TLDR: Dva roky stará studie odhadující existenci vodního oceánu pod povrchem Mimasu se dočkala pokračování – zdá se, že zdejší oceán je starý jen 5 až 15 milionů let! Studie hír.

Europa, Enceladus, Ganymede, Callisto, Triton… a také zřejmě Mimas! To vše jsou měsíce velkých planet, u nich s nejvyšší pravděpodobností najdeme rozměrný oceán kapalné vody ukrytý pod tvrdou vnější skořápkou. Mimas se do tohoto vlhkého klubu zařadil po nejnovější studii zkoumající jeho možné složení.

Vzhůru dolů?

Do roku 2022 Mimas se svým skromným průměrem 400 kilometrů nedával mnoho nadějí na to, že bychom tu našli mokré překvápko. Pak se ale objevila práce, podle níž zřejmě vlivem své hustoty ukrývá oceán! Nyní přišla navazující práce, která lépe popisuje okolnosti jeho vznikly.

Jen pro škarohlídy: studie samože fyzicky nekopala do kůry měsíce, aby narazila na vodu. S výjimkou Europy a Enceladu, u kterých pozorujeme výtrysky vodního ledu na povrch, bude ještě dlouho u zbylých vodních měsíců existovat určitá míra nejistoty…

Pokud netryská voda ven (takže ji odhalíme spektroskopií), můžeme se na její přítomnost dopídit buďto z pozorování povrchových prvků (málo kráterů = aktivní geologie = což může být aktivní kryovulkanismus) a/nebo chování gravitace (nějaký region má menší gravitaci, než by měl mít u pevného tělesa = mohla by tam být voda).

Pravděpodobný oceán Mimasu je ale zřejmě odlišný oproti těm z jiných měsíců. Mohl by totiž vzniknout relativně nedávno (geologicky)!

Nový oceán

Vědátoři týmu Valéry Laineyho z Observatoire de Paris-PSL totiž odhadují, že jde zřejmě o „mladý“ oceán, který vznikl před pouhými 5 až 15 miliony let! Právě odhad stáří nepravděpodobného oceánu je hlavním přínosem nové práce.

To zní divně, ale jak ukázala trpasličí planeta Ceres, na nečekané nahromadění vodní masy může občas docházet. V případě Cerery nejspíše dávný dopad menšího tělesa (relativně krátce) vedl k roztavení vodního ledu nebo vody uvnitř hydratovaných minerálů, a tak vytvoření podpovrchového rezervoáru kapalné vody. Ta částečně probublala na povrch, a vytvořila nyní slavný útvar Ahuna Mons na povrchu. Obecně se ale předpokládá, že rezervoár zase později z velké části nebo zcela zamrzl.

Oceán na Mimasu na tom ale bude odlišně. Podle vědátorů vznikl zřejmě v důsledku nepředvídané nepravidelnosti na jeho oběžné dráze. Nepravidelné výkyvy v intenzitě slapových jevů, daných gravitací Saturnu, tak mohly zahřát nitro Mimasu a vést opět k zformování kapalné vody z vody zamrzlé. K těmto jevům docházelo zhruba v hloubce 20 až 30 kilometrů od povrchu.

V důsledku toho se Mimas stává jedinečným pozorovacím místem počátečních fází vzniku oceánu a potenciálního vzniku života.

Voda si najde cestu

Protože fyzikové se furt flákají s vynálezem strojem času, nemáme nikde jinde ve Sluneční soustavě možnost pozorovat, jak se chová mladý oceán těsně po svém vzniku. Mimas k tomu může být ideálním prostředníkem!

Dlužno zmínit, že jak práce z roku 2022, tak i tak z nynějška, stále čerpají své závěry z mise sondy Cassini. Tedy sondy, která zanikla v atmosféře Saturnu již v dřevním roce 2017. Přesto za svou kariéru nasbírala taková data, aby i pět let po svém odchodu do křemíkového nebe napomohla možnému objevu oceánu na tom nejméně pravděpodobném objektu Sluneční soustavy.

Kdo tedy ví, jaké kapalné perly ještě vykopeme z dat jejích, případně jiných sond. Stále víc se totiž zdá, že voda si po čertech často ráda nachází cestu do své kapalné, takřka pitelné podoby…

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz