TLDR: Ropné plošiny na moři mohou být nečekaným hájemstvím oceánského života. To ovšem neznamená, že nemohou být pro stejné tvory i riziková vlivem poměrně častých úniků ropy a ropných produktů. 

Plošiny jako přístavy

Lidská aktivita má obvykle na život na naší planetě spíše neblahý vliv. Nemusí to však platit nutně vždy a všude. Překvapivě totiž právě ropné plošiny na moři mohou být překvapivě příznivé pro okolné ekosystém.

Jak ilustruje video níže, v němž jediné jablko přivábí hejno ryb, plošiny se totiž nechtěně staly přístavem pro oceánský život!

Může za to kombinace několika různých faktorů. V první řadě vyloučená zóna kolem vrtných plošin udržuje lodě na uzdě a umožňuje tak rozkvět života v bezpečném útočišti. S trochou nadsázky lze říct, že se tu malinko vytlouká klín klínem, ale nevadí…

V řadě druhé je výhodou také skutečnost, že plošiny jsou kusem pevného materiálu, který zkrátka jinak v oceánské šíři často schází. Plošiny (ideálně již netěžící ropu) se tak stávají variací na umělé korálové útesy, které oceánský život také s radostí kolonizuje, i pokud jde o kus potopeného ropného tankeru…

Produktivní, ale…

Dokonce jsou plošiny v tomto ohledu zřejmě nejproduktivnějšími ekosystémy na světě, alespoň co se týče hustoty přírodní biomasy – a pro zkoumaný vzorek plošin u pobřeží Kalifornie.

To celé ale samozřejmě platí za předpokladu, že plošina funguje, jak má – tedy nevybuchuje a neuniká z ní ropa. Jak si řekneme ještě níže, to je ovšem dost zásadní podmínka…

Zároveň je totiž dobré říct, že existence plošin jakožto hájemství života nemusí nutně znamenat, že zdejší organismy nemají problém s toxickými látkami uvolňovanými aktivitou plošin. Jasně, teď malinko fabuluju, protože na tohle zatím není (v případě života přímo podpořeného plošinou jako z videa výše) dost dat – říkejme tomu tedy hypotéza. Nicméně, v tomto ohledu již máme data na jiný populární přírodní rezort, kam se divočina vrátila po ústupu lidí: Černobyl.

Jak nejspíše víte, černobylské fauně a floře se v městě Pripjať velmi daří. Je evidentní, že ačkoliv zde existuje zvýšená radiace, její hodnoty jsou pro život menším problémem než přítomnost a aktivita lidí.

Nicméně, to automaticky neznamená, že radiace není pro zdejší divočinu problém. Studie ukázaly, že zdejší ptáci mají řádově více nádorů než ptáci jinde. Není přitom důvod předpokládat, že jiní biočichové na tom budou výrazně lépe.

Smrt vlivem záření je i zde stále přítomný jev.

Je to složitější

Zároveň bychom neměli ani ignorovat ono riziko znečišťování okolí ropných plošin. Ona podmínka, že plošiny “nesmějí vybuchovat nebo mít rovnou inkontinenci” je v tomto případě dost záludná. Únik ropy je totiž v zásadě nevyhnutelnou součástí těžby ropy na moři. Každý rok se ze severoamerických ropných plošin na moři dostane do oceánu asi 3 000 tun ropy – to jen při běžném provozu.

Ropa je možná v zásadě přírodní produkt, to ovšem neznamená, že jde o produkt přívětivý. Podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) způsobují úniky ropy kontaminaci všech forem mořského života. Přítomnost ropy ovlivňuje mořské ptáky, savce, mořské želvy, ryby, korýše a dokonce i měkkýše. 

Může poškodit jejich kůži, plíce, srdce, reprodukční orgány a trávicí soustavu. Není třeba dodávat, že ropa je vysoce toxická i v případě požití. Nevíme sice zatím, jestli je přínos plošin jako habitatů vyšší či nižší, než problémy způsobované naopak jejím znečištěním – je ale asi znát, že dobrat se závěrů bude trochu složité.

Existují navíc i větší katastrofické úniky, blahé paměti po explozi na plošině Deepwater Horizon. Tak trochu jako v případě Černobylu proto nelze jen přivítat oči nad excesy, ale nutno je vnímat spíše jako cosi, co nikoliv může zastat – ale co je spíše otázkou času. 

To dobré i to druhé

A zatímco třeba u jaderek lze proti tavení reaktorů aktivně bojovat návrhem elektrárny, ropné úniky i na relativně malé škále jsou denním chlebem naftařiny. 

Plošiny se tedy rozhodně mohou stát umělými útesy – a také jedním z vzácných příkladů toho, že lidstvo může přírodu nejen drancovat, ale také kultivovat. Jenže občas člověk dovede provádět obojí najednou.

A právě toho jsou plošiny svým způsobem také velmi dobrým příkladem.

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.