Katelyn Johnson je socioložka a je začínající pedagožka. Aby si rozšířila své zkušenosti se vzděláváním na Arkansaské univerzitě ve Fayetteville, tráví současný podzimní semestr studiem sociologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze jako Gilmanova stipendistka.

V čem se české vysokoškolské kurzy liší od těch ve Spojených státech a jaké poučení lze z těchto rozdílů vyvodit?
Prvním velkým rozdílem, kterého jsem si všimla, je, že jsem zde ve třídě méněkrát týdně než doma. Jako od studenta se od vás očekává stejné množství práce a pozornosti, ale zdá se, že styl výuky zde více spoléhá na vlastní motivaci studenta, protože profesoři zde nebudou dohlížet na to, abyste četli každou maličkost, ale očekávají jen, že odvedete zadanou práci a budete připraveni o ní diskutovat. V USA jsem měla několik učitelů s podobným přístupem, ale kultura kolem výuky ve třídě je zjevně trochu jiná.

Jaké možnosti výzkumu nebo zdroje, které jste jako Fulbrightistka v České republice našla, jsou pro vaše studium sociologie obzvlášť přínosné?
Vzhledem k tomu, že sociologie se zaměřuje na studium sociálních struktur i vzorců chování v rámci těchto struktur, už jen pobyt v cizí zemi a kultuře obklopené odlišným jazykem a kodexem sociálních interakcí mi připadal jako jeden nepřetržitý výzkumný projekt. Takže chození po městě a setkávání s novými lidmi pro mě bylo nevyčerpatelným zdrojem informací.

Proč jste si pro svůj zahraniční pobyt vybrala právě Českou republiku? Zvažovala jste i jiné alternativy?
Česká republika vlastně nebyla mou první volbou, když jsem uvažovala o studiu v zahraničí. Když jsem se začala poohlížet po možnostech, studovala jsem francouzský jazyk, takže studium ve Francii bylo na prvním místě mého seznamu. Nicméně poté, co jsem zjistila realistický rozpočet na své cesty, jsem věděla, že si budu muset najít jiné místo ke studiu. Praha byla místem, o kterém jsem toho moc nevěděla, ale když jsem začala více pátrat, uvědomila jsem si, jaké bohatství historie a krásy se zde nachází, a cenová dostupnost této destinace byla vítanou výhodou.

Jaký byl váš pobyt? Co vás překvapilo a jaká očekávání byla naopak správná?
Můj pobyt byl úžasný! Jak jsem již zmínila, cena pro mě byla velkým faktorem, protože jsem se z velké části spoléhala na stipendium, které mi pomohlo se sem dostat, ale jsem moc ráda, že jsem skončila v Praze, opravdu mi to bylo souzeno. Myslím, že mě nejvíce překvapilo, jak spolu lidé komunikují, nebo spíše nekomunikují na veřejnosti.

Kultura mezi cizími lidmi je tady hodně „drž se stranou“. Vím, že lidé nejsou nezdvořilí, když vás při setkání nepozdraví nebo vám nezamávají, ale po příchodu z malého města v Arkansasu, kde jsou podobné věci téměř povinné, to pro mě bylo přizpůsobení. Co se týče potvrzených očekávání, byl jsem si celkem jistý, že jazyková bariéra bude těžko překonatelná, a mám pocit, že to platí. I když mnoho lidí mluví anglicky a já si většinou bez problémů objednám kávu nebo jídlo, spíše mi utkvěla v paměti každodenní ponorka. Neschopnost přečíst nápisy nebo zaslechnout rozhovor (a porozumět mu) se časem dostavuje.

Jaké přístupy k výuce a šíření znalostí považujete jako začínající pedagog za nejefektivnější a jak byste je mohli přizpůsobit českým nebo americkým studentům?
Díky vlastnímu vzdělávání jsem zjistila, že jakýkoli plán výuky, který lze aplikovat na osobní zkušenost nebo je o ní informován, pomáhá k tomu, aby se látka vryla do paměti. Z tohoto důvodu mě vždy nadchne sdílení osobních zkušeností při diskusích v hodinách a snažila bych se to podporovat i mezi vlastními studenty. Jak v hodinách zde v Praze, tak doma v Arkansasu jsem se spolužáky a profesory vedl skvělé rozhovory, které mi rozšířily obzory a způsob uvažování o různých otázkách.

Jakým způsobem ovlivňují vaše zkušenosti a výzkum v České republice vaše dlouhodobé cíle v akademické sféře?
Myslím, že tuto zkušenost budu navždy odvíjet a skládat ji do způsobu, jakým komunikuji s ostatními lidmi ve světě, zejména se svými studenty. Dala mi úžasný cit pro odlišnost a neznámé, který se díky tomu, že obohatil mou životní zkušenost a vzdělal mě, nevyhnutelně promítne do toho, jak vzdělávám ostatní.

Proč studujete sociologii? Co vás motivovalo k tomu, abyste našla zájem právě o tento obor?
Svou vysokoškolskou pouť jsem vlastně začala v programu fyzioterapie, ale po prvním ročníku jsem se přestala těšit na to, že se budu každý den ukazovat, a cítila jsem nespokojenost s vysokoškolským vzděláním. Říkala jsem si: „Tohle přece nemůže být to, jak se mám cítit?“. A tak jsem se z rozmaru zapsala na kurz obecné sociologie a už jsem se nikdy neohlédla zpět. Myslím, že mě zpočátku přitahovalo to, jak sociologie dávala praktický jazyk vášni, a také frustrace, kterou jsem cítila vůči sociálním problémům v Americe. Moje profesorka byla úžasná a prudce inteligentní žena, která nás s grácií vedla k porozumění tím, že nám kladla hluboké otázky, místo aby nám jen říkala něco, co jsme podle ní měli vědět. Tento styl je pro mě skutečným vzděláváním.

Jakou věc by měl o vašem oboru vědět každý, ale často si uvědomujete, že to není příliš známá věc?
Myslím, že studium sociologie z vás udělá empatičtějšího a méně pasivního člověka a občana. Jsem toho názoru, že většina lidí je dobrá a že chce, aby oni sami i ostatní byli šťastní a nemuseli bojovat o základní potřeby. Sociologie se snaží osvětlit struktury v naší společnosti, které tyto sociální problémy buď udržují, nebo zmírňují, a zjistil jsem, že když se lidé naučí přemýšlet nad ideologií a vidí škody, které v životě mnoha lidí existují, chtějí s tím něco dělat. Tato motivace ke kritickému myšlení a spravedlnosti, kterou sociologická studia vštěpují, je přehlíženou skutečností, která stojí za všemi společenskými vědami.

Rozhovor byl původně publikován na webu Fulbrightovy komise.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz