TLDR: Sopky rozhodně jsou producent skleníkových plynů – ale běžná sopečná činnost na Zemi je ve srovnání s aktivitami civilizace menšinová. Zdroj tuna.

Mystifikační mem

Když se zamyslíte nad povahou lidského bytí na Zemi, je snadné propadnout nihilismu. Rozměry vesmíru na prostor i čas jsou tak nezměrné, že před nimi naše mysl propadá do errorů – ale dobrou zprávou je, že v mnohém i my můžeme svět kolem nás ovlivňovat. Třeba ohledně produkce skleníkových plynů!

V rozporu s léta kolujícím memem, podle něhož italská Etna „prdí do atmosféry 10 000krát více oxidu uhličitého než lidé“, je ve skutečnosti celková aktivita všech sopek na Zemi producent zlomku CO₂ vypouštěného lidskou činností. Realita je vlastně přesně opačná…

Z publikovaných vědeckých odhadů U.S. Geological Survey vyplývá, že celosvětové emise CO₂ ze všech suchozemských a podmořských sopek se pohybují v rozmezí od 0,13 gigatuny do 0,44 gigatuny ročně. Naproti tomu celosvětové emise CO₂ jen ze spalování energie a průmyslových procesů dosáhly v roce 2021 rekordní výše 36,3 gigatun.

Z těchto údajů vyplývá, že lidská činnost produkuje výrazně vyšší množství CO₂ než sopečná činnost.

Zlomek emisí

Vulkanické emise celkově tvoří pouze několik procent produkce CO₂ naší celé civilizace. Lidské emise CO₂ se navíc v posledních desetiletích výrazně zvýšily, zatímco emise ze sopečné činnosti zůstávají konstantní. Alespoň pokud tedy nedojde na statisticky nepravidelnou erupci supervulkánu.

Soudobé nejlepší odhady emisí CO₂ ze sopky Etna se pohybují na úrovni zhruba 3 milion tun CO₂ ročně. Emise CO₂ z Etny tak představují přibližně 0,01 % antropogenních emisí v běžném roce. I při jediné erupci by Etna vypouštěla mnohem méně CO₂ a procento by bylo ještě menší.

Přestože velké sopečné erupce mohou emitovat značné množství CO₂, jsou tyto události vzácné a ve srovnání s lidskými emisemi stále malé. Největší sopečné erupce v nedávné historii vypustily přibližně 10-50 milionů tun oxidu uhličitého.

Vulkány způsobily vymírání…

Sluší se v tomto kontextu připomenout, že samozřejmě známe i zmíněné erupce supervulkánů – například na erupci supervulkánu Yellowstone dochází v průměru jednou za milion let. Z historie planety také víme, že dlouhodobé erupce mohou skutečně vyvolat i masové vymírání typicky právě skrze rychlé zvýšení teplot a narušení planetárního ekosystému. 

Nejslavnější je v tomto ohledu zřejmě permské vymírání před 252 miliony lety, které bylo zřejmě vyvoláno miliony let trvající zvýšenou aktivitou v sibiřských trapách. Jednalo se o největší vulkanický pšouk za poslední půlmiliardu let – a způsobilo také zřejmě největší masové vymírání vůbec. 

Dnes takové aktivnější období vulkanické aktivity ovšem jaksi nepozorujeme – a přesto skleníkové plyny měřitelně rapidně rostou. To, že lidská činnost přidává do atmosféry po dvě století velké množství skleníkových plynů je tedy rozhodně testamentem našich možností a schopností.

Jenom v tomto případě jaksi jde o schopnost analogickou k něčemu, co v evoluci naší planety již nejednou vedlo k velkému vymírání.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink.