TLDR: Malý cubesat LASARsat by měl otestovat základní technologie pro ovlivnění či deorbitaci satelitů pomocí laseru. Stojí za ním skupina českých středoškoláků. Oznámení tuna.

Zatímco vy jste na střední beztak vítězili leda tak v koulované, středoškoláci z týmu LASAR koulí docela jinak! Možná si pamatujete, jak letos v dubnu vyhráli dvě ceny ze tří ve finále celosvětové soutěže Conrad Challenge pořádané v kosmickém středisku v americkém Houstonu – a fčil na to navazují snahou vypustit do kosmu vlastní družici, která by jejich dubnový nápad otestovala v praxi!

Praktický test

LASAR totiž v dubnu zvítězil s nápadem, jak pomocí laseru restartovat a/nebo deorbitovat nekomunikující družici na oběžné dráze Země. Což je o to podstatnější, že satelitů na oběžné dráze Země rapidně přibývá a nelze se spolehnout na to, že o všechny z nich se postará postupné tření o naší atmosféru dostatečně rychle.

Původní koncept zněl, že když se podaří laserem ze Země zasáhnout fotovoltaické panely satelitu, mělo by to typicky způsobit automatickou registraci chyby a restart (nekomunikujícího) palubního počítače. Nyní rozvíjejí také alternativní možnost – totiž, že laser se může zahřátím povrchu satelitu postarat o jeho zpomalení.

Tím, že se zahřeje samotný povrch, může jednak dojít k odpaření části materiálu (čímž v principu akce-reakce může fungovat jako brzdící tryska), popřípadě snáze zahřeje okolní stopové zbytky atmosféry, čímž může dojít k její expanzi, čímž opět dojde na zpomalení o atmosférické tření. A tak i dřívější pád do atmosféry. To by mimochodem fungovalo nejenom na satelity, ale i kusy smetí…

Od teorie je ale k praxi mnohdy notně daleko.

Jak to prubnout?

Na palubě LASARsat by se měly nacházet koutové odražeče pro odražení laserového paprsku zpět na Zemi, plazmový detektor měřící ionizaci okolního prostředí laserem a LED diody pro testování zaměření družic teleskopem.

Jak jeho konstruktéři dodávají, pro úspěšnou realizaci našeho nápadu a jeho uplatnění v kosmickém průmyslu je potřeba zjistit například to, jak laserový paprsek ovlivní atmosféra při jeho cestě k cílové družici, zkrátka kolik energie pohltí atmosféra.

Dopadne-li vše podle plánu, LASARsat by se mohl vydat to otestovat již na konci roku na palubě Falconu 9 (jako jeden z mnoha vynášených satelitů). A, popravdě, docela bych byl překvapen, kdyby koncept nečekala zářná buducnost! Pokud bychom totiž již dnešními, relativně slabými lasery mohli významně ovlivňovat či dokonce deorbitovat satelity, mohlo by to zajímat nejenom orbitální „ekology“, ale i podnikavce a zejména vojáky!

I pro nadšení

Nicméně, i samotná skutečnost, že „čeští středoškoláci staví družici“ je sama o sobě zjevným motivátorem! Tým LASAR proto založil spolek DoSpace, kterým chce popularizovat kosmický výzkum a technologie. Již nyní mají přes 35 členů z řad studentů středních a vysokých škol z celého Česka, ale i Slovenska, USA, a dokonce i z Mexika.

DoSpace by se tak mohl proměnit v líheň mladých talentů, kteří by směřovali do existujících českých kosmických firem a výzkumáků, popřípadě by plodil zakladatele nových firem a výzkumáků! To už samože fantazíruju a projektuju si naděje – dosavadní trajektorie LASAR týmu však působí dojmem, že ještě zdaleka nedosáhla svého apogea!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]