TLDR: Sociologický průzkum naznačuje, že snahy o uplatnění AI v byznysové praxi často selhávají. Důvody mohou být praktické, ale i emocionální – tak či onak by s nimi zaměstnavatelé měli počítat. Studie tuna.

Umělá inteligence je buzzword posledních tří let – a jak už to s novými vynálezy chodí, společnost teprve hledá způsob, jak pomyslné kladivo využívat k zatloukání hřebíků, nikoliv pletení oděvů nebo jako hračku pro děcka. Nová sociologická práce varuje, že toto hledání je prozatím povětšinou neúspěšné. Firmy totiž upřednostňují technologie na úkor lidí. 

„Bude díky AIčku chleba levnější?“

Tohle je přesně ten typ otázky, který dneska není lichý. Z výzkumů víme, že AI má teoretický – teoretický! – potenciál zrychlit lékařské diagnózy či zlepšit třídení dat. Vyžaduje, a dlouho ještě bude, však lidský dohled. A lidi jsou lišky podšité, nevypočítavé! Přičemž navíc pokud máte firmu, která se neživí lékařskými diagnózami nebo datovými čáry máry, ale třeba jen peče chleba, současný boom AI vám v praxi bude stále na dvě věci. 

To nebrání společnostem, či přesněji jejich managementu, zkoušet hledat využití AI i pro novátorské užití. Alespoň prozatím, varuje nový výzkum, se však většině z nich tato snaha nedaří – až 80 %  firem podle vědátorů prozatím hlásí, že z AI nemá žádný užitek. 

Přesné důvody nejsou podle autorů ovšem jasné, a půjde nejspíše o kombinaci více faktorů včetně různých emocionálních a behaviorálních reakcích zaměstnanců vůči umělé inteligenci… 

„Aha, cool, a co to konkrétně znamená v lidštině?“

Aby bylo jasno, vědátoři nezkoumali zrovna pekárnu. Především přes rok sledovali poradenskou společnost se 600 zaměstnanci, která se snažila vyvinout a zavést používání nového AI nástroje určeného ke sběru digitálních stop zaměstnanců a mapovat jejich dovednosti a schopnosti, a nakonec vytvořit mapu schopností společnosti. Výsledky měly zefektivnit proces výběru týmu pro konzultační projekty a celý experiment byl vlastně pilotním projektem pro software umělé inteligence, který chtěli nabídnout svým vlastním zákazníkům.

Po téměř dvou letech společnost experiment – i navrhovaný produkt – přesto pohřbila. Podlě vědátořů v tomto konkrétním případě panovala (poměrně logicky) nevole k tomu, že AIčko doslova šmírovalo práci zaměstnanců včetně jejich kalendářů, interní komunikace a každodenní práce. Postupně se tak zvyšovala nevole k poskytování dat AIčku, v důsledku čehož klesala i jeho přesnost. Objevil se i druhý typ chování, když někteří pracanta začali systém manipulovat tím, že mu podávali informace, o kterých si mysleli, že budou přínosné pro jejich kariérní postup!

Zajímavější jsou obecné závěry o tom, jak se lidé k AI staví. Z hlediska reakce na novou technologii se podle studie dělí do čtyř stejných skupin: plná důvěra, plná nedůvěra, nepříjemná důvěra a slepá důvěra. Rozlišovali přitom mezi kognitivní důvěrou (zda člověk věří, že technologie funguje dobře) a emocionální důvěrou (svými pocity vůči systému). Čím méně lidé důvěřovali nástroji na emocionální úrovni, tím více omezovali, stahovali nebo manipulovali se svým digitálním otiskem, přičemž bylo obzvláště pozoruhodné, že to platilo i v případě, že měli kognitivní důvěru v technologii!

„No tak to je case study jedné špatné firmy jenom…“

Dalo by se argumentovat, že tento konkrétní příklad dává ponaučení prostě nezavádět AIčka, která de facto šmírují pracanty. Protože pak jaksi bude ze strany pracantů panovat jistá nevole k pilování AI modelů, žejo. AI ale potřebují data, na kterých se mohou učit – a bez vůle lidských zaměstnanců se tak neobjedou. Autoři práce mají také za to, že podobný příklad v různých obměnách platí i jinde. Jejich studování softwaru Copilot AI společnosti Microsoft zatím přináší podobná zjištění o neefektivitě…

Pokud většina firem AI z různých důvodů (ať nechutí pracantů nebo limitacím AIček) zatím z technologie nic nemá, skoro zcela jistě směřujeme k redukci investic. Čili: splasknutí bubliny. AI jako technologie tu velmi pravděpodobně zůstane i po ní, stejně jako Dot.Com bublina nebyla koncem internetu. Ale přestane být univerzální buzzwordem, od něhož se očekává, že nás všechny pošle na Úřad práce! 

Možná, že teprve až po takovém kolapsu boomu AI se odfiltruje zrno od plév, přestanou se od AI očekávat zázraky – a bude využívána jako další nástroj lidských pracantů, spíše než aby byla jako ve vlhkých snech managerů nástrojem, který lidi zcela nahradí. 

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]