato sleduje statisticky významné trendy. Su si jist, že zrovna u vás (a vašich kamarádů) mohli být zkoušející odpoledne svěží jako jarní vánek, zatímco studenti vstávali v 6 ráno jako z děla vystřelení. Gratuluji – ale to není to, jak to z dat dané práce vypadá v příliš významném vzorku, který by možná bylo na škodu ignorovat!

Méně hyperbolicky řečeno: předpolední bias a popolední demence se samože řadě lidí může vyhnout. Vzhledem k tomu, že alespoň momentálně interpretace v zásadě zní „potkávají se mlaďoši a staroši“, nemusel by v nějakém významném množství být omezen jenom na školní či akademické prostředí…

Když vyzrajeme na výuku tak, aby byla příjemnější pro všecky zúčastněné – plody takové snahy mohou být časem k nalezení i mnoha jiných oborech lidské činnosti!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org