TLDR: Využití permakultury, tedy pojetí zemědělství jako uzavřeného cyklu, značně prospívá biodiverzitě a tlumí uhlíkové emise. Studie tuna.

I když téma vlivu člověka na zbytek přírody často zjednodušujeme na tezi „fosilní paliva být zlý nepěkná věc“, faktem je, že lidstvo má měřitelný vliv již po tisíce let! Dost možná právě lidé dávno před vznikem civilizace majoritně přispěli vyhynutí megafauny – a s objevem zemědělství jsme vykáceli obrovské množství lesů a proměnili velké plochy na rejdiště našich plodin…

Odhaduje se, že kolem 10 až 20 % emisí dnes pochází z využití půdy, do čehož patří zemědělství i lesnictví. A jelikož jídlo bude potřeba asi vždycky, nápady na zlepšení se hodí furt! Podle nové studie jedním z nich může být i permakultura.

Vo co go: Permakultura

Pojem permakultura není sám o sobě nijak nový, datuje se do 70. let. Jeho koncept si představuje zemědělství jako systém s fungujícími cykly jsou v permakultuře jednotlivé složky (živočišné druhy, plodiny, stromy, členové hospodářství) propojeny do komplexního systému založeného na přírodě. Cílem je, aby to celé fungovalo jako samoregulující, přirozený a rozmanitý organismus. (Pokud se chcete sci-fi zasnít, tak něco takového by mělo a muselo fungovat na vícegeneračních kosmických lodích typu Stanfordský torus).

Do pěstování plodin je tak například integrován chov hospodářských zvířat nebo je podporována rozmanitost užitečných organismů, aby se zabránilo používání minerálních hnojiv nebo pesticidů. Panuje ale řada otázek kolem efektivity takového konceptu, z nichž cena je jen jednou položkou – například není jisté, zdali permakultura skutečně přispívá biodiverzitě a nízkouhlíkovosti, anebo je to jenom navoněná bída…

Podle nové práce univerzity RPTU v Kaiserslautern-Landau ale platí, že – spoiler alert – permakultura skutečně přináší výrazné zlepšení biodiverzity, kvality půdy a ukládání uhlíku! Což jsou tři různé vlastnosti, které si raději popíšeme detailněji…

V řeči čísel

Pod „ekologičností“ se totiž mohou schovávat různé jevy, které jsou občas protichůdné. Známe to všichni z tématu plastu – ano, plasty jsou notoricky nepříjemný odpad, protože se nerozkládají a hromadí se. Jenže je paradoxně zároveň energeticky úspornější je vyrábět než papír, takže z pohledu emisí jsou ekologičtější, než kdybychom všecko nahradili papírem a dřevem…

V první řadě proto – biodiverzita, faktor často úpící pod našim monokulturním zemědělstvím. Vědátoři odhalili, že na permakulturních plochách se vyskytuje třikrát více druhů rostlin, žížal i ptáků než na referenčních plochách s převažujícím zemědělstvím v regionu. Tím se (už logicky matematicky) podporuje častější výskyt přirozených antagonistů škůdců, a snižuje tak potřebu pro insekticidy.

Také kvalita půdy byla vyšší ve srovnání s okolní konvenční zemědělskou půdou i ve srovnání s běžnými hodnotami pro konvenční zemědělství. Vysoký byl v půdě i obsah uhlíku a humusu – ten byl srovnatelný s hodnotami v travních (!) porostech. Obojí jsou důležité ukazatele jak pro růst plodin, tak například i odolnost v suchu…

Zdá se, že permakultura k sobě láká daleko více života – v půdě je tak vázáno i více uhlíku, dochází na menší erozi, a v součtu je tak i ztráta uhlíku z půdy nižší než při konvenčním pěstování.

Otázka kompetetivnosti

Výsledky tedy rozhodně jsou povzbudivé, sami autoři ale rovněž dodávají, že studií na efekt permakultury je trestuhodně málo. Nejsou tak úplně jasné dva další faktory, které s ekologičností nutně souvisejí, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát – tedy škálovatelnost a cena…

Permakultura vyžaduje velice pravděpodobně vyšší pozornost a tak i (krátkodobé) výdaje, než stávající průmyslové zemědělství. Není tedy ani jasné, zdali by zvládla kompetetivně nakrmit 8 miliard lidí. Dost možná může jít jenom o relativně minoritní výstřelek pro bohaté státy…

Na druhou stranu, cena zemědělství je dnes skoro až směšně nízká. Z předprůmyslových dob, kdy musela většina populace obdělávat pole, abychom neumřeli hlady, si dnes vystačíme s jednotkami procent populace v roli zemědělců! Zároveň ani dnes není mnohde (třeba u nás) zemědělství tržně nezávislým subjektem – na to, jak jde o segment značně závislý na veřejných dotacích. Protože v případě krize je dobré mít schopnost produkovat vlastní jídlo – a poslední roky ukázaly, že taková krize není nepředstavitelná…

Stálo by tedy přinejmenším přemýšlet o tom, jaké jsou možnosti permakultury jako přístupu k zemědělství – a jaké jsou možnosti překopání pobídek a dotací pro jeho podporu. Možná, že nemusíme po každém nápadu úplně chtít, aby spasil hned celou planetu. Stejně jako lidstvo při minulé proměně světa zvládlo divy i s jednotlivci již paleolitu, můžeme začít s novou změnou od podobně malých skupinek i dnes!

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]