TLDR: Australský tým před třemi lety ve více jak kilometrové oceánské hloubce vyfotografoval hlavonožce, který připomíná slavnou pastafariánskou ikonu! Bylo to poprvé, co byl tento tvor pozorován ve svém přirozené prostředí. Studie tu.

Poprvé spatřen v roce 2020!

Že oceán ve svých hloubkách ukrývá nejednu podivnou příšerku, víme už dávno. Že zde žije také špagetové monstrum, je možná pro některé čtenáře novinka. Přesto tvora podobného slavné „náboženské“ ikoně pár let nazpět vycvakli hluboko pod mořským dnem. Ale pojďme postupně i pro neznalé…

Pastafariáni (samože v ironii) věří, že létající špagetové monstrum stvořilo svět a všechno živé. A před pár týdny mohl svět poprvé spatřit zvíře, které by klidně mohlo být její předlohou. Hlavonožci rodu Magnapinna, pravda, nejsou nově objeveným druhem – první nález mrtvého jedince byl v roce 1907 na Azorech. Ale donedávna jsme je neviděli u nich doma!

Teprve v roce 2020 tak byli poprvé živí „sépiáci-špageťáci“ nafoceni a natočeni na video. Výzkumný tým mořských biologů kvůli tomu prohledal v oblasti Velkého australského zálivu na 281 km2 v hloubce 1000 – 3000 m. Nebylo to snadné.

Možná víte, že sluneční svit obvykle nepronikne hlouběji než 300 metrů pod hladinu. V kilometru a hlouběji je tak každé hledání biočichů složitějším úkonem než noční lov. A to ještě v lese plném mlhy. Pod hladinou tak Australané museli získat na 75 hodin záznamů a přes 10 000 fotografií, než se jim podařilo najít jejich vědeckou kořist!

Netvor z hlubin?

Se špičkovým vybavením (kamera s vysokým rozlišením, světla, laserové měření) nakonec vědátoři týmu výzkumnice Deborah Osterhage našli co hledali. Díky své trpělivosti (a trpělivosti svého grantu) objevili a zachytili extrémně vzácného hlubokomořského hlavonožce (anglicky bigfin squid). A to dokonce v počtu hned pěti jedinců!

Tito unikátní a světu téměř neznámí hlavonožci jsou nápadní špagetovými chapadly, která mohou dosahovat délky až 180 cm. Dalším výrazným znakem jsou velké ploutve kolem hlavní části jejich těla.

Jako u většiny hlubokomořských zvířat, jejich zbarvení je nenápadné, šedavé, až bezbarvé. V některých případech mohou být narůžovělí nebo lehce oranžoví – to tehdy, když jim přes kůži prosvítají vnitřní orgány…

Aha, ale k čemu je to dobré, možná se zeptají někteří škarohlídi. Inu, organismus hlavonožce samozřejmě můžeme studovat i z těla, které chytí rybáři nebo se nám vyplaví na břeh. Ale pomineme-li, že takové tělo je nejspíše už v jisté fázi rozkladu, těžko z něj také můžeme odtušit chování živočicha!

Dokonce ani v případě chycení živého exempláře bychom tak nemohli získat stejná data o roli druhu ve svém biomu, jako když ho sledujeme přímo v jeho přirozeném habitatu.

Tam dole je hodně místa

Během jedinečného pozorování tohoto druhu tak byly odhaleny i zajímavosti v jeho chování. Když hlavonožci nebyli v pohybu, setrvávali v různých pózách: skládali chapadla do podivných úhlů, vlnili se a mávali ploutvemi, nebo jen „seděli“ na dně se stočenými chapadly.

Biologové si nejsou jisti důvodem tohoto chování, nejspíš jde ale o lovecký postoj. Jaké další zvyky a podivnosti tento druh vykazuje, je nám prozatím záhadou. Snad ale více napoví další šmírování.

Na každý pád platí, že ať už jde o špagetové monstrum anebo Cthulhu, nyní už konečně víme více o tom, v jaké poloze je nejrůznějším chobotnicoidům nejlépe! A uvážíme-li, že kilometrové hloubky u dna jsou z našeho pohledu už dočista jiný svět, studium zdejších druhů je to nejbližší, co dnes můžeme na Zemi přirovnat k prvnímu kontaktu s ufouny!

[Marcela Janků]

Takových „mimozemšťanů“ je Země v reálu plná už od svého vzniku…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]