TLDR: Nový výzkum modeluje, co se děje, když lidé vdechují různé druhy plastových částic a kde končí. Studie tuna. 

Mikroplasty jsou na dobré těle k tomu, aby reklamy na plastové obaly za pár let či dekád vypadaly podobně prazvláštně, jak dnes působí reklamy na azbest či olověné nátěry. Jak moc nám (ne?)škodí či za jakých podmínek, je však stále otevřenou výzkumnou otázkou. Nová práce k tomu podává pomocné chapadlo skrze mapování, kudy částice našimi těly putují… 

Plastová rotyka

Cesta plastových částiček našimi těly má různé startoviště. Jak moc rizikové jsou částice pozřené v potravě? Nu, toho se dnešní téma netýká. V nynější studii z University of Technology Sydney (UTS) výzkumníky zajímalo, jaká dobrodružství prožívají toliko částice, které vdechneme. 

Již starší práce prokázaly přítomnost nano- a mikroplastových částic v dýchacím systému lidské nebo třeba také ptačí populace. Nevíme ale, jak moc nám částice mohou či nemusejí škodit. Nedávná odlišná práce ukázala, že některým lidem se mohou částice shromažďovat v plicích uvnitř cév – to optimistickým závěrům příliš nenasvědčuje, stále jde ale jen o korelaci! K jasnějším závěrům bude proto třeba vědět, kde přesně částice hledat…

Tým Suvashe Sahy nyní použil výpočetní dynamiku tekutin a částic (CFPD) ke studiu přenosu a usazování částic různých velikostí a tvarů v závislosti na rychlosti dýchání. Výsledky odhalila možná ohniska v dýchacím systému člověka – zdá se, že částice se mohou hromadit od nosních dutin až po plíce. 

O znalost víc

To pořád neznamená, že nás částice zabíjejí. Experimentální důkazy ale již naznačily, že mikroplasty zesilují náchylnost člověka k plejádě plicních moribundů včetně chronické obstrukční plicní nemoci, fibrózy, dušnosti, astmatu a tvorby tzv. matných skleněných uzlů.

Nyní bude na dalších týmech, aby pokročily v dalším hledání částic u zdravější vs. méně zdravé populace. Pokud se například ukáže, že lidé s částicemi mají mnohem častěji vážné nemoci dýchání, bude další ne-moc-příjemné zjištění ukazující na možný vliv mikroplastů i na lidské zdraví… 

Není jednoho typu

Zajímavé je, že podle modelů nemusejí být všichni náchylní na stejné ukládání mikroplastů. Rychlejší dýchání vedlo ke zvýšenému ukládání v horních cestách dýchacích, zejména u větších mikroplastů. Oproti tomu pomalejší dýchání usnadňovalo hlubší průnik a ukládání menších nanoplastových částic. 

Rovněž byl podstatný i tvar částic. Kulaté částečky nejsou ta náchylné k tomu, aby se někde šprajcly – naproti tomu nesférické částice mikroplastů vykazovaly větší sklon k hlubšímu pronikání do plic.

Vědátoři dodávají, že znečištění ovzduší plastovými částicemi je v současné době všudypřítomné – a inhalace se řadí na druhé místo mezi nejpravděpodobnějšími způsoby expozice člověka. Primární typy mikroplastů jsou nicméně ty, které jsou záměrně vyráběné – tedy třeba textilie, ale také mnohé typy kosmetických přípravků a výrobků osobní péče, jako jsou zubní pasty.

Teprve sekundární jsou úlomky pocházející z rozkladu větších plastových výrobků, jako jsou láhve na vodu, nádoby na potraviny a oblečení. Mějte to na paměti, než vyhodíte ty plastové předměty, které mohou být o dost užitečnější, než kosmetika se supr dupr částečkami… 

Právě tento závěr také naznačuje, že na smetišti dějin také mohou skončit nej(h)různější reklamy na krémy s částicemi – než však mikroplasty skutečně označíme za modernější azbest, bude ještě třeba dalšího výzkumu, který teprve rozhodne, jak moc se za pár dekád u retro reklam budeme popadat za břicho, srdce nebo třeba plíce! 

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz