TLDR: Vyšší hladina oceánů = více slané vody v podzemní vodě na pobřeží. A ta, zdá se, stromům příliš nesvědčí. Studie
tuna.

V lese duchů

Když se mluví o změně klimatu, tání ledovců a souvisejícím stoupání mořské hladiny, zejména u tuzemského čtenáře to mnohdy může budit pramalé emoce. „OK, tak někde jinde do sto let stoupne hladina o 30 až 130 cenťáků – to je teda katastrofa, vytáhněte ze skříně Kevina Costnera i s katamaránem!“

Fčil nebudu řešit, jaké jsou šance na podobný nárůst, jak by podobný nárůst zhoršil třeba tropické bouře, nebo co by takový nárůst v reálu znamenal pro pobřežní města. Stoupání oceánské vody má totiž i stále významnější vliv nejen na lidská sídliště, ale i naše kamarády ze zbytku přírody. Ukazuje se totiž, že třeba stromy v pobřežních oblastech překvapivě nemají rády více slané vody v podzemí…

Lesy duchů neboli ghost forest jsou právě co do počtu narůstající porosty mrtvých stromů v pobřežních oblastech, kde zvyšující se hladiny oceánů změnily výšku pevniny. Mořská voda kvůli své zvýšené salinitě doslova zabíjí lesní ekosystémy, a mnohdy i ty velmi vzdálené od moře.

Východní pobřeží Spojených států čelí další klimatické hrozbě. Při globální změně teplot a tání ledovců se zvyšuje hladina moře, a rapidně ničí stromy a lesy. Ty při zvýšené salinitě okolního prostředí reagují opadáním, vybělením či zčernáním, až definitivním odumřením.

Více vlivů

Na efekt rychlé deforestace pobřeží Severní Ameriky se v roce 2021 zaměřila i práce týmu Emily Ury. Ta studovala proměnu daných, typicky již chráněných lesů za období 35 let. Spoiler Alert: až 32 % území lesů ve študovaném období doznalo „proměny“, což značí buďto zmizení nebo významný úbytek původních stromů.

Faktorů je samozřejmě vícero (a připomínám, že lesy byly již v chráněných oblastech), ale až 11 % lesů se proměnilo právě v tzv. lesy duchů, na které mám velký vliv právě stoupající salinita podzemní vody.

Vlivů pro zvyšování slanosti je vícero, než jen vsakování oceánu na pobřeží. Narůstající silné bouřky, které jsou také dopadem klimatických změn, tlačí mořskou vodu častěji a ve větší míře směrem do vnitrozemí. Zároveň s tím delší období sucha snižují odtok sladké vody. Všechny tyto faktory podporují postup slané vody do vnitrozemí, a ničí stromy od kořenů.

Jak už to chodí, ani umírající část lesů z Česka dost možná všichni neobrečíme. Na to, aby se efekt podepsal na našich lesích, samozřejmě nejspíše nikdy nedojde (ledaže bychom udělali z Polska moře). Zvyšující se hladina oceánu je přesto hrozbou v první řadě pro ostrovní a nízko položené státy, přibývající poznatky však ukazují, že ohrožení se týká i oblastí vzdálených víc od moře.

Vize či varování?

Pokud se ovšem tvrdí, že u pobřeží žije velká část lidstva, žije tu i velká část ekosystémů. Potenciální devastace velkého počtu stromů znamená i jejich oslabení, a tak oslabené nemalého počtu celoplanetárního života. A to nakonec bude mít efekt i na náš vnitrozemský Hobitín.

Zasolování příbřežních estuárií ohrožuje nejen stromy, ale i ryby a ostatní živočichy, půdu a lidské zdroje vody. V půdě nepřežívá nic než mikrobi a řasy…

Život se samozřejmě umí přizpůsobit lecčemu, ale činí tak v tempu tisíců až milionů let – pokud tedy nemáte zrovna v záloze elixír nesmrtelnosti, oslabení pobřežních ekosystémů není něco, co jen tak přečkáme. Les duchů nám může sloužit buď jako varování nebo jako futuristický obrázek naší budoucnosti.

[Marcela Janků]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]