TLDR: Stopování DNA mroží slonoviny ve středověké Evropě ukázalo na původ daleko v Arktidě. Zdejší končiny přitom obývali také domorodí severoameričtí Inuité. Studie tuna.

Když se řeknou „vikingové“, málokdo si vybaví obchodníky spíše než válečníky. Ale vikinští lovci mrožů, kteří se plavili po rozlehlém Atlantiku, hráli také důležitou roli v dávném obchodě s mroží slonovinou, který se rozprostíral přes severní oceány. A zřejmě nejen těmi na naší hemisféře…

Slonovina bez slonů

Nedávný výzkum Lundské univerzity totiž rovněž odhalil, že tento obchod pravděpodobně vedl k raným interakcím mezi severskými osadníky a arktickými domorodými (již de facto severoamerickými) obyvateli několik století před Kolumbovou slavnou plavbou.

Studie sledovala cestu mroží slonoviny z dalekých končin arktického Grónska zpět do středověké Evropy skrze genetické „snímání otisků prstů“ starobylých mrožích ostatků. To je technika používaná vědátory k určení místa původu mrožích artefaktů.

Autoři extrahovali starobylou DNA ze vzorků mrože nalezených na různých místech severního Atlantiku. Tým poté porovnal tyto genetické profily, aby mohl vysledovat slonovinu zpět do konkrétních arktických lovišť – míst vzdálenějších, než se původně předpokládalo.

Odkud pocházeli?

Skutečnost, že slonovina v Evropě pocházela z Arktidy, vyvolala další otázku: Měli grónští Seveřané dovednosti a technologie potřebné k tomu, aby se vydali do těchto ledových arktických vod?

Ve snaze přijít tomu na dřeň rekonstruoval badatel Greer Jarrett potenciální plavební trasy pomocí tradičních norských loděk. Pokus ukázal, že Skandinávci museli trefit úzký časový úsek, kdy bylo možné proplout ledem, ulovit mrožíky, zpracovat slonovinu a vrátit se, než moře opět zamrznou.

Předpokládá se, že tato sezónní honba za mroži byla nebezpečná a vyžadovala přesné načasování a odolnost. Krom toho, že Skandinávcům v tom nejspíše pomáhaly jejich koule z wolframu, mohli mít i pomoc domorodců. Lovecká území v Arktidě totiž nebyla zdaleka prázdná. Inuité z Thule a další původní arktické národy zde již byli přítomni a rovněž lovili mrože a mořské savce…

Pravděpodobné, nikoliv jisté setkání

I sami autoři zdůrazňují, že potenciál na setkání Skandinávců a Inuitů zůstává pouze v rovině potenciální možnosti. Zároveň by ale bylo s podivem, kdyby si domorodci vůbec nevšimli exotických poutníků, kteří vypadají notně odlišně, než na koho jsou zvyklí. A jelikož obě kultury jsou známé ledasčím, jenom ne zevrubnými kronikami, občasné setkání by naprosto v pohodně mohlo projít bez povšimnutí historie.

Potenciální směsice evropských a arktických kultur na pozadí drsné arktické krajiny musela být pozoruhodným výjevem! Ačkoliv jistí si dávným setkáním být nemůžeme, připomíná nám, že Skandinávci byli podstatně víc, než jen krvežíznivými podmaniteli, kteří lačnili po krvi spořádaných křesťanů. ?

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]