TLDR.: Otisky stop mikroraptora odhalují, jak teropodní dinosauři získali schopnost létat. Mohlo by jít o klíčový moment jejich transformace v moderní ptáky. Studie tuna.

Při pohledu na letící ptáky se nabízí otázka – jak to začalo? I když se lidstvo snažilo vstup na oblohu očůrat pomocí techniky a vědy, cesta byla zdlouhavá a místy to působilo až nedůstojně. U ptáků to nejspíš bylo podobné – tedy spíše u jejich předků. K úsvitu ptačího létání se totiž musíme vypravit miliony let nazpět…

Rozhovor s dinosaury

Dinosauři jsou cool. To vám řekne každé dítě a nenudný dospělý. Smutné proto je, že se toho moc nedozvíme o jejich chování, protože nám z nich moc nezbylo. Z šutrů přeměněných z jejich kostí vyčteme akorát jejich chuť se navzájem ohlodávat. Kromě kostí ale archeologové nachází také dinosauří stopy, které nyní možná odhalují přechod od běhu k letu.

Jak většina z nás ví od věhlasného (ale fiktivního) paleontologa Alana Granta, ptáci se vyvinuli z dinoušů. Konkrétně ze skupiny zvané teropodi, kam patří takové hvězdy stříbrného plátna jako Tyranosaurus, Spinosaurus nebo Velociraptor. Každý z nich měl svá specifika. A to platí i pro jejich stopy.

Stopy prozradí nejen velikost a tvar dinosauřích chodidel, ale taky jejich hmotnost, rychlost běhu a nyní se zdá, že i to, co zajímavého dělali jejich majitelé předními končetinami. Vědátoři z jihokorejské, několika amerických, kanadské a čínské univerzity se zaměřili na ťápoty mikroraptora nalezené v Jižní Koreji.

Peří je v módě

Mikroraptor byl rod až devadesát centimetrů vysokých opeřených teropodů. Žil asi před 120 miliony let. Ze zkamenělin víme, že byl opeřený. Teď si peří spojujeme s létajícími ptáky, ale pravděpodobně se vyvinulo z jiných důvodů. Podle rozšířené hypotézy byli opeření nebo alespoň ochmýření i tyranosauři, a to hlavně jejich nedorostlé ratolesti.

Původní funkcí peří tedy nejspíš byla termoregulace a ochrana před vlhkem. Jeho využití k letu bylo doménou až pozdějších tvorů. Ať už by se T-rex snažil svými opeřenými ručičkami máchat sebevíc, asi by své osmitunové tělo do povětří nedostal.

Ale co ty stopy?

Oproti tomu kilo a půl vážící mikroraptor na tom byl daleko lépe. T. Alexander Dececchi s kolegy ze zkamenělých stop vyčetli, že běhal rychlostí 37,8 km/h. To by sice nestačilo na dohnání jeepu vezoucího třeba zrakveného matematika, ale i tak je to na délku jeho nožiček hodně. Kdybychom toto stvoření zvětšili tak, aby mělo nohy dlouhé jako gepard, nechal by skvrnitou číču daleko za sebou.

Překvapivě vysokou rychlost by mohla vysvětlit hypotéza, podle které by mikroraptorovy přední tlapky nezahálely, využily své opeřenosti a mávaly. Tím hnaly mikroraptora rychleji kupředu. Náš autor stop zároveň mohl v běhu poposkakovat až popoletovat. Podobný pohyb dnes provozují slepice s přistřiženými křídly, jen ne tak efektivně s propracovanou koordinací předních a zadních končetin.

Co se v mládí naučíš, ve stáří je ti k prdu

K překonání zemské přitažlivosti je klíčový poměr dodané energie a hmotnosti. Ptáci své odlehčení řeší například tím, že mají duté kosti. Tyhle vymoženosti teropodi ještě neměli (zatím). Výhodu ale mohla mít mláďata, která navíc pravděpodobně bývala opeřenější než jejich rodiče.

V určitém věku tak mohli minidinouši dosáhnout velikosti, hmotnosti a zároveň síly svalů umožňující plachtění nebo přímo let. Určitá výhoda v útěku před dravci tam jistě býti mohla, ale nechtěl bych být v kůži rodičů, jejichž potomci v určitém věku začnou poletovat, kam se jim zachce.

Ad caelum per aspera

Původ létání předků dnešních ptáků proto pravděpodobně nebylo binární záležitostí – buď letí nebo neletí, ale spíše spektrem od opeřenými prackami urychlovaného běhu, poskakování, popolétání a plachtění ke skutečnému letu.

Jakkoli bizarně museli tyto prvotní pokusy připadat našim drobným, chlupatým předkům v období křídy, my dnes můžeme obdivovat nezdolnost průkopníků teropodní aviatiky při pohledu na majestátní krkavce nebo si díky nim vychutnat kuřecí Buffalo wings.

[Filip Šlapal]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]