TLDR: Jak v rozvojovém, tak i bohatém světě je péče o duševní zdraví hrubě podceňovaná a podfinancovaná. Neznamená to, že by lidé depresi neměli, ale že s ní nejsou léčeni – a to zvyšuje riziko „samoléčby“, závislostí a sebevražd. Studie tuna.

Zpráva, která nepotěší!

Některé studie jsou překvapivé a přinášejí naprosto nové, šokující poznatky o světě kolem nás – a pak jsou tu studie jako ta nynější, které jsou přesně opačné. Data z pár let staré práce totiž opět potvrzují, co se dlouhodobě ví – deprese a boj s duševními nemocemi jsou hrubě podceňované, podfinancované a bagatelizované. A to vede k celé řadě mrzení.

V řeči čísel z práce vyplývá, že jenom 23 % lidí s diagnózou deprese z vyspělých zemí dostává alespoň minimální adekvátní péči. U zemí rozvojových je to pouze 3 % těchto pacientů. Data pocházejí metastudie vytvořené na základě 149 studií z 84 zemí světa, které stopovaly vývoj boje s duševními nemocemi během let 2000 až 2001.

Samože, to není nikterak šokantní. Již jiné starší práce naznačily, že nedostatky v léčbě deprese se mohou pohybovat od 45 % v Evropě až po 67 % v africkém regionu a 70 % v regionu východního Středomoří. Ale nebuďme v sebeklamu, že u nás je deprese už vyléčená…

Nejde ani o nemoc, kterou by trpěli jenom „ti přecitlivělí mileniálové“. Podobně starší studie také odhalily, že riziko diagnózy deprese stoupá s věkem, více ohroženy jsou přitom ženy. Neznamená to, že mladší lidé a/nebo muži by byli vůči depresi imunní – vyhledávají však méně odbornou pomoct.

Kam to nakonec vede, odtuší každý.

Od deprese k závislosti, od závislosti k…

Míra lékařské péče je dnes přitom lepší než kdykoliv dříve. Existující terapeutika a psychologické terapie mohou pomoct většině pacientů z nejhoršího a normalizovat jejich stav. V opačném případě se naopak zvyšuje riziko chronifikace deprese a vznik „začarovaného kruhu“, kdy se stav postupem času zhoršuje. Hrozí tak rozvoj závislosti na návykových látkách, kterými se pacient snaží „léčit sám“, zvyšuje se také riziko sebevraždy.

Nejde ani o problém, který by byl vlastní jenom lidem z měst. Naopak, vylidňování venkova a horší ekonomická situace mimo města naopak zvyšují riziko rozvoje deprese – konec konců, autor tohoto textu pochází z vesnice, a kdo tu nechlastá, jakoby nebyl. To je ale samože jen anekdotická poznámka bokem.

Aktuální studie varuje nejenom před tím, že depresi a psychologické péči obecně je věnována malá pozornost ve společnosti, ale i ve financování lékařské prevence. V roce 2019 činilo globální financování duševních chorob méně než 2 procenta rozpočtu.

Plody této bagatelizace deprese, které často začínají u „tak nebuď smutný“ a končí u „nemám problém s alkoholem, ale bez něj“, pak sbírá celá společnost. Dostatečná pozornost duševnímu zdraví přitom není výhodná jenom pro prevenci sebevražd, ale i snížení péče o další poruchy a problémy před tím, než se rozvinou – čistě zdravotní výdaje na léčbu pacientů závislých na návykových látkách (včetně alkoholu) by například byly výrazně nižší, pokud by se podařilo závislostem předejít efektivnější psychologickou péčí.

Neradostný vývoj

Do jisté míry to může změnit každý z nás. Jasně, ne každý je ministr zdravotnictví, který alokuje rozpočty (i když zrovna v Česku je těch ministrů zdravotnictví věru požehnaně). Ale užitečné je už začít u toho, že deprese není „jenom problém mladých“, že nejde jenom o to, že „je někdo smutný“, anebo že jde jenom o „duševní nemoc bez vlivu na zbytek těla“…

Ve veřejné diskuzi lze požehnaně slyšet všechny tyto nesmysly, které odporují datům a realitě. A čím méně jich bude zaznívat, tím pozitivněji se situace na poli boje za duševní zdraví bude vyvíjet. Zatím v této snaze ovšem medicína a spolu s ní i společnost prohrává.

Počet případů deprese a souvisejících poruch je přitom dlouhodobě na vzestupu, a tato trajektorie byla známa již před rokem 2020. Události této dekády počet případů deprese spíše zvýší nežli naopak.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]