TLDR: Hybridní fotokatalyzátor oxidu železa/aktivního uhlí může jak zachytit perfluorované a polyfluorované sloučeniny (PFAS), tak je také rozložit. Činí tak relativně efektivněji a rychleji než starší nápady. Studie tuna.
Ach, věčné chemikálie… Metody jejich eliminace se v novinkách z vědy staly novými „novými bateriemi”. Čili populární věc, o které lze psát furt dokola. Ve skutečnosti totiž není problém je eliminovat – to umí i napalm!
Což není vtip, spalování je skutečně doporučená metoda eliminace těchto látek. Jenže krom toho, že je to metoda taky poněkud destruktivní, je taky energeticky velmi náročná. Hledá se proto nějaký méně složitý způsob, jak dosáhnout téhož. Zatím nejlepší výsledky přitom dosáhli vědátoři Univerzity v Britské Kolumbii se světlem!
Řešení jsou, ale…
Malá rekapitulace pro pozdě příchozí. Věčné chemikálie alias PFAS jsou nepoddajné látky, které se jednak přirozeně prakticky nerozkládají, a jednak víme, že působí škodlivě na zdraví naše i zbytku běžných biočichů. Nápady, co s tím dělat, existují – ale zatím žádné nepostoupila příliš do praktické nasazení.
Mnohdy se vědátoři snažili v rámci prototypování řešení PFAS dané chemikálie buďto zachytit, anebo odbourat. Fčil ale tým z kanadské Univerzity Britské Kolumbie (UBC) přišel s novým konceptem, který by mohl látky nejen lapit, ale i rozložit!
Jak se jim to teda podařilo? Tým v zásadě vyvinul hybridní fotokatalyzázor oxidu železa/aktivního uhlí, v němž se kombinují dva přístupy. Aktivní uhlí se běžně používá k absorpci PFAS z pitné vody díky svému vysokému povrchu a silné afinitě k organickým sloučeninám. Jenže k likvidaci adsorbovaných PFASů je zapotřebí dalších kroků. Tady přichází druhá půlka.
Budiž světlo
Fotokatalytická degradace je další zkoumání slibný způsob rozkladu PFAS pomocí světelné energie. V posledních letech se objevily různé oxidy kovů jako potenciální možnost likvidace chemických látek pod UV zářením. Je však třeba mít na co svítit…

Kanadská mašina obě metody spojuje a zachycuje chemické látky PFAS + je rozkládá na neškodné složky. Není to tedy ani tak revoluce, jako spíše evoluce v hledání metod, jak PFAS vyčistit z pitné vody – což by následně mohlo sloužit k její redukci v lidském organismu i ekosystému celkově.
V tomto ohledu je fajn, že kanadská mašina nežere moc a je rychlá. Na redukci 85 % PFOA sloučenin stačí relativně slabé UV světlo, celý proces přitom může v součtu až 90 % věčných chemikálií odstranit během… tří hodin. To možná může působit jako hodně, ale je to podstatně rychlejší než jiné doposud navržené metody.
Světlo na konci tunelu
To klasicky neznamená, že kanadská mašina se bude již zítra montovat do vaší okresní čističky vody. Je však vidět určitý postup v tom, jak se od prvotních nápadů, co s PFAS dělat, dostáváme blíže reálným konceptům, které si lze představit i mimo svět vědeckých publikací. Kanadská mašina se navíc neomezuje pouze na PFAS. Výzkumníci věří, že by si mohl poradit i s dalšími náročnými kontaminanty – třeba tak může napomoct vzniku nových metod zpracování vody!
Zároveň ale k tomu všemu bude ještě potřeba dost času a nejen vůle vědátorů, nýbrž i praktické kroky byznysu a politiky. PFAS ve vodě tak zřejmě ještě nějaký čas budeme společně koštovat – a spolu s tím budeme koštovat i články o jejich eliminaci. S trochou štěstí a píle ale nové metody jako kanadský fotokatalyzátor mohou ukazovat světlo na konci tunelu věčných chemikálií!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]