Vytvořeny nové typy „umělých buněk“. Stále jsou k ničemu

TLDR: S pomocí DNA lze fyzicky svázat proteiny tak, aby se ve vodě samy složily do objektů připomínajících cytoskeletony. Neumí se ale dělit ani nemají jiné využití. Studie tuna.

Sodoma Gomora, co se to zase děje?! Inu, hlavně žádnou paniku – svého druhu syntetické buňky vznikly již několikrát v minulosti! Pokaždé to v podstatě znamenalo, že si vědátoři stále důkladněji hráli s buněčnými mechanismy a hrabali do nich. A to platí také u dnešní studie – stále ještě pořád neumíme vytvářet nové buňky zcela od nuly. Ale přesto je syntetická biologie o malý kus dál! 

Vo co go

Vědátoři pod vedením vědátorky Ronit Freeman z University of North Carolina totiž vytvořili molekulární objekty, kterým s určitou dávkou optimismu můžeme říkat „umělé buňky“. Nejde totiž rozhodně o inertní (nano/mikro)částice, nýbrž jsou vystavěny se záměrem napodobovat strukturu a funkci přirozených buněk. Zároveň ale neumí rozhodně vše, co běžné buňky (třeba dělení), a slovo „buňky“ se pro ně tedy úplně nehodí, byť se jim tak v syntetické biologii běžně říká… Alespoň z pohledu laiků, kterým by mohlo připadat, že jsme právě stvořili život. Což se nestalo.

Co se tedy stalo? Vytvořené syntetické buňky (u termitu už zůstaneme) mají především formu „uměle vytvořeného“ cytoskelu alias „buněčné kostry“. Vědátoři přeprogramovali sekvence DNA tak, aby fungovaly jako stavební materiál, který váže dohromady proteiny. A jakmile tento programovatelný matroš umístili do vody, struktury získaly tvar.  🌐

Jinými slovy: autoři práce prokázali, že dokážou vytvořit kombinované molekuly proteinů a DNA, které fungují jako skelety/lešení tím, a které se samy skládají do kapek o velikosti buněk. Nevytvořili ale nic, co by se samo množilo nebo mohlo provádět jakékoliv konkrétní úkony. Takže žádnou paniku!

Zdroj: Freeman, Nature Chemistry 2024
Zdroj: Freeman, Nature Chemistry 2024

Má to nějaké výhody?

Podobné napodobování aspektů živé biochemie tu bylo již několikrát, a ještě mnohokrát na něj ve výzkumu dojde. Možná, že za pár dekád se na práci Freemanové bude vzpomínat jako na jeden z dílčích kroků při vytvoření skutečně živých syntetických buněk – ale tak daleko ještě nejsme, a kdo ví, kdy/zdali i budeme…

Živé buňky jsou sice furt o složitější než syntetické buňky vytvořené u Freemanky – to neznamená, že nynější objev platí za zbytečnost. Momentálně jde jenom o základní vědu. Syntetické „buňky“ mohou ale jednou nabídnout některé zajímavé vlastnosti, které ty živé nemají.

Umělé buňky jsou totiž odolnější během vysokých teplot. Prokázaly stabilitu i kolem 50 °C. A to otevírá možnost výroby buněk s mimořádnými schopnostmi v prostředí, které je pro lidský život běžně nevhodné! Umělé buňky (u-buňky) tecy mají potenciál v dopravě léků, ale i integraci s živými buňkami v rámci léčebných terapií. 

Zdroj: FOX, vlastní
Zdroj: FOX, vlastní

Postupný vývoj

Ale samotné uplatnění pro kurýrování chorob, vytváření supr-dupr drog nebo třeba zlevňování chleba, budou mít na bedrech už jiné týmy… Stejně jako další pokroky v replikování živých mechanismů do syntetické podoby.

A takový pokrok vstříc aplikaci může zabrat dekády! Ostatně ani jiné, mediálně velmi vděční „xenoboti“ z minulých let, zatím nekmitají jinde než v laboratořích. Sodoma Gomora se tedy nekoná – a až na ni za mnoho dalších let & mnoho dalších kroků jednou dojde, budeme vnímat umělé buňky zřejmě jako stejně běžnou věc, jako jiný již letitý příklad buněčných hrátek na nejmenší úrovni – totiž in vitro oplodnění alias děti ze zkumavky!

I z těch měli kdysi mnozí velké obavy, protože se přece „zasahovalo do přirozených buněk“, ale i ty dnes bereme stejně běžně jako děti vzniklé postaru…

[Ladislav Loukota, NK]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama